Architektka Marie Švábová (ASORKD) píše o dalším problematickém developerském projektu v oblasti pražského Hlavního nádraží. Projekt jde ve stopách jiné, pokračující kauzy.
Dne 27. září tohoto roku přinesl internetový deník E15 následující zprávu:
České dráhy a Penta chtějí přemostit Hlavní nádraží a na konstrukci postavit pětipatrové domy. Tento obří projekt připravují Společný podnik Českých drah, investiční skupiny Penta a projektantské firmy SUDOP. Chtějí vybudovat mostní konstrukci nad částí kolejí mezi ulicemi Vinohradská, Legerova a Španělská a na ní poté stavět domy či administrativní budovy. Deníku E15 to řekl generální ředitel Českých drah Miroslav Kupec.
Investice je plánována v těsném ochranném pásmu Pražské památkové rezervace. Bohužel, nikde není zpráva o tom, jaké bude mít tento developerský projekt dopady na její panorama, ani o dalších dopadech na město. Rozvoj města cestou lokálních developerských projektů bez koordinace se zájmy celého města, zavedený odcházejícím magistrátem, se chystá být v Praze tradicí. Opakuje se tak zřejmě historie zástavby uvolněných pozemků po zrušeném kolejišti Masarykova nádraží, která se odehrála dokonce přímo na území Pražské památkové reservace (PPR) a jejího ochranného pásma, které je součástí památkově chráněné zóny Prahy 8 a Prahy 3. Zopakujme si, co se tu vlastně stalo:
Pražané si prohlédli výstavu projektu Penty – investment od irácké architektky Zahy Hadid a příliš nereagovali – považovali vše za další kontroverzní projekt, které se na Prahu jen hrnou – Bílý medvěd na vítězném náměstí – neblahé paměti, Maršmeloun apod. Nevěřili, že by pražský magistrát a Institut pro plánování a rozvoj (IPR), který pro magistrát zpracovává územní plán, mohl tuto absurditu akceptovat. Po čase přišla vlna protestů. Protestovali piráti, památkáři (Klub za starou Prahu i odborná veřejnost, fakulta urbanismu i občanské spolky jako ASORKD). Přesto se neuvěřitelné stává skutečností – „Penta už hrabe do země vedle nádraží – tak je to pravda“ – šířila se Prahou neblahá zvěst.
Bitva probíhala i na magistrátě – zatímco se náměstkyně primátorky pro územní rozvoj Petra Kolínská snažila zachránit, co se dalo, primátorka Krnáčová za halasné podpory první předsedkyně ODS a zastupitelky města Prahy prosazovala realizaci developerského projektu, aniž by se pokusily o prosazení platného územního plánu, který počítal s naprosto jinou funkční náplní a architektonickým řešením, odpovídajícím potřebám centra. Magistrát nezohlednil mimořádnou památkovou hodnotu Prahy jako světového kulturního dědictví, potřebu zvýšení procenta zeleně, kterou přehřáté centrum zoufale potřebuje, neposílil bydlení ve vylidněném centru velmi žádoucí. Naopak – umožnil změnu Zásad územního rozvoje (ZÚR), závazného územně plánovacího podkladu ve prospěch návrhu PENTA. Ten sleduje jediné – rychlou návratnost své investice, kterou staví na prodej – podobně jako již realizované sousední Florentinum. V případě realizace Praha získá obří administrativní komplex na nevhodném místě, Penta výhodnou investici přebytečného kapitálu.
IPR (Institut plánování a rozvoje města, zpracovatel metropolitního plánu) zklamal na celé čáře – místo aby hájil zájmy města, přijal projekt PENTA do své koncepce prakticky bez úprav.
Co se tu vlastně stalo?
Dosud platný územní plán vycházel ze schválených Zásad územního rozvoje. Ty byly samozřejmě s jednoúčelovým záměrem developera – generovat soukromý zisk – neslučitelné. Požadovaly totiž:
- Polyfunkční území bez velkých monofunkčních objektů – návrh Zahy Hadid se ani nepokouší navázat na členění zástavby na jednotlivé domy v měřítku historické parcelace – vytváří megabloky z jednolité hmoty – pouze horizontálně členěné.
- Zohlednění prostorové vazby na Památkovou rezervaci a okolní památkové zóny na území Prahy 3 a 8. – Jediný pohled na přiloženou vizualizaci projektu dokazuje naprosté popření požadavku ZUR.
- Odstranění stávajících urbanistických bariér – z hlediska měřítka a prostorových vztahů by vznikla cizorodá zástavba, neslučitelná s přilehlým centrem.
- Respektování členité střešní krajiny s lokálními dominantami – Zaha Hadid vztyčila nedaleko Prašné brány arogantně výškový objekt, střešní krajina návrhu nijak na charakteristickou pražskou strukturu nenavazuje.
- Měřítko nové zástavby respektující okolní historickou strukturu – opět nesplněno.
- Dořešení výhledové podoby centrální části železničního uzlu Praha – jako celek nebylo veřejnosti představeno.
- Umístění železničního musea – není známo.
- Preference pěší dopravy, zamezení přetížení území automobilovou dopravou – v mohutném administrativním centru lidé moc chodit nebudou – zato zaměstnanci zřejmě automobilový provoz neomezí.
- Snížení negativních vlivů na životní prostředí, 10. návaznost nově zakládaných ploch zeleně na stávající plochy, jmenovitě na park u Musea hl. města Prahy, na Vrchlického sady a svahy Vítkova – velké zpevněné plochy, které projekt vytváří, rozhodně životnímu prostředí v přehřátém centru neprospějí. Zeleň v parteru, která by mohla být považována za zeleň veřejnou, je sporadická, takže jde mluvit spíš o přerušení než o navázání požadovaného propojení zeleně. Pokud jsou zde předpokládány zelené střechy, půjde spíš o zeleň vyhraženou. Její poloha žádné provázání stávající zeleně neumožní, dopad na střešní krajinu nevylepší.
- Zohlednění kvality životního prostředí z pohledu ochrany veřejného zdraví při umísťování obytných a jiných citlivých funkcí, zejména podél komunikací s intenzivní dopravou a podél železniční trati. – Tady je pochybení naprosto zásadní. Návrh těsně obestavuje magistrálu a neumožňuje její izolaci od města. Petrifikuje tak zásadní urbanistický omyl, ke kterému nepochybně vložením její trasy došlo.
Realizace celého návrhu zabíjí možnost využití uvolněných území po části kolejiště Masarykova nádraží a nádraží Bubny k propojení pruhem zeleně překračujícím na ostrově Štvanice řeku Stromovku s centrem na Florenci a výhledově navázání na Vrchlického sady a na Vítkov. Takovou příležitost již Praha nedostane.
Praha je součástí světového kulturního dědictví – potřebuje kvalitní regulační plán, který by zachoval a dále rozvíjel její hodnoty. Potřebuje jako každé město přístup z hlediska potřeb celého městského organismu, ve kterém má každé místo svůj vlastní potenciál funkční i kompoziční – ne lokální zásahy developerů bez zájmu o celek města, bez zájmu o potřeby lidí, bez zájmu o kulturní a historické hodnoty, zaměřené pouze na generování vlastního zisku.
Fungování města jako provázaného celku, jeho kulturní a historické hodnoty, životní prostředí – to vše je veřejný zájem; kulturní hodnoty Prahy jsou hmotným nemovitým národním kulturním dědictvím – tedy statek veřejný. Na tomto příkladu je patrné, kam vede developerská činnost bez funkčního regulačního plánu i bez přiměřené ochrany ze strany státní správy. Jde doslova o divokou privatizaci urbanistických hodnot.
Zatímco se snažíme zbavit výše popsané kauzy, rýsuje se zřejmě druhá v podobné režii. Bude mít nové zastupitelstvo zodpovědnější vztah k městu, bude vnímavější k jeho hodnotám? Zbaví město dopadů neblahého působení odcházejícího zastupitelstva a zabrání opakování nekoncepčních zásahů do jeho organismu? Jde o příliš mnoho, než abychom mohli nečinně přihlížet.