Ricardo Quiroga Vinhas (PT) reaguje na článek Markéty Pilátové, který uveřejnil web Rozhlasu, a hodnotí politiku brazilských levicových vlád tzv. růžové vlny.
Překvapuje mě, když autorka článku říká, že v Latinské Americe žije již několik let, a přitom o tamní realitě neví vůbec nic.
Během 60. až 90. let prošla Brazílie diktaturou a vládami neoliberálů, které zvýšily bídu, sociální nerovnost a nesly se ve znamení největších korupčních skandálů v historii země. Oproti tomu vlády Luly a Dilmy zaznamenaly jiný rekord: uskutečnily nejrozsáhlejší sociální programy, které snižovaly chudobu. Milióny lidí začaly jíst třikrát denně, získaly práci i domov. Pokrok v Brazílii uznaly i Světová banka a OSN. Vlády Luly a Dilmy učinily z největší země Latinské Ameriky šestou nejlepší ekonomiku na světě, ukončily nezaměstnanost a odstranily hlad.
Autorčiny poznámky, že tyto levicové vlády rozdávaly svým věrným voličům prebendy, znamená, že sociální programy považuje za korupci. To znamená, že vykazuje předsudky proti chudým lidem a dělnické třídě. Nikdy v historii země se nepostavilo tolik univerzit a technických škol, které by umožnily přístup i těm nejchudším. Lidé z favel (chudá obydlí, slumy – pozn. red.), kteří jsou většinou černé pleti, začali studovat na univerzitách, kdysi přístupných pouze střední třídě a bohatým.
To všechno bohatým vadilo, a tak v zemi došlo k puči, kterým byla odstraněna legitimně zvolená prezidentka Dilma. Dnes Brazílii řídí zkorumpovaný gang, který sociální programy ničí. Hlad a nezaměstnanost se vrátily. Když autorka kritizuje brazilské sociální zabezpečení, tedy důchody, projevuje naprostou nevědomost a obhajuje vizi puče, těch, kteří dnes Brazílii vládnou. Více než 90 % obyvatel je naopak proti asociálním reformám, protože si uvědomují, že jsou zaměřeny proti nejchudším.soc
Většina Brazilců v důchodovém věku dostává velmi malou penzi. Začali pracovat v patnácti nebo dvaceti letech, přesto jim důchod nestačí k plnohodnotnému životu, jsou tedy nuceni pracovat i ve stáří. Takřka celý svůj život tráví prací. Pohled autorky je zkreslen tím, že se opírá jen o texty pravicových brazilských žurnalistů, zkrátka opakuje fráze zkorumpovaných médií, jež jsou financovaná vládou nebo různými firmami, které hájí jen své ekonomické zájmy, nikoli zájmy většiny obyvatel země.
Autor je prezident PT (Partido dos Trabalhadores-Strana práce) v jižní části města Rio de Janeiro