Protipólem západní rusofobie je jistota, že Putin bude ruským prezidentem znova. Žijeme tak v éře Si a Putina a v časech Velké hry 21. století, která se točí kolem eurasijské integrace.
Protipólem americké a britské rusofobie, která je vysílána 24 hodin a 7 dva v týdnu, je jistota, že Vladimir Putin bude (komentář byl vydán před volbami – poznámka redakce) počtvrté zvolen prezidentem Ruska, píše Pepe Escobar k volbám prezidenta v Rusku.
Výsledek 70 na 70, tedy volební účast 70 % a podpora 70 % pro Vladimira Putina, by podpořil Putinovy zahraničněpolitické i domácí plány do roku 2024. I když čínská strana nemá k dispozici čísla, je Putin zřejmě stejně populární v Rusku, jako je Si Ťin-pching v Číně, tvrdí Escobar. S ohledem na rusko-čínské strategické partnerství žijeme geopoliticky v éře Si a Putina.
Podle výzkumu centra Levada 70 % Rusů míní, že anexe Krymu byla pro Rusko dobrá a celková podpora připojení má podporu 86 % dotázaných.
Během prezidentské kampaně v Rusku se západ zajímal pouze o postavu Alexeje Navalného, jehož kandidatura byla zamítnuta. Navalnyj pak vyzval k bojkotu voleb. Volby slibovaly pro kandidáta Komunistické strany Pavla Grudinina něco kolem 7 %, pro Vladimira Žirinovského 5 % a pro liberální kandidátku Ksenii Sobčakovou kolem 1,5 % hlasů, píše dále Escobar.
Volební kampaň
Sobčakové se během volební kampaně povedlo několikrát trefit do černého. Oblékla si například tričko s velkým protiválečným nápisem, který zdůraznil její kritiku Putina jako představitele válečné strany v ruské politice. Podobně jako Bernie Sanders ve volební kampani v USA, také Sobčaková trvala na tom, že výdaje na zbrojení by spíše měly jít na obnovu domácí infrastruktury. Pak ale šlápla vedle, když hovořila o „nelegální“ ruské „okupaci“ Krymu, což nedopadlo dobře, 80 % voličů by ji nikdy nepodpořilo. Sobčakové se i přesto podařilo připravit si posici na volební kampaň v roce 2024.
Prezidentská kampaň v Rusku byla, navzdory západním tvrzením o „autokracii“, živá a temperamentní. Někteří západní pozorovatelé, např. Gilbert Doctorow, dokázali nabídnout její vyvážený přehled. Ruské televize podle Escobarova mínění vysílaly debaty v západním stylu, ve kterých nechyběla kritika. Například ohledně propasti mezi Moskvou a ostatními regiony, nebo toho, jak Gazprom vydělal vývozem plynu 740 miliard dolarů, aby do ruské plynové infrastruktury reinvestoval jen 12 miliard.
Putin zabodoval dvěma dokumentárními filmy, jeden mapoval jeho politické názory, druhý se věnoval rodinné historii. Oba byly hitem sociálních sítí v Rusku. Nesestříhaný rozhovor s žurnalistkou NBC Megyn Kellyovou působil zcela jinak, než sestříhaná verze, kterou vysílali v USA.
Případ Skripal a nová šachovnice
Ale potom přišel skandál kolem otravy dvojitého agenta v Británii, který mnozí v Rusku viděli jako přímé britské vměšování do ruské volební kampaně. Nezávislé zdroje zpochybnily britskou verzi o vině Ruska. Organizace pro zákaz chemických zbraní předtím jasně doložila, že Rusko zcela zničilo svůj program chemických zbraní, a dokonce zapochybovala o tom, zda chemická zbraň Novičok vůbec existuje. Zazněla řada rozumných otázek ohledně toho, co se vlastně v tomto případě stalo, a to i s ohledem na to, že tu Británie hraje geopoliticky vysokou hru.
Nakonec, přes veškerou hysterii kolem případu, událost nezastínila to, co Putin řekl ve svém projevu 1. března. Podtrhnul v něm, že je připraven k novému aranžmá geopolitické šachovnice. Rusko se během 10 let má stát pátou největší ekonomikou světa, má zvednout o 50 % HDP na obyvatele. Hovořil o eurasijské spolupráci na velkých dopravních koridorech, Severní mořské cestě a ruských investicích do nových lodí. Tyto projekty spojují ruské zájmy se Číny o Polární hedvábnou stezku, která je součástí Jednoho pásma, jedné stezky. Zmínil i projekt Jamal, který Rusku umožní zdvojnásobit vývoz zkapalněného zemního plynu k roku 2020 s velmi nízkými náklady.
Doktrína MAD je zpátky
Pak ale následovala bomba. Putin vysvětlil, že doktrína MAD – vzájemně zaručené zničení – je zpět a naznačil dokonce, že celý americký systém protiraketové obrany by mohl být k ničemu. Nemá to ale, podle Escobara, nic společného s „ruskou agresí“, jak mnozí stále opakují. Jde o reakci na roky trvající postup NATO k ruským hranicím.
Putin dal také v projevu jasně najevo, že jakýkoliv jaderný útok na Rusko bude znamenat okamžitou ruskou odpověď stejnými prostředky. A tak se tedy MAD 2 stává novým normálem, jak to zhodnotil například Stephen Cohen na stránkách novin The Nation.
V současnosti se vyprávění o Putinovi jako nejhorším strašákovi dostalo zcela mimo kontrolu. Dokonce i Švédsko mobilizuje proti Rusku. Karikaturní příběh dělá z Ruska stát-uličníka, který ohrožuje svět svými chemickými zbraněmi.
Čínský lídr se musí zaměřit na komplexní vnitřní problémy čínského modelu, a přitom budovat dál konektivitu Jednoho pásma a jedné stezky. Putin musí postavit ruskou ekonomiku zpátky na nohy a upevnit přitom ruskou pozici v koncertu velmocí, píše Escobar.
Mnoho atlantistů hodnotí Si Ťin-pchinga i Putina jako „diktátory“. Pokud jde o eurasijskou integraci, která je skutečnou Velkou hrou 21. století, je takové hodnocení irelevantní.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.