Všechny ekonomické ukazatele, například klesající zahraniční rezervy a také dolarizace ekonomiky, naznačují, že Turecko čekají další šoky ve vlnách.
Na Turecko čekají v následujících měsících nové ekonomické otřesy v souvislosti s monetární politikou vlády Recepa Tayyipa Erdogana. Ta se snaží podpořit tureckou měnu liru za každou cenu. Loňská měnová krize a následně pandemie nemoci COVID-19 jenom zakryly roky narůstající strukturální problémy tureckého hospodářství.
Turecko zažilo během pouhých tří měsíců už druhý měnový šok, když se na začátku září turecká lira dostala do volného pádu. Turecká ekonomika se ve druhém čtvrtletí snížila o 10 % ve srovnání s rokem 2019. Všechny ekonomické ukazatele, například klesající zahraniční rezervy a také dolarizace, naznačují, že Turecko čekají další šoky ve vlnách.
Čísla z turecké centrální banky také odhalila, že Turecko je od začátku pandemie svědkem jednoho z největších kapitálových odlivů mezi rozvíjejícími se zeměmi.
Od krize v letech 2018 až 2019 se Erdoganova politika zaměřovala na obranu hodnoty turecké liry, a to bez ohledu na to, jak moc byla taková opatření nekonvenční a krátkozraká. Centrální banka má zúžený prostor pro reagování, zatímco vláda přistoupila jen ke kosmetickým řešením s ohledem na nízké úrokové sazby a na úvěrové zisky. Centrální banka pod kontrolou tureckého prezidenta zasahuje do hodnoty měny celou řadou kroků, i když lira je na papíře měnou s plovoucím kurzem.
Hodnota liry ale přesto klesla od začátku roku 2020 o 24 % a od začátku května 2018 pak o 87 %. V srpnu letošního roku byla překonána další psychologická hranice. Jen během dvou dnů lira klesla o 6 % a je na hodnotě 7,37 k jednomu americkému dolaru. Turecká centrální banka se snažila volný pár turecké měny zastavit prostřednictvím zpřísnění likvidity měny. Další devalvaci mohlo zabránit jenom zvýšení úrokových sazeb, což ale Erdogan hlasitě odmítá. Centrální banka tak udržovala sazbu repo konstantní na 8,25 % a implicitně zvýšila úrokové sazby tím, že zvýšila průměrné sazby pro financování bank ze 7,7 % na 9,3 %. Turecké úrokové sazby úvěru a vkladů se zvýšily, což signalizuje konec úvěrové expanze.
Hlavní strategií Ankary, jak přečkat pandemii koronaviru ekonomicky, se stalo poskytování levných úvěrů pro firmy a domácnosti. To je paušální řešení, které Erdoganova vláda využívá dávno. Je to ale stále méně udržitelné, píše článek.
Nízké úrokové sazby totiž vytvářejí další tlak na měnu a podporují další odliv kapitálu. Turecko nyní nabízí záporné reálné úrokové sazby – a ty živí dolarizaci ekonomiky. Je to veřejně podporované a velmi nebezpečné Ponziho schéma, které bylo vnuceno podnikům a domácnostem, které využívají veřejné banky.
Balíček veřejných výdajů COVID-19 není financován ze státního rozpočtu, ale z Fondu pojištění pro nezaměstnanost a z turecké agentury pro zaměstnanost. Podporu obdrží 7,2 milionů rodin, půjde o 1000 lir po 4,5 měsíce, což je 222 lir měsíčně. Jenže minimální mzda v zemi je 2300 lir. 222 lir žádnou rodinu neuživí. Je velmi pravděpodobné, že již tak vysoká míra chudoby v Turecku vzroste na bezprecedentní úroveň.
Vláda sice zakázala propuštění lidí, ale také neposkytla podnikům dostatečnou finanční podporu. Ta činí jen 39 lir na den pro jednoho pracovníka, což je sotva polovina minimální mzdy. I tato platba se čerpá z Fondu pojištění pro případ nezaměstnanosti. Pracovníci se tak nepočítají jako nezaměstnaní, i když jejich mzda činí 10 % měsíční minimální mzdy. V prvních čtyřech měsících letošního roku bylo 7,5 milionů lidí nezaměstnaných a míra podílu pracovní síly klesla z 52 % na 47 %.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.