Pavel Janíčko (ČMKOS) komentuje nový návrh prohlášení české vlády v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky.
Obecně se dá říci, že tato pasáž v novém programovém prohlášení má z hlediska odborů celkem nekonfliktní charakter. Nejsou v ní obsažena žádné vysloveně sporné nebo nepřijatelné návrhy, náměty či koncepce, které bychom museli jednoznačně odmítat. Nicméně i přesto jsem vybral několik citací (v textu uvedených kurzívou), která zasluhují určitý komentář.
Pozitivním výsledkem sociální politiky státu je výjimečně nízká míra chudoby, dokonce jedna z nejnižších mezi evropskými zeměmi
Určitě je možné chlubit se relativním úspěchem předchozí sociální politiky v ČR ve srovnání s jinými státy EU, nelze však zapomínat, že tento fakt je dán i momentální ekonomickou (na Německu závislou) prosperitou, která může velmi rychle opadnout. Není tedy ani tolik ovlivněn skvělou sociální politikou státu. Dále je třeba vzít v úvahu, že současná sociální harmonie je do značné míry „na dluh“, zejména v oblasti bydlení. Především ale i přes tyto ukazatele máme pořád mnoho lidí na a pod hranicí chudoby, takže by nás také mělo zajímat, kolik máme hladových dětí a lidí žijících v ghettech. Až toto pomine, pak můžeme jásat.
Pomůžeme těm, kteří se přechodně ocitli v nepříznivé sociální situaci. Nedopustíme však, aby se závislost na pomoci státu stala životním stylem pro práceschopné lidi. Práce úřadů bude směřovat k zajištění individuální účinné pomoci.
Tam, kde to bude vhodné, předložíme úpravu, která podmíní poskytování dávky plněním určité povinnosti ze strany klienta, s cílem postupně závislost na dávkách
Tato téze je určitě populární a nelze ji rozporovat. Jen je vždycky určité nebezpečí, že se může přeměnit v tažení za plošné omezování nebo přímo likvidaci sociálních dávek, které u nás nejsou nijak extrémně štědré. Rozhodně je třeba skutečně hledat nástroje, aby se „nepříznivá sociální situace“ nestávala třeba i bez přímého přičinění lidí trvalou.
Zasadíme se o zlepšení podmínek života seniorů, zabráníme jejich diskriminaci v jakékoli podobě v přístupu k práci, ke vzdělávání, ke všem typům služeb, k volnočasovým aktivitám, k aktivní účasti na veřejném životě. Všemi způsoby budeme prosazovat návrat úcty a respektu ke stáří a zasadíme se o zvýšenou právní ochranu seniorů.
To je jistě další ušlechtilý záměr, nicméně stejně jako řada dalších podobných předsevzetí, v praxi naráží na zájmy soukromých podnikatelů, kteří preferují především ziskové kritérium, kde zaměstnávání lidí starších či jinak znevýhodněných může být nevýhodné. Proto by asi v této souvislosti místo takových proklamací bylo namístě podporovat sociální ekonomiku a neziskový sektor.
Sestavíme odborný pracovní tým pro důchodovou reformu, který zhodnotí dosavadní návrhy, aktuální situaci a předpokládaný vývoj a předloží návrh řešení, které zachová stávající nároky, definuje standard plošného zabezpečení ve stáří na principu solidarity, posílí princip zásluhovosti a bude motivovat lidi v aktivním věku, aby využívali podporované formy individuálního zajištění na stáří.
Ministerstvo práce a sociálních věcí předloží návrh, zachovávající výhody stávajícího systému, jako jsou stabilita a vysoká míra právní jistoty, nízká nákladovost, profesionalita a veřejnosprávní záruky při správě pojistného, a zároveň oddělí správu příjmů a výdajů důchodového pojištění od státního rozpočtu.
Vytvořit důchodový účet oddělený od státního rozpočtu tak, aby se nemohly opakovat praktiky používání prostředků vybraných na financování důchodů na jiné aktuální potřeby, je jistě chvályhodné, ale za podmínky, že zůstane zachován princip průběžnosti, totiž že potřeby pokrytí těchto výdajů bude nadále garantovat stát. Doplňkové formy důchodového (individuálního) připojištění musejí zůstat skutečně doplňkovými a důchody se nesmějí stát předmětem privatizací a obětí ziskového principu.
Připravíme závazná pravidla pro předvídatelný růst minimálních mezd.
Tato věta je poněkud „šalamounská“ v tom smyslu, že z ní nevyplývá jasný závazek skutečně pravidelného zvyšování minimální mzdy tak, aby odpovídala úrovni ve vyspělejších zemích EU, tedy až k hranici 60 % mzdy průměrné.
Politiku zaměstnanosti vrátíme do centra činnosti Úřadu práce, který bude koordinátorem trhu práce, bude aktivně komunikovat se všemi účastníky v zájmu co nejrychlejšího uplatnění uchazečů o zaměstnání a splnění požadavků zaměstnavatelů.
Tato formulace je docela v rozporu s dosavadním trendem v rozpočtové politice, kdy výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, která je právě jednou z rozhodujících aktivit úřadů práce, byly pro tento rok významně zredukovány a jsou hluboko pod úrovní vyspělých států EU. Tak snad při tvorbě rozpočtu na příští rok bude tato záležitost lépe zohledněna.
Vytvoříme nabídku netradičních forem práce a flexibilních úvazků v rámci celé státní správy, a podpoříme tak zaměstnávání rodičů, osob pečujících o jiného závislého člena rodiny, osob se zdravotním postižením, seniorů a dalších skupin, pro které je taková práce podmínkou pro skloubení rodinného a pracovního života.
Zase si můžeme trochu zaspekulovat, jak chápat slovo „vytvoříme“. My na odborech bychom neradi viděli nějakou snahu „tvořit“ tyto úvazku likvidací dosavadních stabilních pracovních úvazků na dobu neurčitou nějakými zásahy do zákoníku práce, které by omezovaly pracovněprávní a mzdové nároky zaměstnanců. Je jasné, že soulad pracovního a rodinného života nelze dosáhnout prostřednictvím rozšiřování prekérní práce. Proto jsme na nedávném sjezdu vyhlásili jeden z požadavků zkracování pracovní doby bez snížení mezd.