Přečetli jsme: Kroky čínského vedení, které vypadají jako projevy síly, jsou ve skutečnosti projevy nervozity. Čína stojí před dvěma úkoly: zadržet reakci USA na její velmocenský vzestup a uřídit revoluci rostoucích očekávání středních tříd doma.
Americký politolog Andrew J. Nathan se v článku pro Foreign Affairs věnuje vnitřní situaci režimu prezidenta Si Ťin-pchinga krátce po posledním stranickém sjezdu Podle jeho vidění není současný prezident a režim v Číně tak silný, jak se může zdát.
Nathan se ptá, čeho se čínský prezident bojí? Jeho vláda podle Nathanova hodnocení poslední roky utahovala šrouby ve vztahu k právníkům, akademikům, občanské společnosti a veřejným intelektuálům. Posílila kontrolu nad médii, kde se nyní usilovně propaguje líderství prezidenta Si. Od úředníků a funkcionářů požaduje intenzivní loajalita. Protikorupční kampaně se týkají těch vysokých úředníků s nedostatečnou loajalitou k prezidentovi.
Na posledním sjezdu strany byly pozice v ústředním výboru, politbyru a stálém výboru politbyra naplněny lidmi, kteří jsou loajální k prezidentovi. 15 z celkem 25 členů politbyra mají společnou historii s prezidentem. Dalších deset jsou technokrati a dva další vojáci, kteří dluží svoje povýšení Si Ťin-pchingovi. Nikdo ze členů stálého výboru nemůže svojí kvalifikací, věkem a pozicí pretendovat na nástupnictví, což signalizuje, že Si chce sloužit jako generální tajemník delší dobu (tj. delší, než určují nepsaná pravidla). O tom svědčí i úpravy stranických stanov.
Dále, píše Nathan, projev prezidenta stranickému kongresu ukázal, že Si předefinoval meritokracii na „následuj-mě-kracii“.
Proč je tu taková koncentrace moci a tak velký důraz na poslušnost? Si říká, že Čína je na cestě národního obrození. Jenže mnohé kroky, které měly ukazovat na sílu, jsou důkazem nervozity, míní dále Nathan. Jak to sdělil sám Si: „Vyhlídky jsou světlé, ale výzvy jsou četné.“
Vzestup Číny a USA
První výzvou Číny je odpor vůči vzestupu Číny, který lze očekávat od Washingtonu. Čínští stratégové jsou blízcí realistickému myšlení, které říká, že se dá očekávat, že dominantní velmoc bude odporovat svému vyzyvateli.
Před deseti lety Si Ťin-pching definoval teorii „nového druhu velmocenských vztahů“ s nadějí, že by se mu povedlo přesvědčit americké politiky přizpůsobit se tomu, co nazval jako „jádrové zájmy“ Číny. Jenže administrativa B. Obamy se zaměřila na politiku „pivotu“ do Asie, který měl mimo jiné kultivovat vojenské aliance v regionu. V Číně to pochopili jako snahu Washingtonu podkopat čínskou moc a posílit tu americkou.
Příchod Donalda Trumpa do úřadu tlak zmenšil, hodnotí situaci Nathan a upozorňuje na odchod USA od Transpacifického partnerství, které bylo součásti „pivotu“ do Asie.
Logika čínských lídrů se ale zaměřuje na strukturální zájmy, a nikoliv na osobnosti. To znamená, že očekávají, že s Trumpem nebo bez něj se USA pokusí zastavit Čínu. V jejich pohledu budou konečné dekády čínské cesty k velikosti zvláště nebezpečné. Dokonce i nyní v době, kdy Washington nezvládá řešení severokorejské krize, to v Pekingu vnímají jako nějaké americké spiknutí. Napětí v Severní Koreji má donutit Čínu vzdát se Severní Koreje jako nárazníku proti USA a tak posílit americké spojence v regionu, a dokonce je vyzbrojit jadernými zbraněmi.
Si na stranickém kongresu mluvil právě proto o novém typu mezinárodních vztahů a diplomacie s čínskými charakteristikami. Jinými slovy, píše Nathan, mu šlo omezit Washington v jeho reakci na čínský vzestup, jak jen dlouho to půjde.
Revoluce rostoucích očekávaní
Druhá výzva pro režim prezidenta Si je vnitřní. Jedná se o „revoluci“ rostoucích očekávání spojenou s nárůstem střední třídy v Číně, které sebou nese témata jako čistější vzduch, lepší bydlení, bezpečnější výroby…A tato revoluce přichází v době ekonomického zpomalení, které znesnadňuje provedení potřebných a nelehkých reforem, které se týkají místní samosprávy, bankovních dluhů, státních firem a čínského energetického sektoru.
Mnohé společnosti procházejí vnitřními stresy a napětími bez toho, aby vládnoucí režim kolaboval. Ale v Číně je jen náznak nespokojenosti považován za existenciální hrozbu vládnoucí straně, píše Nathan. Bylo to naposledy patrné, když režim před pár týdny uťal veřejné znechucení nad skandálem kolem zneužívání dětí v pekingské mateřské školce.
Klasik taoismu Tao Te Čing napsal, že „Čím více zákonů a rozkazů je, tím více zlodějů a lupičů bude.“ Komunistická strana Číny učinila z každého kritického hlasu existenční hrozbu. Na druhou stranu si za cíl vytkla utvoření moderní společnosti a v takové společnosti, domnívá se Nathan, nezávislé hlasy vznikají. S větším úspěchem, tak bude režim více represivní. Nadcházející vláda prezidenta Si bez ohledu na svou délku bude testovat „čínský model“, tedy to, zda je vyspělá modernizace kompatibilní s represivním autoritativním vládnutím.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – COP PARIS – _ASC1889, CC0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=63386204