Spolu s novinářkou Małgorzatou Kulbaczewskou-Figat se vracíme do Polska a do současnosti Bogatyně a regionu, který je sociálně i ekonomicky závislý na těžbě uhlí bez dalších vyhlídek do budoucnosti.

„Lidé nevěřili v žádnou změnu, protože to byl zabedněný svět. Nedůvěra přetrvávala, i když se začalo s velkou stavbou (…). Lidé nevěřili, byť bagry ještě nepohnuly ani lžící zeminy, protože se v tehdy říkalo, že vše živé zahyne pod mnohametrovou vsrtvou popela vyvrženého z komínů obří elektrárny. A přesto lidé zůstali, protože na obrovském staveništi se pracovalo.“ Slova jsou zapsána v kronice KWB Turów pod datem 1977.[1]

Nedůvěra ve schopnosti inženýrů a dělníků při stavbě kombinátu se ukázala jako neopodstatněná. Investice byla z hlediska svého rozsahu v té době evropským fenoménem, protože Poláci neměli předchozí zkušenosti s výstavbou tak rozsáhlých a složitých komplexů závodů svépomocí. Téměř současně se projektovaly, plánovaly a uváděly do provozu stroje dovezené ze spřátelených socialistických zemí, především z NDR. K tomu všemu stavěly Turów tisíce lidí, kteří neměli žádné zkušenosti ani s nejjednoduššími průmyslovými pracemi. A přesto se jim to podařilo. V následujících desetiletích důl a elektrárna odvedly svou práci a bez stínu nadsázky je lze označit za strategické objekty s pracovníky, kteří jsou na své úspěchy skutečně hrdí.

Když se dnes obyvatel Bogatyně ptáme, co by se stalo s městem, kdyby důl přestal fungovat, opět se ozve nedůvěra.

Žena, která jezdí po celém zhořeleckém okrese taxíkem, si takový scénář nedokáže představit. „Kdyby žádný důl nebyl? To by tu pak nebylo nic. Díky dolu tu máme práci. Bez dolu by lidé odešli,“ odpovídá.

Mladý číšník v jedné z několika bogatyňských pizzerií už ve Wroclawi nebydlí, hlavně proto, že tam potkal milostné zklamání. Podařilo se mu z Bogatyně odejít a vrátit se (i když neví, na jak dlouho), ale většina těch, kteří odejdou, naberou kurz na hlavní město Dolního Slezska a někdy i dál a už se nikdy neohlédnou.

Řadoví zaměstnanci dolu o jeho budoucnosti nechtějí mluvit.

„Lidé nevěřili v žádnou změnu.“ Ani teď lidé nevěří ve spravedlivou změnu. V Bogatyni nepotkáváme jediného obyvatele, který by nechtěl, aby důl pokračoval co nejdéle. Nesetkáváme se s nikým, kdo by s pochopením řešil argumenty ekologů, kteří lomí rukama nad dopady spalování uhlí na životní prostředí. Akce z května 2021, kdy aktivisté vyvěsili nápis „Tady spálíme vaši budoucnost. PGE“, nenašla pochopení.

Všichni mají v podstatě jediný názor: když nebudou doly a elektrárny, zhroutí se i všechno ostatní. Otázka, co by mohlo fungovat místo těchto elektráren, není zodpovězena. Málokdo slyšel o myšlence přečerpávací elektrárny. A pokud ano, těžko věřit, že by i ona mohla vytvářet pracovní místa.

„Lidé potřebují vědět, do kdy budou v komplexu pracovat a jak to dopadne. Dnes už není čas mluvit o tom, že tento důl bude fungovat bůhvíjak dlouho, protože těch 15 let, během kterých se má region proměnit, uplyne velmi rychle,“ řekl v září 2021 starosta Zawidowa, vesnice vzdálené jen něco málo přes 20 km od Bogatyně, odkud dojíždí za prací do Turówa asi stovka lidí. Tvrdil, že vyjadřuje přesvědčení většiny a že si nikdo nedělá naděje, že důl může fungovat ještě dlouho.

„Nemusíme být nutně horníci. Je to velmi těžká práce. Půjdeme jinam, pokud bude příležitost, pokud přijde investor a otevře zde závod v jiném odvětví. Zavření dolu znamená kolaps celého regionu, a přesto bychom rádi pracovali. Proč stát nemůže takového investora přilákat? Proč by Poláci nemohli pracovat doma, v Polsku,“ říká mi Bogumił Tyszkiewicz, předseda Nezávislého odborového svazu horníků KWB Turów.

Podtext poslední otázky je jasný: nová a stále se rozšiřující průmyslová zóna začíná prakticky hned za polsko-českou hranicí. Polští dělníci denně dojíždějí minibusem do zóny Hrádek Nisa 3. Jiní překračují polsko-německou hranici: našli si práci v Žitavě. Narazili jsme na několik jízd takového autobusu. Ani jednou nebyl prázdný.

Během velké transformace v 90. letech se od lidí očekávalo, že projeví soukromou podnikavost a přizpůsobí se novému systému, o jehož fungování neměli ani ponětí. Obyvatele Bogatyně zachránil důl a elektrárna. V roce 1994 míra nezaměstnanosti v Jelenohorském vojvodství přesahovala 19 %, v okrese Zhořelec 11 %. V Turoszówském výběžku 8,5 %. V některých okamžicích důl dokonce hlásil nedostatek pracovních sil.[2] Co by se stalo, kdyby se tehdy zavřel? Až příliš výmluvnou odpověď poskytl osud zdejšího vinařství nebo textilky Doltex. Neexistoval žádný záchranný plán ani ochranná opatření pro ty dělníky, kteří se chtěli svou prací také uživit.

Ani nyní někteří obyvatelé Turoszówského výběžku nečekají, až jim někdo nabídne dlouhodobý plán transformace regionu. Tím, že se rozhodli pracovat v České republice nebo odejít, provedli soukromou transformaci. Zda byla spravedlivá, se teprve ukáže.

Jak vypadají plány na transformaci Turówa?

V šedesátých nebo dokonce ještě v osmdesátých letech minulého století se mohlo zdát, že vyčerpání turoszówských uhelných ložisek je velmi vzdálenou perspektivou. Na počátku třetí dekády 21. století už tomu tak není. Pokud se má spravedlivá transformace regionu vůbec podařit, je nyní poslední chvíle se na ni připravit.

Je tu ještě jeden faktor, který by měl teoreticky motivovat rozhodující činitele k jednání – klimatická politika Evropské unie. Polsko je signatářem Pařížské dohody, která vyzývá k přijetí opatření k zastavení růstu průměrné globální teploty. Ve zprávě nadace Instrat vydané v roce 2020 se jasně uvádí, že pokud mají být závazky dodrženy, musí Polsko a Evropa přestat vyrábět energii z uhlí do roku 2025 nebo nejpozději do roku 2030.

Dotazujeme se na transformační plány dolnoslezského vojevody a ministerstva pro státní majetek. Právě v jeho strukturách působí vládní zmocněnec zodpovědný za transformaci regionů, které žijí nebo donedávna žily z těžby. Ptáme se na praktickou realizaci opatření, která měla vyřešit polsko-český konflikt kolem Turówa. Chceme vědět, zda Varšava a Praha mají společné strategie rozvoje regionu nebo nějakým způsobem koordinují plány rozvoje příhraničních oblastí. Ptáme se také, zda a jak je zajištěno sociální zabezpečení pracovníků dolu Turów. A konečně, zda jsou odbory, nevládní organizace, místní komunity zapojeny do procesů určování strategií spravedlivého přechodu – předpokládáme, možná optimisticky, že k tomu dochází.

Odpověď, která přišla z kanceláře vojvody, není nijak zvlášť propracovaná. Dozvídáme se, že v květnu 2021 Zemská rada pro sociální dialog Dolnoslezského vojvodství podpořila usnesení zemského sněmu o přijetí stanoviska k podpůrným aktivitám pro zařazení Turoszówské pánve do oblasti podpory Fondu spravedlivé transformace. Jinými slovy – vojvodství se chtělo ucházet o prostředky EU na nevyhnutelnou hospodářskou transformaci. Přečetli jsme si také krátkou zprávu o návštěvě Zemské rady pro sociální dialog na dole. Zájem o problém pramení z toho, že podnik je jedním z největších zaměstnavatelů v Dolním Slezsku a náhlé omezení jeho provozu by výrazně ovlivnilo trh práce v regionu a mohlo by vést k nárůstu sociálních nepokojů, připomínají zástupci samosprávy. Je skvělé, že se rozhodli seznámit se s problémem na místě, a to nejen teoreticky, jejich závěry jsou nepochybně také pravdivé, ale neměli bychom už nyní myslet na budoucnost?

Ministerstvo pro státní majetek odpovídá jedinou větou: otázky, na které se ptáme, „nejsou v kompetenci Ministerstva pro státní majetek“. Mezitím v roce 2021 to bylo toto ministerstvo, co informovalo média o probíhajících polsko-českých jednáních v Praze a netvrdilo, že nemá nic společného s Turozsówem.

Zařazení Turoszówské pánve do oblasti podpory Fondu spravedlivého přechodu se stalo nereálným i v roce 2022. Podmínkou podpory bylo prokázání, že do roku 2030 budou provedeny alespoň přípravy na uzavření dolů. Mezitím hodlá PGE ložiska uhlí využívat co nejdéle. Neinvestovala do infrastruktury elektrárny, aby ji za několik let uzavřela: v roce 2014 zahájila modernizaci v hodnotě 800 milionů zlotých, která elektrárnu přizpůsobila emisním normám EU s platností od srpna 2021. Součástí modernizace byla také výstavba nového bloku elektrárny. Právě na tomto bloku, několik dní před otevřením, vystavili ekologové v květnu 2021 svůj vzkaz „Tady spálíme vaši budoucnost. PGE“.

Zástupci PGE na jedné straně nedávají zaměstnancům falešné naděje, že důl bude v provozu ještě mnoho let. Nepřipouštějí však ani myšlenku, že bude uzavřen dříve, než bude hnědé uhlí vyčerpáno. V roce 2022 získala KWB Turów povolení pro těžbu platné do roku 2044, kterého se společnost zřejmě drží.

„Máme před sebou ještě více než 20 let práce. Navzdory zdání je to dlouhá i krátká doba, protože během ní se musíme připravit i na to, že důl přirozeně ukončí těžbu, protože zdroj uhlí je vyčerpán,“ oznámil v září 2022 Ryszard Wasiłek, viceprezident pro provoz společnosti PGE. Ujistil, že společnost nechce opakovat dramatický scénář z Wałbrzychu a nechat na holičkách několik tisíc lidí: zaměstnance s rodinami plus pracovníky spolupracujících firem. Vyjádřil naději, že při plánování budoucnosti PGE pomohou místní úřady, a to nejen polské – také úřady příhraničních regionů České republiky a Německa. V Integrované zprávě skupiny PGE 2021 byl koncept spravedlivého přechodu nejen definován, ale i vizuálně zvýrazněn v textu.

„Spravedlivý přechod by měl být proveden tak, aby probíhající změny zohledňovaly a respektovaly zájmy místní komunity a územní správy, investorů a podniků, potřeby životního prostředí a zohledňovaly vytváření nových pracovních míst pro pracovníky v uhelném sektoru“. Definice je téměř učebnicová. Jaké kroky z ní vyplývají?

Spolupráce s českou samosprávou, kde se konflikt o vodu nejprve vyhrotil a poté velkolepě propukl na centrální úrovni, není navzdory všemu zdání úplnou abstrakcí. V září 2021 byl Martin Půta, hejtman sousedního Libereckého kraje, hostem v Bogatyni na konferenci o budoucnosti příhraničních regionů, kterou spolupořádala PGE. Pod jeho slova se mohli podepsat jak polští horníci, tak premiér Mateusz Morawiecki. Půta nejenže deklaroval připravenost vytvořit společnou transformační strategii se svými sousedy. Mluvil otevřeně: „Jak dlouho bude těžba uhlí v Turówě trvat, záleží na Polácích, na tom, jak budou Poláci využívat uhlí pro energetické účely v rámci energetické bezpečnosti země. Nelze vypnout zdroj energie, aniž by existoval jiný stabilní zdroj jako náhrada.“

Integrovaná zpráva společnosti PGE z roku 2021 představuje podrobnou vizi transformace města Turów a využití území po těžbě. Skládá se ze sedmi projektů: výstavby zařízení na skladování energie, výstavby větrných elektráren o výkonu až 150 MW, výstavby fotovoltaických elektráren o výkonu přibližně 100 MW, vytvoření muzea v dole, zahájení programu „Virtuální elektrárna“ a výstavby nové teplárny, která bude zásobovat teplem Bogatyni a převezme funkce, které dnes plní elektrárna Turów. V jubilejním albu PGE dokonce oznamuje, že investice do obnovitelných zdrojů energie zajistí pracovní místa pro tisíce lidí. Projekty měly být dokončeny do roku 2029.[3]

Pokud jde o fotovoltaiku, tak se něco skutečně děje. Společnost PGE Energia Odnawialna oznámila, že díky evropským fondům zahájí v květnu 2022 provoz dvou jednomegawattových fotovoltaických farem PV Zawidów 1 a PV Zawidów 2. Na další nepochybně ambiciózní prvky transformační vize PGE jsme se zeptali mluvčí PGE pro těžební a konvenční energetiku Sandry Apanasionek. Chtěli jsme vědět, v jaké jsou fázi, kolik konkrétních pracovních míst díky nim vznikne, zda jsou pro ně již vybrány lokality a co je to „virtuální elektrárna“, o níž Integrovaná zpráva říká pouze to, že zde budou využity IT kompetence. Nebudeme přehánět, když řekneme, že nás odpověď zanechala v rozpacích. Tisková mluvčí uvedla, že na zaslané dotazy nemůže odpovědět, protože společnost nemá o uvedených tématech žádné znalosti.

Vidina zaměstnávání bývalých horníků v sektoru větrných elektráren a fotovoltaiky Bogumila Tyszkiewicze nepřesvědčuje.

„Paní redaktorko, když sem jedete, určitě jste viděla fotovoltaické instalace u silnice. Viděla jste u nich nějaké pracovníky? Kolik lidí může být na takovou práci potřeba?“, ptá se.

Ze silnice od Zhořelce si totiž nebylo možné zařízení nevšimnout. Dělníci tam nebyli.

Bogumił Tyszkiewicz by byl klidnější, kdyby se v Bogatyni objevil nový investor, a to právě teď. Určitou naději mu dává i ohlášený vznik státní NABE (česky Národní agentury pro energetickou bezpečnost), do níž má být mimo jiné vyčleněn veškerý majetek uhelných elektráren. Nikoliv však k jejich expresnímu vyřazení z provozu, ale právě k zajištění klidného přechodu. V rámci budování NABE by ministerstvo financí odkoupilo od PGE celou společnost Těžba a konvenční energie. PGE by s největší pravděpodobností převzala rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Vytvoření NABE se však odkládá. V září polský Senát odmítá návrh zákona, bez něhož agentura nemůže existovat. A Sejm se již před volbami plánovanými na říjen nesejde.

Poznámky:

[1] Z. Dobrzyński, Płynie struga węgla, s. 61.

[2] Archiwum Państwowe we Wrocławiu, zespół nr (Centralny Urząd Planowania Biura Planowania Regionalnego we Wrocławiu), sygn. 92, k. 4-5.

[3] Red H. Izydorczyk, Kopalnia…, s. 46.

Na přípravě reportáže se podíleli Piotr Lewandowski, Iwona Lewandowska a Czesław Kulesza.

Seriál investigativních reportáží v česko-polské kooperaci vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.

Journalismfund.eu v rámci své finanční podpory nezasahuje do práce novinářů a zaručuje jim v jejich práci naprostou nezávislost.