Přečetli jsme: Po dekádě u moci je latinskoamerická levice v krizi a znovu se hledá. To ale neplatí pro celou řadu velmi dobře zorganizovaných aktivistických hnutí po celém kontinentu, která pokračují ve vyjadřování svých politických požadavků. Levicová témata jsou stále živá.
Autoři Juan-Pablo Ferrero a Daniela Bresse Florentin z Univerzity v Bathu se zamysleli nad situací levice v Latinské Americe v roce 2017.
Zdá se, že voliči v Latinské Americe jsou unaveni svými levicovými lídry. V Argentině levicová koalice Fronta za vítězství prohrála v roce 2015 volby ve prospěch pravicové koalice nynějšího prezidenta Mauricia Macriho. V Brazílií ztratila tamní Dělnická strana svoje pozice v roce 2016 a vzápětí došlo k impeachmentu prezidenty Dilmy Rousseffové. V Bolívii voliči uštědřili prezidentu Evo Moralesovi porážku, když v roce 2016 odmítli jeho pokus o reformu ústavy, která by mu umožnila čtvrté prezidentské období. Ve Venezuele chávistická PSUV prohrála parlamentní volby v roce 2015 a ztratila většinu v Národním shromáždění.
V ekvádorských volbách v dubnu 2017 získal levicový kandidát Lenin Moreno jen stěží nadpoloviční podporu a zajistil tak pokračování tamní „občanské revoluce“. Ekvádor se zdá být ale výjimkou, která potvrzuje pravidlo.
Tyto výsledky mohou být chápány jako symptom vyčerpání s vládami, které se orientují nalevo. A možná, že jsou jen součástí politického cyklu.
Politolog Sidney Tarrow uvedl pojem „cycle of contetion“ neboli cyklus konfliktu, kterým určil fázi zvýšeného konfliktu v rámci sociálního systému, jenž zahájí ve chvíli nějakého společenského narušení.
Klíčové okamžiky takové narušení, které podnítily levicová hnutí, není v Jižní Americe vůbec těžké najít. Byly to násilné nepokoje Caracazo ve Venezuele v roce 1989, které se stavěly proti vládním tržním reformám, které zdražily cenu ropy. V případě Kolumbie šlo v roce 2000 o válku o vodu v Cochabambě, což byla série protestů proti privatizaci dodávek komunální vody. V roce 2001 zažila Argentina celonárodní revoltu proti prohlubující se politice škrtů v kontextu dlouhé hospodářské recese. „Forajidos“ bylo jméno, které dostalo lidové povstání v Ekvádoru roku 2005 proti tamějšímu prezidentovi.
Tyto události představují fázi zvýrazněného konfliktu, který vedl k rozděleným společnostem a polarizaci politické reprezentace.
Viděno z této perspektivy následující obrat nalevo představoval spíše hnutí zdola nahoru, než že by se jednalo jenom o snahu populistických lídrů dostat se k moci. Podmínky sociálního nepokoje vytvořily pro levici nový prostor a ta hrála tentokrát podle demokratických not, a to úspěšně. V tom se lišila od levicových hnutí na kontinentu ze 70. let 20. století.
Aktivismus stále pokračuje
Ovšem kromě Ekvádoru začala levice v Jižní Americe ztrácet kontrolu nad vládami. Nicméně i když se levice se nyní ocitá v pohybu, velmi různý a dobře orientovaný sociální aktivismus pokračuje v tom být aktivní na ulicích. Svědčí o tom opakované stávky a demonstrace například v Argentině nebo v Brazílii.
Kromě toho tu jsou původní obyvatelé, ženy, příjemci sociální pomoci, průmyslové odbory či veřejní úřednici, kteří jsou hlasití ve vyhlašování svých nových požadavků. Tím pádem, míní autoři, není správné mluvit o konci levicového cyklu v Latinské Americe. Namísto toho je lepší mluvit o tom, že došlo k přechodu od volební nadvlády k sociálně-politickému odstupu. V důsledku rozhoduje větší míra štěstí ve volbách, jak je vidět v Argentině, Brazílii a Ekvádoru. Všude zde byly výsledky voleb těsné.
Lidový sektor je stále aktivní a má dost politické moci, aby organizoval stávky a přímé akce. Nicméně chybí tu nový prvek jednoty, protože zde je tolik různých požadavků, které požaduje tolik organizací a spojnice mezi těmito organizacemi jsou slabé. To také znamená, že jen málo z těchto organizací se cítí reprezentováno například Dělnickou stranou v Brazílii nebo perónisty v Argentině.
Pokud jsou u vlády pravicové strany je jednodušší reorganizovat lidový sektor, protože protivník je tu jasně definovatelný. To je ale důvodem proč levice ztratila svoji dynamiku a je v krizi, kterou se nepodařilo ještě překonat.
Na druhou stranu, v době vlády levice je reorganizace lidového sektoru složitější. Zatím se jen Ekvádoru podařilo stát proti regionálnímu trendu. Jenže není jasné, zda to přispěje k nutné reorganizaci levice nebo k posílení její krize. Latinskoamerická levice je prozatím pod kontrolou, ale nikoliv vyšachovaná, uzavírají autoři.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Presidencia de la Nación Argentina, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=636018