Oponentura !Argumentu: Ekonomka Ilona Švihlíková shrnuje hlavní pro a proti v kapitole o oblasti financí, kterou nabídlo programové prohlášení vlády Andreje Babiše.
Programové prohlášení vlády začíná kapitolou „finance a hospodaření státu.“ Podívejme se podrobněji, co v této části najdeme.
Úvod zní takto:
“Prioritami Ministerstva financí budou zjednodušení a elektronizace daňového systému, přičemž se v maximální možné míře budeme zasazovat o přesun komunikace s finančním úřadem do online prostředí, zavedení nových účinných postupů při správě daní mezinárodních korporací a efektivní sestavování a plnění státního rozpočtu.”
Vidíme, že hned v úvodu se opakuje základní teze, která se jako červená nit táhne celým programovým prohlášením – efektivita, efektivita, zjednodušení procesů pro občany.
V prvním odstavci po úvodu vidíme návrh zvyšování investic, který se objevuje i v dalších kapitolách. Je to akutní záležitost. Stát totiž v minulých letech de facto schopnost činit velké investice (a nemusí to být zrovna Temelín) ztratil. Hovořila jsem o tom s Martinem Fassmannem zde.
To, že Babišova vláda nebude jasné pravicové orientace, jak se mnozí obávali, ukazuje podpora nárůstu důchodu i například pracovníků v sociálních službách. Také toto je dobře stanovená priorita: sociální služby jsou katastrofálně podfinancovány, tato záslužná a obětavá práce nemá ocenění. Ani to společenské, které by si zasloužila.
Kvituji rovněž centralizaci nákupů – více zmínek najdeme v části u zdravotnictví. (A opět je to ukázka efektivity, jak ji bude Babišova vláda vnímat).
V části finance a hospodaření státu dále najdeme podporu dlouhodobého ekonomického růstu, což je hezká teze, ale hůř se uskutečňuje – k tomu musejí být nápomocny i ostatní ministerstva. Vyrovnaný rozpočet nechybí, ale není na rozdíl od pravicových vlád dán jako dogma, jako dominantní makroekonomický cíl sám o sobě.
Trošku zvláště působí teze o „stabilním a předvídatelném daňovém prostředí“ – chystají se změny (logicky), i když programové prohlášení slibuje, že změny budou prováděny souhrnnými novelami. Zde jsem dosti skeptická. Následuje slib nezvyšovat daňovou zátěž – což je závažná informace, především v kontextu plánovaných výdajů a investičních projektů, které najdeme v dalších částech prohlášení. Otázka, jak vše ufinancovat se jistě projeví nejpozději při dalším státním rozpočtu.
Pozitivně hodnotím návrh na zrušení absurdní konstrukce superhrubé mzdy, ovšem je třeba připomenout, že tento slib měla jich předchozí vláda (tj. koalice ČSSD, ANO a lidovců). Pokud správně chápu programové prohlášení, pak by to vypadalo na určitou velmi mírnou progresi u daní z příjmu fyzických osob (19 %, 24 %).
Projekt Moje daně vypadá zajímavě, jsem ovšem opět trochu skeptická v tom, aby nedopadl, jako řada jiných „zjednodušujících projektů“, ze kterých se staly nástroje na dobývání renty.
Revize daňových výjimek, jejich určitý audit, je velmi dobrý nápad, ale doufejme, že se jako v minulosti nepůjde „po stravenkách“, ale po skutečně významných položkách, které zásadně deformují základ daně a de facto celý daňový systém.
Co se právních předpisů týká, tam je z formulací vidět, že toto je silná stránka ministryně Schillerové. Snížení administrativní zátěže by mohlo vyřešit i problém nedostatečného množství pracovníků na finančních úřadech (a jejich rostoucího průměrného věku).
Změny v daňovém soustavě se budou týkat DPH a opět bude zásadní, jak se tato změna promítne do daňového inkasa (negativně) a jak bude tento výpadek vykompenzován. DPH ovšem zůstane nejdůležitější daní (tedy se sociálním zabezpečením jako kvazidaní), což celý náš daňový systém posunuje do degrese (tj. zatěžuje ty nejchudší skupiny obyvatelstva).
Najdeme rovněž část o EET, o přehodnocení tohoto nástroje (viz také nález Ústavního soudu). Potěšil mě návrh paušální daně, která v systému existuje, ale její používání je omezené. O tomto návrhu se diskutovalo již u minulé vlády, snad bude tentokráte tento nástroj, který může ulevit především těm velmi malým podnikatelům.
Za slovy o „podpoře“ sdílen ekonomiky najdeme snahu se pořádně podívat na takové airbnb, které způsobuje především v Praze značné problémy. Koneckonců snaha o regulaci, a především zdanění těchto služeb je řešeno všude na světě.
Určitým zklamáním je část věnována boji proti daňovým únikům a tzv. agresivnímu daňovému plánování, kde chybí konkrétnější kroky, či alespoň záměry. Na úrovni EU tato problematika není dostatečně řešena (zatím), ale určitý malý pokrok najdeme jak např. v sestavení tzv. černé listiny daňových rájů – jenže, co dělat, kdy členové EU, kteří sami fungují jak lišky v kurníku (Nizozemsko, Lucembursko, Irsko) na seznamu jaksi chybí. Nicméně, v oblasti hospodářské soutěže se „jde“ po velkých firmách, viz například aktuálně IKEA.
Vítám přehodnocení investičních pobídek, které bych už dávno ráda „vyhodila z okna.“ (nebudu čtenáře otravovat tím, že jsem na MPO, které vedli sociální demokraté navrhovala zásadní změnu investičních pobídek už před čtyřmi lety…). Nevidím žádný smysl v tom, aby stát podporoval finančně firmy, které mají větší tržby, než je HDP ČR. Navíc tím často z trhu vyhání rozvíjející se malé české firmy.
Jsem ráda za to, že vláda odmítá euro – odstavec věnovaný této problematice dobře vystihuje obrovské množství problémů, které jsou s eurem spojeny. Naštěstí se neoperuje s řečmi o jakémsi „jádru“, které bychom snad měli v německé Unii tvořit, když přijmeme euro.
Efektivita se znovu objevuje u centralizace evidence a správy majetku, prodej majetku státu není něco, z čeho bych byla zrovna nadšená, i když záleží na každé konkrétní položce. Vládní komplex budov je rozumný návrh, ale vzhledem k délce této části je takovéto problematice věnován neúměrně velký prostor (který bych ocenila více u zhodnocení daňového mixu například).
Objevuje se znovu boj proti lichvě – který najdeme v programovém prohlášení ještě jednou. Jen velmi stručně je zmíněna ČEB – Česká exportní banka, EGAP – Exportní garanční a pojišťovací společnost,, u kterých se už nyní děsím, co u nich vše ve financování vypadne. Zvýšení efektivity je u těchto institucí skutečně žádoucí.
Na strategii pro Českomoravskou záruční a rozvojovou banku se těším, uvidíme, jak bude naformulována politika podpory malých podnikatelů a startupů.
Celkově vzato: Revoluce to není, ale naděje na vylepšení stávajícího stavu to je.