Pavel Janíčko ve svém komentáři hodnotí výsledky parlamentních voleb v České republice.
Volby v ČR dopadly katastrofálně. Nikoliv ovšem jenom pro některé strany, které se nedostaly do Poslanecké sněmovny, ale především pro většinu obyvatel této země, kteří jsou závislí na příjmech z pracovní činnosti nebo ze sociálního systému. Stačí se podívat na strukturu příjmů (viz níže) v této zemi a i jednoduchý způsob uvažování by mohl vést k závěru, že volby, zvlášť po letech zkušeností s praktikami ODS a dalších pravicových stran, musí drtivě vyhrát levice.
Koneckonců vzpomínám na nápis v kanceláři bývalého předsedy ČMKOS (kde jsem dlouhá léta pracoval jako poradce) Jaroslava Zavadila, „když milionář volí levici, je to rozmar, ale když chudák volí pravici, je to hloupost“. Ne tak v Česku, obrovská masa i sociálně slabších osob volila ultrapravicovou a zlodějskou ODS s jejími souputníky. Dokonce i venkov, který bývá vykreslován jako oponent pražských elitářů, havlistů a sluníčkářů, volil většinově právě zástupce tohoto typu. Ještě jeden známý citát mě v této souvislosti napadá, jde o známé husovské postesknutí nad konáním zbožné babičky, která mu „uvědoměle“ přihodila polínko na hranici, načež on reagoval výrokem „sancta simplicitas – svatá prostoto“.
V době voleb jsem byl nucen pobývat v jednom zdravotně rehabilitačním zařízení, a když jsem viděl, jak se někteří invalidní důchodci a obyčejné zdravotní sestry radují nad tím, že prohrál Babiš a komunisté, dal jsem za pravdu ještě dalšímu citátu, který jsem si přečetl na internetu o tom, jak se pozůstalí radují na vlastním pohřbu. Všechny tyto a podobné výroky mají podobný smysl a obsah, totiž poukazují na to, že objektivně vzato většina voličů koalice Spolu i PirStanu volila v rozporu se svými zájmy. Trochu se nabízí jednoduchá zkratka o intelektuální nedostatečnosti české populace, která nerozpozná vlastní zájmy, ale je přece jen třeba připomenout, že tato populace je celých 30 let vystavena masivní jednostranné propagandě, ve která byly dějiny socialismu v ČSSR, SSSR a dalších zemích zredukovány na permanentní represe a zcela byly ignorovány jeho pozitivní momenty a zvláště fakt, že tyto „diktatury“ byly z hlediska většiny obyvatel demokratičtější než současnost.
V každém případě lidem nehrozilo bezdomovectví a neschopnost zaplatit základní životní potřeby. A co je demokratičtějšího než právo na život bez základních existenčních obav. Podíváme-li se na výše zmíněné rozložení příjmů v ČR (rok 2020), pak se dozvíme, že 80 % zaměstnanců (tj. asi 3,4 mil.osob) má čistý měsíční příjem nižší než 24,5 tis. Kč, což rozhodně není žádná závratná částka. Navíc z toho počtu 20 % pobírá jen 10,5 tis. Kč, což nestačí ani na průměrný nájem, natož ostatní poplatky. Jde tedy o pracující chudobu, takže je opravdu nepravděpodobné, že by životním zájmem těchto lidí bylo toužit po redukci nebo privatizaci sociálních systémů a nižším zdaněním milionářů, natož po válce s Ruskem či Čínou nebo po účasti na amerických válečných dobrodružstvích.
V posledních několika letech byla tato propaganda doplněna stejně nevybíravými ataky na prezidenta Zemana a premiéra Babiše, kteří „zhřešili“ ne tím, že by nějak ohrožovali stávající kapitalistické pořádky (to ani náhodou), ale prostě nepatří do té správné party, takže jsme poslouchali tirády o bývalých komunistech, estébácích, agentech Moskvy a Pekingu, oligarších apod. Aktuálně byly tyto ataky doplněny „objevem“ zneužívání“ daňových rájů globalistickou elitou včetně Andreje Babiše.
Místo abychom v této souvislosti poslouchali o nemravnosti kapitalismu a EU, která toleruje i na svém území tyto daňové úniky (které Českou republiku „stojí“ deset miliard korun ročně a celou Evropu pak v ročním vyjádření 184 miliard dolarů, z čehož by evropské státy mohly např. zaplatit roční mzdu pro více než 4,6 milionu zdravotních sester), tak se nám dostalo vysvětlení, že zřejmě jde o mechanismus speciálně vytvořený pro estébáka Babiše. Lidé, vystavení této každodenní masáži, pak ztrácejí schopnost se rozhodovat racionálně a podléhají davové psychóze a stádnímu efektu.
Extrémní příklady takového chování bychom objevili například před první světovou válkou v Německu, Rakousko-Uhersku, ale i Francii, Anglii a Rusku, kde se mládež „těšila“ na svou účast v imperialistických jatkách, nebo v hitlerovském Německu před druhou světovou válkou. Bohužel mechanismy propagandy a její technické prostředky se od těch dob ještě mnohonásobně zdokonalily, Goebbels ze záhrobí musí jen tiše závidět, neboť neměl ještě ani televizi a už vůbec ne internetové sociální sítě.
V každém případě se těmto manipulátorům podařilo dosáhnout toho, že si lidé odhlasovali:
V ekonomice a sociální politice:
- snižování daní bohatým a „lepení“ takto vzniklých děr ve státním rozpočtu zvyšováním daní nepřímých (DPH)
- zpochybňování pro ČR výhodných smluv s Ruskem a Čínou, ústící do likvidace našeho energetického komplexu
- uzavírání nevýhodných smluv „za každou cenu“ s našimi „spojenci“, především s USA a Izraelem
- nákupy zbraní z USA a Izraele
- privatizace sociálních a důchodových systémů
- další podpora tržní podstaty exekucí, rozšíření vyloučených oblastí
- rozšíření korupčního jednání místních ODS baronů při zneužívání státních zakázek a EU projektů
V zahraniční politice:
- servilita vůči jakýmkoliv (i nelegálním) akcím USA a spol. v zájmu „demokracie a lidských práv“
- zvýšená snaha o vyvolání konfrontace s Ruskem a Čínou a dalšími nepřáteli „svobodného“ světa podle výběru USA
- snaha o ustavení amerických vojenských základen v ČR
- zintenzivnění podpory pro rasistickou politiku Izraele, Ukrajiny atd.
Ve zdravotnictví a školství:
- privatizace zbývajících státních zařízení
Kromě toho nás čeká personální smršť v podobě ministrů typu pánů a dam jako jsou Benda, Kolář, Pekarová, Černochová, což jeden můj známý vtipně a výstižně glosoval, že už nejde ani o morální dno, ale o hlubinný důl.
Obecněji vzato půjde o ještě intenzivnější aplikaci principů polistopadové politiky, jež dobře shrnul jeden z článků na Facebooku: „Andrej Babiš byl patrně jediným člověkem, který mohl nabourat nerušený režim vládnutí polistopadové moci od roku 1989 do roku 2017. Moci, jejíž angažmá vedlo k trvalému plundrování české ekonomiky, počínaje privatizací, výprodejem majetku státu, podniků, infrastruktury a hodnot, které tady vznikaly a budovaly se po desítky let. Které ale neustalo ani poté, co privatizace skončila.
Kartel polistopadových politických stran se za celou dobu vlád od listopadové revoluce naučil jedinou věc. Rozbíjet a vyprodávat stát. Bilance polistopadových vlád je odstrašující. Jako stát jsme přišli o biliony korun.
Politika polistopadového kartelu vedla k ekonomickému modelu, postaveném na plošném a vytrvalém vytěžování české ekonomiky, populace, postavení Česka jako montovny, podřízené, subalterní a nevýznamné ekonomiky v podmínkách globalizovaného světa. K mizerným, třetinovým platům oproti Západu, postupnému propadu životní úrovně celých tříd a především, za souběžného vytváření iluze, že takto, tímto způsobem, je vlastně možné vést zemi donekonečna, až k hlubokému úpadku.“