Politolog Petr Drulák píše o velkých protestech v sousedním Německu, které velká část českého mainstreamu pro jistotu ignorovala.
Německý ministr hospodářství Robert Habeck bije na poplach. Počátkem týdne varoval, že demokracie v jeho zemi je ohrožena nacionalisty, pravicovými extrémisty a dalšími nepřáteli demokracie, kteří sní o převratu. Volal po obraně liberální demokracie před populisty a extrémisty financovanými Putinem. Očividně byl rozrušený. Když se koncem minulého týdne vracel trajektem z dovolené, protestující zemědělci mu zablokovali přístav a musel se vylodit jinde. Takový návrat z dovolené by naštval každého.
Habeck navíc věděl, že po víkendu rozzlobení zemědělci hodlají zablokovat celou zemi. To se také stalo. V pondělí vyjeli se sto tisíci traktory, aby v následujících dnech protestovali proti politice vlády, jíž je Habeck místopředsedou. Vše má vyvrcholit příští pondělí. Oč protestujícím skutečně jde?
Bezprostředním spouštěčem jsou peníze. Vláda chtěla ucpat rozpočtovou díru na úkor zemědělců a rozhodla se zvýšit daně ze zemědělských vozidel a nafty. Ale daně byly jen poslední kapkou. Zemědělcům dlouhodobě vadí, že vláda obnovuje močály a mokřady, což jim bere pole a louky, a celkově odbourává živočišnou výrobu, z níž žijí. Ve vládních představách o budoucnosti zemědělství mají místo pouze výrobci bioproduktů poptávaných městskou elitou, která z velké části volí právě Zelené.
Ale nejde jen o zemědělce k protestům se připojují i řemeslníci, drobní živnostníci, strojvůdci, autodopravci a další. Bouří se celá střední třída. Tito lidé se pouličním akcím obvykle vyhýbají, chtějí pořádek a klid. Jdou do ulic, jen když poměry přesáhnou hranici snesitelnosti. Podle aktuálního výzkumu veřejného mínění tomu tak je. Sedmdesát procent Němců protesty podporuje a téměř polovina je připravena se přidat. Nejmenší podporu mají u voličů Zelených. To je vidět i na politické scéně, nejenže za protestujícími stojí antisystémová AfD, k jejímž voličům zemědělci většinou nepatří, ale také donedávna vládní křesťanští demokraté navzdory vlastní odpovědnosti za současný stav. Zemědělce podporují dokonce i někteří regionální představitelé vládní sociální demokracie.
Jde o víc než naftu, pole a stáda. Společenská většina se obrací proti zelené ideologii, jíž Německo propadlo více než kdo jiný v Evropě. Svým stoupencům káže položit evropský průmysl a zemědělství na oltář klimatického božstva. Zelení ideologové přitom sami nenesou bezprostřední důsledky oběti, kterou tak vehementně prosazují. Nějakou dobu bude trvat, než se ekonomický kolaps, který chtě nechtě přivolávají, dotkne i jejich živobytí v nevládkách, na úřadech, univerzitách a firmách napojených na zelené dotace. Na zemědělce, živnostníky a další, kteří jsou první na ráně, se zelení ideologové dívají téměř jako na jiný živočišný druh, navíc druh nežádoucí. Asi jako kdysi komunističtí agitátoři na takzvané kulaky, tedy rolníky odmítající vstupovat do družstev. Pohrdají jejich způsobem života i jejich názory.
Toto pohrdání se přenáší i do způsobu, jakým k protestům přistupují hlavní média. První reakce je popření. Nic se neděje. Například hlavní česká média se omezovala na informaci o dopravních komplikacích při cestě do Německa, nepohodlné politické souvislosti šly stranou. Na rozdíl od pozornosti věnované aktivistům, kteří se lepí na silnice, většinou s porozuměním či dokonce podporou hlavních médií a exponentů berlínské koalice.
V okamžiku, kdy se protesty nedají ignorovat, přichází démonizace. V německých veřejnoprávních médiích ožívají poměry Honeckerova východního Německa. Ve stejném duchu jako Habeck hledají mediální propagandisté mezi protestujícími extrémisty, nacisty a Putinovy agenty. Většinou marně. Naopak šéf policejních odborů Rainer Wendt pochválil disciplinovaný průběh demonstrací. Zeleným politikům vzkázal, že neprokazují německé demokracii žádnou službu, pokud se občany využívající ústavní právo na protest pokoušejí démonizovat svými konspiracemi.
Policejní odborář udeřil hřebík na hlavičku. Pokud někdo dnes ohrožuje německou demokracii, nejsou to protestující zemědělci, ani zcela okrajoví extrémisté, ani kremelské pletichy. Hlavní hrozbou demokracie je dnes ministr Habeck, jeho strana Zelených a zfanatizovaná část společnosti, která si nedokáže představit, že by mohl existovat větší problém než klimatická změna. Totéž platí v různých obměnách po celé Evropě. Pokud se jim společenská většina dokáže postavit, jako dnes v Německu, je to dobrá zpráva pro demokracii, tu jejich i tu naši.
Článek byl původně publikován v časopise Štandard. Přetiskujeme se souhlasem.