Přečetli jsme: Filipínský prezident Dutarte se těší velké veřejné podpoře navzdory tomu, že v zemi prosazuje autoritářský model vládnutí. 80 % Filipínců jeho politiku schvaluje. Hlavním požadavkem zdola se zdá být ale zajištění veřejných služeb a vláda zákona a pořádku.
Jason Castaneda píše pro Asia Times o tom, že rok 2017 byl špatným rokem pro filipínskou demokracii, ale zdá se, že Filipínci jsou vládou silného muže poblázněni.
Filipínský prezident Rodrigo Duterte ukončil rok 2017 s uspokojením. A dokonce pohovořil i o svém nástupci, současném prezidentovi skončí jeho funkční období v roce 2022.
Země má velmi nepokojnou politickou scénu, kde lídři byli historicky svrháváni v rozzuřených protestech na ulicích. Jen sebevědomý a silný prezident by hovořil tak brzy o nástupnictví.
Za méně než dva roky, píše Castaneda, se Duterte zbavil demokratických institucí země. Nejenže tím ukázal prázdnotu filipínské demokracie, ale také zemi postavil na cestu k plnému autoritářství.
Jeho troufalost směřující ke zničení tradičních pilířů moci vychází z jeho silné a trvalé popularity. Pulse Asia ukázal ve svém posledním průzkumu, že až 80 % Filipínců schvaluje jeho politiku.
A zdá se, že veřejnost si také oblíbila myšlenku vlády jednoho muže. Polovina Filipínců podporuje autoritářského lídra, který panuje nad dalšími články vlády.
I odborné průzkumy ukazují, že většina Filipínců preferuje rozhodného lídra, který se nějak nezatěžuje s volební konkurencí, ovšem jen do té doby, pokud bude zajišťovat základní veřejné služby a zajistí vládu zákona a pořádku.
A to ukazuje, proč Duterteho výhrůžky, že zavede celonárodní stanné právo, zavede „revoluční vládu“ nevyvolaly silnou veřejnou reakci.
Může také spoléhat na podporu lidí, kteří uvažují, jako on, včetně světového šampiona v boxu, Manny Pacquuiao, kterého Duterte prosazuje jako budoucího prezidenta. Ten by měl naplnit jeho vizi autoritářského vládnutí.
Demokratický povrch a konsolidace kultu silného muže
Castaneda dále píše, že na povrchu jsou Filipíny stále svobodnou a demokratickou zemí. Mainstreamová média neustále Duterteho a jeho vykonávání funkce kritizují, berou si na mušku i jeho okolí a jeho rodinu.
Nejstarší syn Duterteho rezignoval na funkce zástupce starosty poté, co vyšlo najevo, že bil svou dceru, Isabelle. Média zpochybňují mravní integritu rodiny a ukazují, že si jen buduje vykonstruovaný image lidových populistů.
Navíc se objevují i náznaky, že Duterteho syn má vazby na drogové pašeráky z Číny. Duterte uvedl, že svého syna nechá zabít, kdyby měla být obvinění pravdivá.
Žurnalisté, kteří se snaží odkrývat korupci uvnitř Duterteho rodiny, jsou zastrašováni, či čelí výhrůžkám smrti.
Duterte ovládá legislativu, i Nejvyšší soud, který je plný lidí k němu loajálních, takže se může mstivě vypořádat se zbylými „brzdami a protiváhami.“
Ti, kteří se snaží kritizovat či zastavit Duterteho smrtící drogovou válku a chtějí vyšetřovat zabití filipínskou národní policií, mohou čelit obviněním, někteří jsou ve vězení, píše Castaneda.
Umlčení nezávislých hlasů a kooptace demokratických institucí jde ruku v ruce s posílení moci klanů Marcosů, kteří patří ke klíčovým spojencům prezidenta.
Rok 2017, zakončuje Castaneda, byl temným rokem pro filipínskou demokracii. Ale Duterte pokračuje v konsolidaci kultu silného muže à la bývalý diktátor Ferdinand Marcos, a zdá se, že filipínská veřejnost to podporuje.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – PCOO EDP, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=53051460