Jaromír Janda ukazuje, že nový dokument Ministerstva průmyslu a obchodu představuje nic odnikud nikam.
V říjnu vydalo naše Ministerstvo průmyslu a obchodu dokument s názvem Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu. Dokument čítá cca 470 stran a lze jej najít zde.
Tento dokument měly do konce letošního prvního pololetí předložit všechny státy EU, avšak zdaleka ne všechny tak doposud učinily. Dokument by měl být v souladu s aktualizovanou směrnicí o energetické účinnosti v rámci EU a jednotlivé státy měly nastínit opatření v oblasti energetické účinnosti pro splnění cílů EU jak snížit do konce desetiletí čisté emise skleníkových plynů o 55 %. Dle předběžných vyjádření jsou zatím předložené plány vzdáleny evropským očekáváním a je nutné je dále revidovat. Otázkou ovšem je, nakolik jsou požadavky reálné, protože jen uvedený dokument za ČR, pokud lze něco smysluplného vyčíst, tak již v dnešní podobě uvádí opatření v rozsahu z říše sci-fi. Konečná podoba tohoto dokumentu by měla být schválena – v souladu s nařízením a po proběhnutí iterativního procesu připomínkování s Evropskou komisí – do 30. června 2024 a je deklarováno, že tento dokument reaguje zejména na postupující klimatickou krizi (pokud tedy tato existuje) a měl by být podkladem pro aktualizaci Státní energetické koncepce (SEK) a Politiky ochrany klimatu (POK).
Dokument poměrně nepřehledně zahrnuje text z celé řady oblastí a lze tak najít od všeho něco, ale bohužel při stanovování cílů zcela chybí racionální pohled a cíle jsou v podstatě deklarativně stanoveny bez předchozího posouzení možností, čeho lze reálně dosáhnout. Což je nakonec v dokumentu v některých částech i uvedeno. Například to, že modelovaný scénář ukazuje problematičnost jeho dosažení. Celkově dokument opomíjí vůbec podstatu a smysl energetiky a v případě opatření stanovování cílů zcela opomíjí domácí průmysl a jeho roli a participaci při dosahování stanovených cílů a realizaci těch navržených opatření, která by mohla být uskutečnitelná. Přitom právě v tomto bodě, pokud budou opatření reálná, může jít o významnou příležitost pro rozvoj našich firem potažmo hospodářství.
Za perličku lze označit část věnovanou vnitřnímu trhu, kde se uvádí, že pro malou otevřenou ekonomiku, jakou je ČR, je přístup na jednotný vnitřní trh základním přínosem členství v EU, což do velké míry platí i v energetice… zřejmě je tím myšleno, že díky tomuto jednotnému vnitřnímu trhu máme vysoké ceny elektrické energie, i když máme doma elektrické energie přebytek. Asi ty přínosy platí jak pro koho, ale pro firmy a domácnosti doma v ČR, které platí jedny z nejvyšších cen, zcela určitě ne. A pokud v důsledku vysokých cen elektrické energie budou naše firmy ztrácet konkurenceschopnost, pak nás na jednotném vnitřním trhu snadno někdo nahradí. Děkujeme.
Další poděkování můžeme směrovat hned k prvnímu bodu vybraných oblastí opatření a sice celoevropskému trhu s emisními povolenkami, který (jak je uvedeno) udává cenový signál pro vypouštění uhlíku a je základním tržním nástrojem pro dekarbonizaci. Takže děkujeme za signál a je na místě připomenout, že právě celoevropský trh s emisními povolenkami je jedním z hlavních problémů současného stavu a vývoje v energetice a pokud na něm budeme trvat, tak se situace nezlepší – spíše naopak.
Spoléhání na rozvoj fotovoltaických a větrných elektráren je v uvedeném rozsahu mimo realitu v podmínkách ČR. Na tomto místě lze připomenout, že významný rozvoj zaznamenaly fotovoltaické (solární) elektrárny v období let 2008–2009 díky mimořádně štědré podpoře státu a dnes víme, že nás toto dobrodružství přijde do roku 2030 na cca 800 mld. Kč. Dnes samozřejmě již nelze předpokládat podporu v takovém rozsahu a je tedy otázka na motivaci k budování nových fotovoltaických elektráren v předpokládaném rozsahu. Navíc v roce 2030 bude končit životnost těch současných solárních elektráren z let 2008 až 2009 a bude tedy třeba nejen budovat nové pro dosahování stanovených cílů, ale také obnovit ty současné kapacity solárních elektráren. A pro úplnost: za oněch 800 mld. Kč bylo možné v roce 2014 postavit 4–5 jaderných bloků o výkonu cca 1200 MW s životností 60 let, které by pokryly i s těmi současnými téměř celou spotřebu elektrické energie v ČR, a to zcela bez emisí.
To už bohužel nevrátíme a zbývá opět někomu poděkovat, nicméně pokud jde o nezbytnost výstavby nových jaderných zdrojů pro zajištění dostatečných kapacit pro výrobu elektrické energie pro firmy a domácnosti, tak v tomto bodě je dokument zpracován v zásadě správně a zbývá jen doufat, aby v této oblasti po více jak deseti letech příprav došlo konečně k něčemu reálnému, tj. k výstavbě. A aby na výstavbě nových jaderných bloků měly naše české firmy maximální možný podíl, což dále znamená nejen soběstačnost, ale také ekonomický rozvoj.
Další v zásadě kvalitně zpracovanou částí dokumentu je oblast přenosové soustavy, dostupných kapacit a predikce zdrojů, resp. možné scénáře. Jde o pasáže převzaté z dokumentu ČEPS, který lze celý najít pod tímto odkazem a na rozdíl od Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu stojí za prostudování (MAF CZ 2022).