Trump není jediným zdrojem amerického obratu k Indo-Tichomoří, který odráží novou velmocenskou rivalitu s Čínou.
Odborník na zahraniční politiku USA Payam Ghalehdar z Univerzity v Göttingenu je toho názoru, že rozhodnutí prezidenta USA Donalda Trumpa stáhnout z Německa téměř deset tisíc vojáků USA není aktem pomsty „temperamentního prezidenta“ či „čistě politickým rozhodnutím“, které souvisí s americkou předvolební kampaní, jak záležitost prezentovala německá média. Podle Ghalenhdara je to nepřesné a nebezpečné vidění situace. Nepřesné proto, že ukazuje neznalost nového strategického směřování zahraniční politiky USA. Nebezpečné proto, že se uchyluje k falešným představám, že Trumpův odchod z Bílého domu povede k pozitivním změnám ve vztazích, což je názor, který zastává bývalý ministr zahraničí Sigmar Gabriel.
Americká administrativa o omezení počtu amerických vojáku uvažovala od září minulého roku. Tyto úvahy nebyly pouhou součástí Trumpovy kritiky amerických vojenských angažmá za hranicemi země. Odrážejí totiž zmenšující se význam Evropy ve strategickém smyslu. Jak autor upozorňuje, totéž platí ve vztahu USA k Blízkému východu – evropské jednotky USA byly považovány za strategicky významné právě ve vztahu k tomuto regionu.
Je jistě pravda, že na Trumpa čeká tvrdá volební kampaň, ale každý, kdo si v Německu myslí, že americké prezidentské volby nějak předurčí osud amerických jednotek v Německu, trpí „patologickou sebestředností“.
Význam Evropy a Německa v Trumpových úvahách odráží problém rivality s Čínou, jak naznačuje například současná americká Národní obranná strategie. Ta hovoří o dlouhodobé strategické soutěži mezi velmocemi (Čína a Rusko) a za její centrum považuje region Indo-Tichomoří. Nové zaměření dostala americká zahraniční politika už za předchůdců prezidenta Trumpa, prezident Barack Obama byl ostatně považován za prvního „tichomořského prezidenta“ a vyhlásil už v roce 2011 americký „pivot to Asia“.
Také administrativa George Bushe viděla v Číně budoucího rivala a začala s rozvojem strategií, které by omezily čínský vzestup. Trump není jediným zdrojem nové orientace zahraniční politiky USA a je nerealistické si myslet, že Joe Biden jako prezident vrátí Evropu do centra zájmu.
Doby, kdy si USA se sítí amerických základem po celém světě mohly dovolit vést několik drahých válek najednou, minuly. Větší efektivita využití vojenské síly znamená nové přemýšlení o existujících povinnostech USA. Trump nedávno dal najevo, že USA a jejich armáda nemají povinnost vybudovat celé státy nebo hrát úlohu světového policajta. Povinností americké armády je bránit stát, tj. USA.
Trump dal jasně najevo, že k jeho prioritám nepatří obrana Evropy a udržování vojenského angažmá na Blízkém východě. Realistické posouzení odsunu amerických jednotek z Německa znamená vidět ho v kontextu. Německá diskuze o zahraniční politice by se tak podle Ghalehdara měla zaměřit ne na iluze, ale na otázku, co se stane, až USA opustí Evropu.
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.