Rusko se opět stává vlivným aktérem v Asii, zejména v oblasti prodeje zbraní, poradenství a vojenské kooperace. Problémem může být Čína.
Bertil Lintner se v Asia Times domnívá, že ruská pozice v Asii posiluje a nenápadně se stává součástí čínského postavení i čínských zájmů.
Rusko a Vietnam začaly posilovat vzájemné vztahy založením meziparlamentní komise pro spolupráci. Rusko nemůže z hlediska peněz konkurovat Číně či Japonsku, ale jeho vojenské vazby na Vietnam jsou bezprecedentně silné. Vietnam dojednal s Ruskem obrovské zakázky, které se většinou týkají zbraní.
To jen potvrzuje, že Rusko je v Asii opět vlivným aktérem, a to právě v oblasti prodeje zbraní, poradenství a vojenské kooperace. Ruský návrat se však odehrává v éře dominující Číny, což může být pro ruské ambice komplikující faktor, myslí si Lintner.
Rusko a Čína mají ale i společné zájmy, zejména zadržet americkou sílu v regionu. To se ukázalo na velkém vojenském cvičení v září, které Rusko pořádalo na Dálném východě. Cvičení Vostok 2018, jehož se zúčastnily i čínské jednotky, patřilo k největšímu cvičení za poslední dekády.
Rusko si udrželo letitou vojenskou spolupráci s Vietnamem a zároveň vyváží vojenská zařízení jak do Číny, tak do Indie, tedy do obou hlavních regionálních rivalů. Například v říjnu minulého roku uzavřel Putin dohodu v Dillí o prodeji ruských obranných systémů S-400.
Rusko sice Číně dává najevo podporu, ale paradoxně prodává zbraně i potenciálním čínským nepřátelům. Tato dvoustranná „pojistná“ diplomacie kombinuje podporu s diskrétním odporem vůči nadměrným čínským nárokům v Jihočínském moři.
Někteří analytici, uvádí Lintner, si zase myslí, že Rusko si nepřeje nový bipolární systém dominovaný tentokrát USA a Čínou a raději by vidělo multipolární uspořádání, v němž by hrálo roli vyrovnávajícího faktoru a stalo se tak znovu klíčovým globálním aktérem.
Ekonomické aspekty ruského vlivu v Asii jsou ovšem velice důležité, kromě zbraní jde také o ropu a zemní plyn. Podle SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute) jsou to stále americké firmy, které dominují světovému obchodu se zbraněmi, na druhé místo se už ale dostaly ruské firmy. Dříve tato pozice patřila Velké Británii.
I tak jsou rozdíly značné. Americké prodeje mají na světovém trhu podíl 57 %, kdežto ruské 9,5 %.
Rusko má ale často příležitost zaplnit mezery vzniklé americkými sankcemi, ať se to týká Indonésie či Myanmaru. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu dokonce uvedl, že Myanmar je vnímán jako strategický partner Ruska v regionu jihovýchodní Asie.
USA se s touto situací snaží vyrovnat tak, že zavedly nový zákon CAATSA, neboli boj proti americkým nepřátelům pomocí sankcí, jimiž budou penalizováni ti, kteří budou významně obchodovat se zbraněmi s Ruskem, Íránem a Severní Koreou.
Zákon byl schválen, jenže krátce poté Indie podepsala onu zbraňovou dohodu s Ruskem. Následně dostala Indie výjimku. Je patrné, že tato výjimka nemusí být poslední a bude se prý vyjednávat na „transakční“ bázi.
Sankce podle CAATSA zatím dopadly jen na čínskou Ústřední vojenskou komisi a jejího ředitele Li Shangfu za účast na nákupu systému S-400, téhož, který předtím na výjimku koupila Indie, ironicky píše Lintner. Těžko si představit, že Spojené státy budou trestat vietnamský nákup ruských zbraní, když Vietnam je hlavním oponentem Číny v Jihočínském moři.
Čína možná předehnala Rusko jako hlavní ne-západní aktér v asijské geopolitice, ale po letech poklesu a bezvýznamnosti je patrné, že ruská vojenská síla v regionu roste.
Rusko ušlo od roku 2000, kdy Putin převzal churavou zemi traumatizovanou rozpadem Sovětského svazu, dlouhou cestu. Putin nechce obnovovat Sovětský svaz, ale chce obnovit to, co jeho země v Asii kdysi měla a ztratila.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.