Penzijní reforma a regionální volby otřásly ruskou politikou. Jak bude Kreml reagovat?
Penzijní reforma se stala hlavním problémem Kremlu a zdrojem protestních nálad, které vedly k prohře řady prokremelských kandidátů ve volbách gubernátorů, píše analytický web Politcom.ru. Druhé čtení zákona o zvýšení penzijního věku proto bylo z hlediska Kremlu důležité provést rychle a pokud možno bezbolestně. Jedním z hlavních problémů reformy se staly vztahy k systémové opozici (tu dnes tvoří především komunisté – KSRF, Liberálně-demokratická strana Ruska -LDSR a méně významné Spravedlivé Rusko – poznámka redakce). Obecným předpokladem je, že komunisté i liberální demokraté jsou „konstruktivní“ politické síly, se kterými se dá domluvit.
Druhé čtení zákona představovalo velké riziko v současných podmínkách nízké podpory vlády, neochoty systémové opozice zákon podpořit a přijmout za něj odpovědnost i protikladů regionálních voleb.
Hlasitý ohlas měla slova, která zveřejnil list Vědomosti. „Zdroj z Kremlu“ slíbil potrestat komunisty i liberální demokraty za jejich postoje v regionálních volbách. A noviny dále uvádějí, že Zjuganovovi i Žirinovskému, předsedům obou stran, bylo odmítnuto setkání s Vladimirem Putinem.
Kreml ale označil tuto zprávu za fake, který má provokativní charakter. Podle Kremlu je nejdůležitější legitimita voleb, a ty ukázaly, že politický systém funguje a že existuje konkurence.
Lídr komunistů Gennadij Zjuganov následně informoval, že spolu s liberálními demokraty zformují společné koaliční vlády v těch regionech, kde vyhráli.
Přes všechny obavy proběhlo hlasování o penzijní reformě při druhém čtení v Dumě klidně. Komunisté projekt zákona odmítli a liberální demokraté se zdrželi. Obě strany ale podpořily návrhy Vladimira Putina, které reformu změkčily. Tedy, shrnuto, reforma byla v Dumě přijata, aniž by ji výsledky regionálních voleb zásadněji ovlivnily.
Vládě se podařilo poměrně úspěšně „přežít“ i další riziko, kterým byla možnost masových protestních akcí. Masovým akcím se podle hodnocení článku podařilo vyhnout. Centrum pro výzkum veřejného mínění Levada ukázalo, že ochota Rusů účastnit se protestů proti reformě v posledním měsíci značně klesla. Vedle toho se ale reforma negativně promítla do ratingu prezidenta Vladimira Putina. Jeho návrhy změn zákona respondenty neuspokojily, protože se spíše očekávalo, že reformu zastaví nebo aspoň pozastaví, a to se nestalo. Projev na konci srpna mu tedy nepomohl.
Konečně se Kreml musí vyrovnávat s třetím rizikem, kterým je růst politicky protestních nálad v ruské společnosti. Ty se projevily ve výsledcích regionálních voleb. Nastala nová realita, které se Kreml musí přizpůsobit: občané volí kohokoliv, jen aby hlasovali proti vládní straně Jednotné Rusko, a to bez ohledu na to, že za ní stojí Vladimir Putin.
V Kremlu se na situaci zatím reaguje diskuzí o dvou směrech. Tím prvním je rotace na gubernátorské úrovni – brát vážně faktor nespokojenosti a odvolávat z funkcí ty, kdo budí podráždění. Kreml totiž přistupuje k postům gubernátorů z technokratického hlediska „efektivity“ a „manažerismu“ a volby se tak stávají jen potvrzením výběru Kremlu.
Druhým směrem je reforma stranického systému, ke které by mohlo dojít a znamenala by zmenšení počtu stran a restrukturalizaci těch dnešních, včetně vládního Jednotného Ruska. Podle jeho vedení ukazují výsledky voleb v regionech, že by se strana měla obnovit. Tam, kde bylo nové a mladé vedení, byly výsledky strany dobré. Penzijní reforma ale způsobila konflikty i ve straně samotné.
Ruská politika se tak ocitá v nové realitě charakterizované penzijní reformou, snížením ratingů podpory, nestabilitou stranického systému a velmi protiřečícím si postavením Jednotného Ruska. Adaptace bude nutná, ale Kreml čelí zásadnímu problému: základem úspěšného řízení vnitřní politiky je vysoká podpora Vladimira Putina ze strany obyvatelstva, a když tento faktor oslabuje, celý mechanismus řízení „vertikálou“ se dostává do pohybu. Dochází k oživení systémové opozice, občané nacházejí způsoby, jak volit protestně i v rámci omezeného politického prostoru. Ještě nikdy se za posledních 18 let Kreml nesetkal se situací, kdy by volby doprovázel nárůst protestu (v letech 2005 a 2011 se to povedlo relativně rychle zastavit díky ústupkům). Nabízejí se dvě hypotetické reakce Kremlu. Tou první může být zrušení gubernátorských voleb, tedy přitvrzení režimu. Druhou potom řízená liberalizace, které ale obsahuje riziko ztráty kontroly, zakončuje Politcom.ru.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.