Přečetli jsme: Nový projekt oxfordských akademiků o studiu impérií vzbudil velké debaty. Kritici tvrdí, že vědecký projekt fakticky ospravedlňuje imperialismus a také humanitární intervence do kulturně odlišných společností.
Autor knihy „Inglorious Empire: What the British Did in India“ Shashi Thadoor napsal kritickou esej pro noviny South China Morning Post, která se věnuje jednomu oxfordskému projektu, jenž se snaží o „nové“ pojetí dějin Britského impéria. Proč je argumentace autorů projektu zvláštní a vede k ospravedlnění současných „humanitárních intervencí“?
Na první pohled dává zřízení McDonaldova centra pro teologii, etiku a veřejný život při universitě v Oxfordu smysl. Tento projekt se má snažit o to, spojit kolegy z oboru jako jsou klasická a orientální studie, dějiny, politické myšlení a teologie v sérii seminářů, které budou hodnotit apologety a kritiky impéria na základě historických dat od starověku do moderní doby po celé planetě.
Nikdo z těch, kdo se sami považují za kritiky impérií nemůže tvrdit, že jejich kritika si nezasloužit být kritizována. A to navzdory tomu, že samotná myšlenka impéria, která z definice znamená podřízení „barevných“ lidí cizími mocnostmi, které jednaly ve svém vlastním zájmu, je dnes trestuhodná a argumentovat pro ni se rovná podporovat otroctví.
Projekt také říká, že impérium jako historický jev se liší od impéria jako ideologické konstrukce. Uvádí pak příklady, kdy Britské impérium potlačilo obchod s otroky mezi Atlantikem a Afrikou po roce 1833, či umožnilo černochům z kolonie Cape volit ve volbách 17 let před tím, než se tomu stalo ve Spojených státech.
Křesťanská etika impéria?
Jeden z tvůrců projektu profesor Nigel Biggar vedle toho říká, že projekt se bude snažit o formulování nuancované a historicky poučené křesťanské etiky impéria, a umožní tak morálně podložené promýšlení současných problémů – jako jsou vojenské intervence do kulturně odlišných států z humanitárních důvodů, kohese v mnohonárodních společnostech a zúčtování s imperiálními minulostmi. A tady začíná podle autora první problém.
Myšlenka, že impérium by mohlo být prostě ospravedlněno „křesťanskou etikou“ připomíná starší tezi o „civilizační misii“, kterou kolonialisté využívali k utlačování a k mučení „nevěřících“ nebo „“pohanů“. Nyní se projekt zajímá o to, jak ospravedlnit „humanitární intervence“ a „zúčtovat“ s imperiální minulostí.
Obrana článku od obhájce kolonialismu Bruce Gilleyeho, kterou Biggar provedl, už zvedla ze židle 58 oxfordských akademiků. Ti se distancovali od jeho přístupu jako „příliš polemickém a zjednodušeném na to, aby se bral vážně“.
Gilleyovo volaní po rekolonizaci bývalých kolonii, jak napsali oxfordští akademici, se snažilo o to, upevnit podporu pro dnešní zámořské intervence. A takové nápady jsou podle jejich hodnocení nejen postaveny na špatně pojatých dějinách, ale jsou rovněž překvapivě naivní. Vyjádření akademiků ve vztahu k pokusu projektu vybalancovat imperiální krutosti „dobrými skutky“ bylo devastující. Připomenuli totiž, že podobný pokus o vybalancování byl vyvrácen už v roce 1950 Aimém Césairem. Je podle nich velké zklamání vidět v roce 2017 znovuzrození podobných argumentů.
Zmírnit post-imperiální vinu
Morálně problematické aspekty Biggarových názorů jsou viditelné při jeho obhajobě Gilleye. Podle něj vedou antikoloniální argumenty k manipulování vinou, která potom vede k tomu, že ponecháme svět sám sobě. Pokud ale podle Biggara přijmeme, že historie britského impéria byla morálně smíšená, může pýcha zkrotit pocit studu. Takový argument potom může dobře ospravedlnit vměšování do věcí jiných zemí ve 21. století, píše Tharoor. A to tak, že se budou dřívější imperiální dobývání vidět jako eticky ospravedlnitelné. Biggerovi šlo o to, umírnit britskou post-imperiální vinu.
Odvolávání se na křesťanskou etiku zní podle Tharoora zvláště nelibě všem, kdo se věnují britské vládě v Indii, která nikdy nebyla nijak zvláště spojená s křesťanstvím a netvářila se, že je etická v jakémkoliv smyslu. Křesťanští kazatelé patřili navíc k hlavním kritikům imperiálních kroků v Indii na základě etických argumentů.
Indie je tak ve srovnání například s Hong Kongem nebo Singapurem odlišným případem a také příkladem, který velmi silně omezuje obsah oxfordského projektu. Britská vláda Indii deindustrializovala, utvořila bezzemky a chudobu, vysála zdroje, vykořisťovala, vyhnala do exilu a utlačovala milióny lidí. Zasela semena rozdělení a nenávisti mezi společenstvími a vedla také ke smrti 35 milionů lidí, kteří zemřeli díky hladomorům, které britská politika způsobila a prodlužovala, a vedla rovněž k masakrům a zabíjení tisíců lidí. Neexistují žádná etická ospravedlnění, kvůli kterým by něco takového bylo adekvátní nebo důvěryhodné.
Britové v Indii nebyli inspirováni šířením pravé víry jako Španělé, nebo kultury jako Francouzi, byla to jen finanční chamtivost. A tak neměli zájem o to, proměnit indickou společnost nebo ji stvořit podle svého obrazu.
Britská vláda byla kritizována za svoje krutosti v Indii už před 180 lety, aby nyní byla tato kritika zapomenuta ve jménu slávy impéria, a to činností profesorů na univerzitě v Oxfordu. Jak Thadoor dodává, imperialismus byl postaven na tom, že jedna lidská bytost ponižovala a podřizovala si druhou. Může být něco ještě více nemorální a nekřesťanské, než právě toto?
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.