Miroslav Prokeš píše o letošním Světovém sociálním fóru, které sice proběhlo online, i když problémy, kterým se věnovalo vůbec virtuální nejsou.
Když „odbíjí“ poledne na datové hranici v Pacifiku, je u nás teprve jedna po půlnoci. To byl okamžik zahájení letošního Světového sociálního fóra (WSF) symbolickým celosvětovým pochodem. Domorodci z tichomořských ostrovů a novozélandští malí farmáři promluvili o okoralé půdě, o tom, jak velké zahraniční korporace skupují vodní zdroje.
Poté se zahajovací pochod na Zoomu posunoval podle časových pásem kolem celé zeměkoule. Krátká videa se střídala s příběhy z různých míst, setkáními odborových předáků či projevy významných osobností jako brazilský exprezident Lula da Silva či Ašiš Chotari z Indie, jeden z vůdčích hlasů hnutí za globální změnu, který si získal na letošním fóru významnou pozici.
Ve dvanáct hodin našeho času přišla řada na naše časové pásmo: střední a východní Evropa, východní Afrika. Podobný scénář: reportáž z loňského Ruského sociálního fóra, video z protiorbánovských pochodů z Budapešti i zpráva o nárůstu nacionalistických, církevně fundamentalistických, xenofobních a neonacistických hnutí a bojůvek ve střední a východní Evropě a odporu proti nim, například pochodech za práva žen a proti zákazu umělých potratů v Polsku. Tuto část organizovalo Pražské jaro 2 – evropská síť proti pravicovému extremismu a populismu, která byla založena v roce 2010 na mezinárodní konferenci v Praze.
Virtuální pochod skončil po naší půlnoci prezentací z Havaje, kterou USA okupovaly už před 150 lety. O tom vyprávěly dvě mladé ženy z ostrova Kauai. S tím, jak Havajci kladou odpor dominanci firmy Monsanto v zemědělství, se přidala bývalá poručice americké armády Ann Wrightová, která odešla do civilu na protest proti válce v Iráku.
Další den WSF byl věnován problematice války a míru (podle Tolstého románu Vojna i mir). Jednotlivé webináře probíhaly od rána do večera, i paralelně, nejdůležitější však byla hlavní panelová diskuse na téma „Všeobecné odzbrojení pro sociální a ekologickou transformaci“, v níž vystoupili i dva Čechoslováci. Vědecký pracovník brněnského Ústavu pro výzkum globální změny Alexander Ač vysvětlil negativní vlivy vojenského sektoru na zhoršování globálního klimatu.
Mainstreamová média téměř unisono zamlčují, že nejen výroba zbraní, ale zejména války i veškerá vojenská cvičení včetně dlouhých přesunů byly na nátlak USA zcela vyloučeny z Kjótského protokolu a rovněž Pařížská dohoda o snižování emisí skleníkových plynů státům v tomto směru neukládá žádné povinnosti: emise z těchto aktivit se vůbec nevykazují ve statistice, a proto neexistují plány na jejich snižování. Přitom sami Američané odhadují, že tyto nesledované emise mají cca čtvrtinový podíl na emisích skleníkových plynů v USA. Pak se divte, že naměřené hodnoty globálního oteplování byly zatím vždycky vyšší než nejpesimističtější scénáře mezinárodního panelu IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change). I tento panel uspořádalo Pražské jaro 2 spolu s Mezinárodním mírovým byrem.
Odzbrojení a diplomacie
Jan Kavan, bývalý ministr zahraničí (1998 až 2002) a předseda Valného shromáždění OSN (2002 až 2003), zase účastníkům odhalil složité zákulisí diplomatických jednání sledujících odzbrojovací cíle. Připomněl též Dohodu o zákazu nukleárních zbraní (TPNW – Treaty on the Prohibition of Nuclear Weapons), jež po ratifikaci 50 státy vstoupila v platnost právě den před začátkem WSF. Kritika mířila na všechny státy, které ji odmítají podepsat: nejen všechny státy, které tyto zbraně vlastní, ale také všechny členské státy NATO (s výjimkou Nizozemí). Kavan vyjádřil své přesvědčení, že jakéhokoli pokroku v mezinárodních vztazích lze dosáhnout jen diplomatickým úsilím, použití síly nás pouze vrhne řadu let nazpět a použití nukleárních zbraní by bylo katastrofou pro celé lidstvo. Vyslovil se také pro obnovení denuklearizační smlouvy s Íránem, od níž v Trumpově éře USA jednostranně odešly.
Kavanův projev vyvolal největší odezvu. Obdobný zájem vzbudila Malála Júsafzai z Pákistánu, mladá laureátka Nobelovy ceny za mír. I další významné osobnosti jako Owen Tudor, viceprezident Mezinárodní odborové konfederace ITUC, či Reiner Braun, šéf Mezinárodního mírového byra IPB (International Peace Bureau), způsobily, že poprvé v dvacetileté historii WSF tu vystoupila silná mírová hnutí a soustředila se na hledání řešení namísto obvyklého pouhého distancování se od mocných tohoto světa, paralelně se sešlých v tutéž dobu ve (virtuálním) Davosu na Světovém ekonomickém fóru (WEF).
I paralelní webináře měly důležitá témata jako Násilí na ženách jako nástroj války, Prevence válek pomocí dialogu a spolupráce (zde se v angličtině a ruštině za účasti mírových aktivistů ze všech stran konfliktů probíraly i současné konflikty na Donbase, v Náhorním Karabachu a Sýrii), Vojenské základny a jejich environmentální a geostrategické dopady či Globální NATO ovlivňuje všechny státy.
Padl zde konkrétní návrh, jak může snižování stále rostoucích globálních výdajů na zbrojení přispět k tolik potřebné sociální a ekologické transformaci. Pokud by byla dojednána mezinárodní dohoda, že státy tyto výdaje ponechají pod jedním procentem HDP (což stačí pro obranu, ale ne pro vedení útočných operací), může být ono ušetřené procento (USA a NATO požadují dvě procenta, aniž jsou třeba k obraně) směřováno k dosažení uhlíkové neutrality po celém světě, ale i k zavedení globálního nepodmíněného příjmu. Ve Třetím světě totiž stačí částka pouhých deseti dolarů na měsíc a osobu (!) k důstojnému životu, aby lidé ohrožení suchem, povodněmi nebo válkami nemuseli utíkat ze svých domovů.
Další dny fóra byly postupně věnovány diskusím o ekonomické spravedlnosti, o feminismu a diverzitě, o sociální spravedlnosti a demokracii, o klimatu, ekologii a životním prostředí. Poté se ve virtuálním prostoru sešla redakční skupina, která připravila návrh deklarace pro Shromáždění sociálních, mírových a ekologických hnutí. To jej prodiskutovalo a konsenzem přijalo jako základ pro další podepisování (překlad do češtiny je přiložen).
Přepisování dějin
Velmi zajímavý byl i webinář o popírání holokaustu a přepisování dějin, jenž se uskutečnil ve výroční den osvobození nacistického koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim) Rudou armádou pod velením maršála Koněva – 27. ledna. Promluvil na něm litevský historik Dovid Katz, maďarský levicový aktivista György Droppa, britský historik Phil Katz a švédský mírový aktivista Tord Björk. Všichni kritizovali neslavnou Pražskou deklaraci z roku 2008, v níž se třináct vlád zemí střední a východní Evropy dohodlo, že za druhou světovou válku a holokaust vlastně mohli jenom Stalin a Hitler (přes tzv. pakt Molotov-Ribbentrop). Takže estonští a lotyšští esesáci, kteří vyvraždili ve svých zemích všechny Židy a každý rok to oslavují pochodem Rigou, mají vlastně ruce čisté stejně jako litevská policie (195 tisíc židovských obětí), ukrajinští příslušníci zbraní SS a Ukrajinská povstalecká armáda („banderovci“), která vraždila nejen Židy, ale též Poláky, Rusy, Čechy či Romy, protože Ukrajina přece musí patřit jenom Ukrajincům.
Tuto deklaraci pak ještě rozvíjí ostudná rezoluce Evropského parlamentu o evropské paměti ze září 2019. Budiž zapomenuto, jaká zvěrstva páchali chorvatští ustašovci, příslušníci maďarských Šípových křížů či slovenští hlinkovci nebo že všech padesát tisíc oděských Židů bylo vyvražděno rumunskými vojáky. Oni nic – to Stalin a Hitler (v tomto pořadí), jak se můžete dozvědět na výstavě v budově Evropského parlamentu.
Agora akcí pro budoucnost
Poslední den fóra se uskutečnila závěrečná „Agora akcí pro budoucnost“. Na ní organizátoři zveřejnili statistiku za celý týden WSF: zaregistrovalo se devět tisíc účastníků ze 144 států světa, na webové stránky www.wsf2021.net se podívalo 56 tisíc lidí. Uskutečnilo se 751 aktivit organizovaných svépomocně, po dvanácti procentech z toho se věnovalo vzdělávání a pandemii, dalších deset procent ekologii atd. Může nás těšit, že z našeho regionu Střední a východní Evropa se zaregistrovalo 72 účastníků z 21 států, nejvíce z Ruska (19) a Česka (18) – významný pokrok oproti WSF 2016 v Montrealu, kde byl autor mezi 35 tisíci účastníky samojediný z celého regionu čítajícího na třicet států. I na posledním WSF v brazilském Salvadoru de Bahía dos Santos v roce 2018 se dali účastníci z našeho kousku světa spočítat na prstech.
Potěšilo také to, že fórum značně omládlo, zejména přílivem nových ekologických a mírových aktivistek a aktivistů. Zúčastnila se i další nová celosvětová hnutí, která teprve nedávno navázala kontakt s WSF, například Globální koberec iniciativ (GTA – Global Tapestry of Alternatives), Habitat International, ekologická Ecomunidades, Fridays for Future či Rebelie proti vyhynutí, Black Lives Matter či gándhíovská Vasudhaiva Kutumbakam. Významnou úlohu tady sehrála i UNITED for Intercultural Action – evropská síť více než 550 organizací proti nacionalismu, rasismu, fašismu a na podporu migrantů se sídlem v Budapešti a těžištěm činnosti ve střední a východní Evropě.
Na to, že celé WSF proběhlo formou Udělej si sám (Do it yourself) bez finančních dotací a účastnických poplatků, byla organizace vynikající, včetně simultánního tlumočení všech důležitých diskusí do pěti jazyků bývalých koloniálních mocností, někdy navíc do čínštiny. Všechny důležité diskuse byly nahrávány a jsou k dispozici na YouTube přes uvedenou webovou adresu WSF. Mexičtí a brazilští organizátoři pak pozvali všechny na odložené Světové sociální fórum do Mexico City, které by mělo proběhnout v tradičním termínu v posledním týdnu ledna 2022, pokud covid-19 dovolí.
Pandemie sice znemožnila fyzické setkání aktivistů z celého světa, ale dala impulz k tomu, že posledním lednovým dnem WSF neskončilo, ale bude pokračovat po celý rok řadou akcí a iniciativ. Od 17. dubna do 1. května by to například mělo být Období akcí pro mír, sociální a ekologickou spravedlnost a transformaci. Mezitím budou probíhat jednání o zvýšení akceschopnosti celé platformy, k němuž právě proběhlé WSF dalo zásadní impulz. Ukázalo se totiž, že většina hnutí a iniciativ už pochopila, že nejsou a nebudou schopna prosadit právě jen tu svoji agendu, ať je jakkoli spravedlivá, pokud nepotáhnou s ostatními za jeden provaz. V Česku se bohužel „v zájmu sjednocení“ ještě pořád úspěšně tříští.
Psali jsme: