Jak šel kocour do světa – hračky Libuše Niklové a jejich zahraniční kříženci

Věra Beranová recenzuje výstavu věnovanou hračkám Libuše Niklové.

Dramaturgie Uměleckoprůmyslového muzea v Praze je velmi široká. V současnosti nabízí téma, které jistě upoutá pozornost návštěvníků všech generací. Pro ty nejmladší to bude objevování nového světa hraček, které jsou naprosto jiné než jim nabízí dnešní trh. Mladší rodiče si už na ně nevzpomínají, ti starší – dnes již prarodiče – na ně jistě nezapomněli a vzpomínají, jak tyto hračky tvořily jejich svět. Výstava nazvaná půvabně „Jak šel kocour do světa. Hračky Libuše Niklové a jejich zahraniční kříženci je v podstatě oslavou neobyčejné tvorby výtvarnice Libuše Niklové (1934–1981). Jedná se o hračky vyráběné z umělé hmoty, které využívaly ve své době jedinečné vlastnosti těchto materiálů.

Libuše Niklová byla celoživotně svázána se Zlínem. Patřila k prvním studentům nového oboru tvarování plastických hmot na „Státní uměleckoprůmyslové škole Zdeňka Nejedlého“ ve Zlíně a Uherském Hradišti. Pracovala v závodu Gumotex v Břeclavi. Významná etapa její tvorby byla svázána s Fatrou Napajedla. Zde od roku 1961 navrhovala své jedinečné hračky, jako například harmoniková zvířátka v čele s nejznámějším černým kocourem. Byla to však také (do té doby nevídaná) obří nafukovací zvířata, např. červený buvol a žlutá žirafa, na kterých děti mohly doslova rajtovat. Libuše Niklová využila vlastnosti nového materiálu – plastu. Již v 50. letech začala používat jeho vlastností, jako je měkkost, lehkost, v neposlední řadě omyvatelnost, také možné využití různé barevnosti a relativní pevnosti. To všechno umožňovalo výrobu neobyčejných zvířátek, od těch do ruky, jako byla harmoniková zvířátka (kocour), až po ta, která v podstatě zastupovala dříve tak populární houpací koníky, i když to byla žirafa nebo buvol.

Výstava však poukazuje na další skutečnost, na kterou upozorňuje již název výstavy. Jde právě o ty křížence. Výstava představuje nejen původní autorskou přehlídku tvorby Libuše Niklové, ale i jejich kopie, které vznikaly mimo její návrhy. Byl to zvlášť Kocour, který se stal známý i mimo naše hranice. On i jiné hračky byly pak upravovány podle lokálního vkusu. Tyto proměny, někdy naprosto marginální, byly však vyrobeny bez vědomí Libuše Niklové. Dokonce se zjistilo, že bylo vytvořeno přes 130 různých verzí harmonikových hraček ve více než 20 zemích celého světa. Tak tedy vznikli zahraniční kříženci. Někteří jsou vystaveni na současné výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Tak se opravdu dostal Kocour do světa.

Harmonikový kocour je tak stálým světovým fenoménem. Dokonce dostal oficiální jméno Líba podle své autorky. Úspěch zvířátek autorky vyplývá z jejího pozorovacího talentu, jakým způsobem vystihla a výtvarně přetvořila základní rysy jednotlivých zvířátek. Šíře její tvorby byla jedinečná, nebyla to jen zvířátka, ale také figurky. Podílela se také na tvorbě vzpomínkových předmětů, například ke druhé spartakiádě. Konkrétně dokumentovala svou tvorbou samozřejmé propojení estetické, až umělecké hodnoty, s funkčními předměty. V jejím případě s hračkami. Líba Niklová bezpochyby potěšila, poučila, zabavila a esteticky ovlivnila několik generací. Její tvorba by si zasloužila mnohem větší retro pro další generace.

Koncepce výstavy: Petr Nikl a Lukáš Toman

Výstava potrvá do 2. října 2022.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.