Zpráva dne: Flexibilizace pracovní doby většinou zvýhodňuje zaměstnavatele a zatěžuje zaměstnance v Německu. Přitom jde o výrazný trend, který mění nejen německý trh práce.
Stále více zaměstnanců v Německu má flexibilní pracovní dobu. Zní to jako dobrá zpráva, ale často tomu tak není. Protože prospěch z toho mají hlavně zaměstnavatelé, píše článek ARD Tagesschau.
Klasika od devíti ráno v kanceláři do pěti – to zná čím dál méně německých zaměstnanců. Heslo dne je: flexibilní pracovní doba. Na první pohled to zní, jako by bylo možné lépe sladit rodinu, práci a spokojenost v ní. Jenže realita vypadá jinak. Výhody flexibilní pracovní doby totiž nemají zaměstnanci, ale zaměstnavatelé.
Za pojmem flexibility se skrývá řada rozdílných modelů. Někde je to klouzavá doba, kterou zaměstnanci přivítají, nebo domácí kancelář (tj. práce z domova, tzv. home office) , kdy se nepožaduje ani přítomnost v kanceláři. Jenže do kategorie flexibility spadají i placené nebo neplacené přesčasy, nebo konta pracovní doby, kdy zaměstnavatel rozhoduje, kdy se pracuje a kdy ne.
To, že flexibilizace silně zasáhla svět práce, je nesporné. Německá vláda uvedla, že zaměstnanců s konty pracovní doby je už 20,8 milionu, v roce 2006 to bylo jen 13,7 milionů. Čím větší firma, tím spíše vyšší pravděpodobnost úpravy na konta pracovní doby.
Podnikatelská rizika se přenesla na zaměstnance
Vzestup a trend je tedy jasný. Ale není jasné: komu ta konta pracovní doby prospívají? Zástupkyně frakce Levice k tomu říká, že je to jednosměrka. Buď pracují k padnutí, když je hodně zakázek, nebo sedí doma. Podnikatelská rizika se přesunula na zaměstnance.
Ukazuje se, že je na tom hodně pravdy. Výzkumníci Institutu pro trh práce a průzkum povolání uvedli, že zaměstnanci si o pracovní době sami nerozhodují. Hlavní je zaměstnavatel, resp. požadavky závodu. Pracovní konta jsou flexibilita a z té flexibility profituje zaměstnavatel. Nad tím bychom měli přemýšlet, říká jeden z výzkumníků.
A příklad z praxe: když chce automobilka zavést na trh nový model, pak se pracuje nejen na tři směny, ale i o víkendech, o svátcích. Sbírají se tedy plusové hodiny na konto pracovní doby, které budou později vyrovnány. Jestli zaměstnanec zvládá zdravotně, nebo to, jak je na tom jeho rodinný život, se nezohledňuje.
Flexibilitu by si dále přály zvýšit svazy zaměstnavatelů. A to na úkor odpočinku. Rádi by viděli maximální týdenní pracovní dobu, místo omezení na deset hodin denně. Ale je jasné, že právě toto velké penzum práce pracovníka velice zatěžuje. 46 % zaměstnanců, kteří byli dotazováni, by rádi více ovlivňovali svou pracovní dobu. Hlavní zdroje nespokojenosti jsou práce v noci, pracovní doba, která překračuje míru, nebo to, že musejí být neustále k dosažení.
Práce z domova? Jen v 9 % případů a na úkor volného času
To, že to s flexibilitou není tak valná, ukazuje velmi malý počet domácích kanceláří (home office), neboli práce z domova. Jen 9 % zaměstnanců má takovou dohodu se zaměstnavatelem. Zde je skutečně větší možnost si sám ovlivnit pracovní dobu. Spokojenost zaměstnanců, pokud si sami mohou určit pracovní dobu, roste. To, jestli pracují déle, nebo ne, je až druhořadé.
Model, v němž je možné ovlivnit pracovní dobu, se týká projektů. Důležitý je výsledek v daném termínu, ale ne to, kdy a kde byla práce vyřízena. Tento model bývá spojován s domácí kanceláří (home office) a jeho popularita roste. Takto pracují především vedoucí pracovníci a vysoce kvalifikovaní pracovníci. Jenže i tato mince má druhou stranu: přesčasy se už vůbec neplatí. A když se práce dá jen taktak zvládnout v daném čase, pak to zase jde na úkor zaměstnance.