Jana Turoňová píše o tom, že současná Fialova vláda představuje dnes v mnoha ohledech bezpečnostní riziko pro český stát a pro společenskou stabilitu.
Máme za sebou další protestní akci, která ve čtvrtek 17. listopadu zaplavila naše hlavní město. Lidé se tentokrát vydali k budově České televize, před kterou žádali alespoň desetiminutový prostor v živém televizním vysílání, v jehož rámci by mohli seriózním způsobem, konkrétně ústy pořadatele demonstrací, prezentovat své postoje vůči vládě. Dohnala je k tomu zcela nevyvážená informační politika našeho hlavního veřejnoprávního média, které v posledních letech stále více ztrácí svoji tradiční roli „hlídacího psa demokracie“. Česká televize je dnes daleko více prodlouženou rukou vládního marketingového oddělení a tuto skutečnost je pro ni stále obtížnější před veřejností skrývat. A právě tento fakt je jedním z mnoha dalších, které ve svém souhrnu představují poměrně vysoké riziko pro stabilitu našeho státu.
Česká republika se v dlouhodobém měřítku pohybuje v první desítce nejbezpečnějších zemí světa. K tomuto prvenství jistě přispívá i samotná povaha českého národa, která není svojí podstatou agresivní, výbušná či útočná. Ovšem svět se právě nyní proměňuje a současná ekonomická a politická realita podněcuje ve společnosti zlost a strach, a tedy přináší zvýšené riziko destabilizace bezpečnostního sektoru. V rámci pandemie covidu a probíhající války na Ukrajině dochází k obrovskému přeskupení pomyslných společenských tříd. Tak zvaná střední třída prudce chudne, její řady řídnou a přesouvají se mezi nízkopříjmovou skupinu, která byla až doposud poměrně okrajovou záležitostí. Nyní se však bude její počet rozrůstat. A to sebou přinese i vyšší míru trestné činnosti.
Jedná se o skutečnost, kterou naše vláda neřeší. Ba naopak se zdá, jako by vycházela tomuto trendu vstříc, typicky svým „deštníkem proti drahotě“, který není ničím jiným než signálem o chystané budoucnosti. Vláda nepočítá s tím, že se bude střední třída obnovovat, vláda připravuje občany na jejich budoucí pasivní roli pouhých příjemců sociálních dávek. Mění náš stát a náš národ na skupinu poslušných, chudých a slabých jedinců, jejichž jediná svoboda bude volba genderu. Politika již není pravo-levicová. Nástroje, které vláda používá, jsou neoliberální. Neregulovaná inflace, která ožebračuje národ od úspor, energetická burza, která vystřeluje ceny energií do nesmyslných výšin, odevzdávání státní suverenity do rukou nadnárodních institucí. To je politika Petra Fialy a jeho vlády. Dalším chystaným krokem je zrušení práva veta v rámci EU či přijetí agendy „Fit for 55“. Po takovém zásahu už může být budoucím premiérem kdokoliv, jelikož bude jen občasně mluvící loutkou v druhořadé zemi.
Ačkoliv se oficiálně uznaná média snaží počty protestujících lidí v ulicích bagatelizovat, ve skutečnosti se jedná o obrovská čísla. Na demonstracích, o kterých veřejná média psala, že se jich zúčastnily nižší desítky ticích lidí, bylo až sto padesát tisíc občanů. Pochodu na Českou televizi se nezúčastnily tisíce lidí, ale minimálně padesát tisíc! A všichni šli v dešti. Takovýto počet lidí v ulicích musí být alarmující pro každou vládu. Takovýto dav je sám o sobě bezpečnostním rizikem. Jedno chybné gesto, výkřik, emotivní heslo a dav se může vymknout kontrole. Prozatím se tak nestalo. Češi klidně a spořádaně vyjadřují svoji zlost vůči premiérovi své země, prozatím trpělivě snáší osobní kruté urážky od členů jeho vlády i celé vládní koalice. V jiné zemi, s jiným temperamentem, by už mohlo být vše jinak. Demonstrující Češi se prozatím ovládají. Je však nepochopitelné, jaké zkoušce trpělivosti je vystavuje jejich vlastní vláda a k čemu až chce tyto občany dohnat.
Protivládní iniciativa neprobíhá jen v ulicích Prahy a dalších měst České republiky, šikuje se také na sociálních sítích a v dnes již sofistikovaném prostředí alternativních médií. Stále více lidí se uchyluje do tohoto prostoru, který získává na síle i prestiži. Represivní snahy ministra vnitra Víta Rakušana vůči těmto „odpůrcům režimu“ nemají sílu tento trend zvrátit. Mimochodem, on sám měl již minulý měsíc odstoupit ze své funkce v reakci na podněcování k nenávisti, kterou projevil svévolným vyvěšením zobrazené mrtvoly ruského prezidenta Vladimira Putina na budově ministerstva vnitra. Za normálních okolností, tedy v situaci, kdy by veřejnoprávní média fungovala v souladu s tradičními demokratickými principy, by se ocitnul pod tak obrovským tlakem, který by ještě před pár lety nemohl ustát. Zdá se, že v tomto případě neplatí nedávná slova našeho nejvyššího státního zástupce o tom, že svoboda projevu má své meze. Zřejmě by se v takovém případě muselo jednat o ideologicky opačnou symboliku.
Vše výše nastíněné je spojeno s obrovským bezpečnostním rizikem. Rizikem, které naše vláda ještě umocňuje svým nerozumným chováním i v dalších oblastech. Na jednu stranu zatraktivnila Českou republiku jako cílové stanoviště pro uprchlíky z Ukrajiny, kteří sebou automaticky přinášejí potenciál zvýšeného rizika kriminality, na druhou stranu v nedávné době předložila návrh na snížení výdajů veřejného rozpočtu spočívající v redukci počtu policistů. V době, kdy nám pravidelně demonstrují desítky až stovky tisíc lidí v ulicích, kdy se občané propadají do nízkopříjmové skupiny, kdy krachují firmy, kdy lidé přichází o práci a kdy hostíme téměř půl milionu ukrajinských občanů, rozhoduje naše vláda o zeštíhlení našich bezpečnostních složek zhruba o tři tisíce policistů. A to s odkazem, že máme historicky vyšší počet policistů na 100 tisíc obyvatel (376) oproti průměru v Evropské unii (332). Realita je však taková, že máme v České republice dlouhodobý podstav, přičemž nejhorší situace je na území Krajského ředitelství hlavního města Prahy, které se dlouhodobě potýká s podstavem okolo jednoho tisíce policistů.
Je téměř jisté, že se bude v následujících měsících situace v České republice zhoršovat a radikalizovat. To sebou přináší i vyšší míru kriminality, která ostatně stoupá již v těchto dnech. Na tuto situaci se proto musíme připravit a začít urychleně rekrutovat a vyškolovat nové policisty, ale zejména vytvořit takové podmínky, aby neodcházeli ze služby ti zkušení. Bohužel, současná agenda je velmi přetížená, a to i díky vysoké míře kyberkriminality. Naši evropští sousedé přistupují k tomu, že počty bezpečnostních složek akutně navyšují. Je tedy zcela nepochopitelné, že vláda ČR přichází s návrhem zcela opačným. Z jakého důvodu tak činí, můžeme jen spekulovat. Může to být čirá naivita a nezkušenost, ale také se může jednat o záměr. I zde se nabízí několik možností. Nechat skutečně rozhořet nepokoje v ulicích měst a nezastavit prorůstání kriminality do podhoubí naší společnosti, což ji ještě více rozloží. Nebo záměrně snížit počty „ozbrojených a vycvičených“ členů veřejné správy, jelikož se dnes již ví, že mnozí z nich do jisté míry zastávají pro vládu nepohodlné názory, tzv. podléhají dezinformacím, a byl kvůli nim dokonce založen nový projekt KRIT, který nálady a názory ve veřejné správě hlídá a usměrňuje je „tím správným směrem“.
Jedná se samozřejmě o úvahy, které mohou být potvrzeny i vyvráceny. Ale i v případě, že výše popsané kroky a chování vlády nejsou záměrné, jejich dopady mohou být závažné. Fakt, že se česká vláda snaží přesvědčit své spoluobčany o tom, že se Česká republika ocitla ve válce, může být chápán jako šíření poplašné zprávy. Potlačování plurality názorů, zavádění cenzury a vznik dohledových orgánů, to jsou evidentní znaky zavádění totalitního režimu. Prožíváme tak paradox demokratického systému (vlády lidu), v jehož legálním rámci si lid zvolil takovou vládu, která se v jeho vlastní zemi staví proti jeho vlastním zájmům a která z pohledu vnitrostátního, ale také mezinárodního, sama o sobě představuje vysoké bezpečnostní riziko.