Drtivá podpora prezidenta Erdogana a jeho politické strany AKP mezi německými Turky je vyhlášením bankrotu integrační politiky v Německu.
Jasper von Altenbockum píše pro Frankfurter Allegemeine, že nadšení Turků žijících v Německu z Erdogana je vyhlášením bankrotu a stejně tak je tomu u přistěhovalectví. Zákládající ideje Německa jsou v sázce.
I když se k volbám vydal jen každý druhý turecký občan, který v Německu mohl volit, platí, jak píše von Altenbockum, že podpora Erdogana a jeho islámsko-nacionalistické AKP mezi Turky v Německu je drtivá. Je dokonce ještě větší než v Turecku samotném. V oblastech jako je Essen, Düsseldorf či Stuttgart dostala AKP více než dvoutřetinovou většinu. V žádném z volebních míst (13) v Německu nedostal Erdogan méně než absolutní většinu. Sympatie a touha, které jsou touto volbou vyjadřovány, jsou v naprostém rozporu s motivy, cíli a nadějemi, které jsou spojovány se slovem integrace. Je potřeba si to říci natvrdo. Je to vyhlášení bankrotu.
Ale jak už to tak v Německu bývá, píše komentátor, hned se spustí „usmíření“. Turecká obec v Německu neshledává problém v Turecku, jeho indoktrinaci, nehledala důvody u voličů a v jejich lásce k diktátorovi, ale jako obvykle – ve zlém Německu. Němečtí politici musejí přijmout svůj podíl na výsledku. Tedy za to, že desetiletí v Německu žijící skupiny vidí šéfa jiné země jako svého vůdce.
Jak tomu rozumět? Že by si snad měly německé strany připravit pár malých diktátorů, aby se turečtí přistěhovalci konečně v Německu cítili jako doma? Nebo že by Německo navrhlo výměnný obchod: my se zřekneme těch obtížných řečí o integraci, loajalitě, znalosti řeči, hlavní kultuře a věrnosti ústavě, a vy pak, prosím, budete v Turecku volit liberální politiky?
Tyto volby tedy rozhodně nepovedou k tomu, uzavírá komentátor, že by současný způsob německé přistěhovalecké politiky byl vnímán s menší porcí sarkasmu. Když se stovky tisíc cizinců a přistěhovalců dívají úkosem na liberální a sekulární demokracii, pak problém není v tom, že před lety přišli do společnosti jako gastarbajtři, a to do společnosti, která ještě nebyla přistěhovaleckou společností. A taky to není tak, že se jen „tak trošku“ hraje s protestem a odmítáním, něco na způsob AfD.
Je to tak, jak to je. Když se Německo stává přistěhovaleckou zemí, zakládající hodnoty Spolkové republiky jsou v sázce.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.