Současné formy otroctví se v mnohém nijak neliší od minulosti, i když často nemají rasový podtext.
Otroctví, přestože si to často myslíme, není jevem minulosti, píše Catherine Armstrongová z university v Loughborough. V současnosti se odhaduje, že se otroctví týká asi 40 milionů mužů, žen a dětí. Globální obchod s dnešními otroky je lukrativní a generuje ročně více než 150 miliard dolarů.
Dluhové otroctví se týká dospělých i dětí. Například v Haiti je asi 300 tisíc dětí využíváno systémem Restavek (z francouzského rester avec, zůstat s někým), ve kterém pracují u rodin, které si to mohou dovolit. Často se těmto dětem nedostane vzdělání, musí pracovat až 14 hodin denně a někdy se stávají i obětmi sexuálního zneužívání.
Podobně jako v minulosti nepředstavuje rasa hlavní důvod pro zotročení. V minulosti se tento problém týkal těch, kdo žili v chudobě a neměli možnost ochrany a pomoci širších rodinných nebo příbuzenských sítí, případně je vyhnala válka, sucho nebo hladomory.
Ve Velké Británii žijí lidé, kteří pracovali jako otroci v salonech krásy, v restauracích, na hudebních festivalech nebo na farmách, uvádí autorka příklady. Oběti obchodu s lidmi pocházejí z celého světa a otroctví v „moderním pojetí“ nemá jenom jednu formu. Má jich více.
I dnes je otroctví spojeno s poptávkou na trhu. Například produkce cukru a poptávka po něm byla v minulosti spojena s otrockou prací. Dnes jsou to například doly na koltan a další kovy potřebné pro moderní elektronické výrobky v Kongu. Pracuje v nich asi 5000 až 6000 dětí, které jsou pod dozorem ozbrojenců a nesmějí odejít. Zisky z této činnosti pak směřují z velké části do kapes vojenských milicí ve střední Africe.
V západní Africe je dnes dokonce možné setkat se s klasickou formou otroctví jako vlastnění člověka člověkem. Je to případ Mauritánie, kde se stále nepodařilo prosadit abolicionistickou politiku, asi 90 tisíc obyvatel jsou otroky a asi 20 % populace jsou stále nevolníky.
Největší počet otroků má celosvětově Indie, odhaduje se na 14 až 18 milionů lidí. Otrocká práce je v Indii zvláště rozšířená v případě výroby cihel. Otroctví je spojeno s „řešením“ chudoby, která velmi často vede lidi k tomu, že se, podobně jako v minulosti, sami prodají do otroctví.
I dnešní otroctví je spojeno s pohybem na velké vzdálenosti. Pracovníci se dnes sice pohybují volně, mohou ale skončit i tak, že „spadnou“ do otroctví. Dostávají sliby o dobrém platu a slušné práci, ve skutečnosti se však ocitají v uzavřeném kruhu beznaděje a dluhů.
Příkladem je stavba fotbalových stadionů v Kataru pro mistrovství v roce 2022. Pracuje zde řada lidí z jižní Asie, kterých se týkají otrocké podmínky.
Otroctví se ani v dnešní době nevyhýbá válčení. Do válek se „nasazují“ vojáci, často děti, kteří byli k válce zotročeni. Příkladem je severní Uganda, kde se mluví o asi 30 tisíc dětech.
Jak Armstrongová píše, otroctví nebylo nikdy zrušeno celosvětově, takže i v současných podmínkách je stále aktivní hnutí za jeho zákaz. Navazuje na starší vzory, kterým se na konci 18. a v 19. století povedlo zrušit transatlantický obchod s otroky. Hnutí zdůrazňuje význam konkrétních příběhů obětí, jejich prostřednictvím se snaží zvýšit povědomí o tomto problému a bojovat proti němu například formou bojkotu výrobků či „férovým trhem“.
Obyčejní lidé dnes mají jako zákazníci moc proti podmínkám moderního otroctví, ve kterých žijí stále miliony lidí, něco udělat. Stačí dávat pozor, jaké zboží si kupujeme a o problému informovat další, uzavírá autorka svůj článek.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.