Odchod Kataru z kartelu OPEC není čistě ekonomický, byl to politický krok směřovaný na Saúdskou Arábii.
Katar se přidal do organizace OPEC brzy, ale nyní odchází, píše britský časopis The Economist (vydání 08/12/2018). Katarský ministr pro energetiku oznámil, že země odchází z ropného kartelu, protože se bude věnovat produkci zemního plynu. Katar je maličká země, má 2,7 milionů obyvatel a je největším světových exportérem zkapalnělého zemního plynu. Těží asi 600 000 barelů ropy denně, z 15 členů OPEC je 11. a tvoří asi 2 % těžby kartelu.
Jeho odchod ale není čistě ekonomický, byl to politický krok směřovaný na Saúdskou Arábii, která je nejvlivnějším členem OPEC. Jenže je tu ještě Rada pro spolupráci v oblasti Perského zálivu (GCC), kde také dominuje Saúdská Arábie. Na rozdíl od Arabské ligy je to také ekonomická a celní unie. Jenže Saúdové, podpořeni Spojenými arabskými emiráty, uvalili embargo na Katar, který je také členem. Spor dostal Radu pro spolupráci v Perském zálivu do paralýzy, Kuvajt i Omán jsou nervózní, protože netuší, co se přivalí na ně.
Návštěva korunního prince Mohameda bin Salmána (MbS) v Kuvajtu rozhodně vřelá nebyla, protože Kuvajt chtěl hrát ve sporu s Katarem prostředníka, kdežto MbS je tlačil, aby se k embargu přidali. Kuvajt to odmítl. A také odmítl začít těžit v „neutrální zóně“, tedy části hraničního území, na němž mají společná těžební práva. Princ se vrátil za pár hodin zpět, i když byla jeho návštěva plánována na dva dny.
Ve stejnou dobu Kuvajt uzavřel dohodu o spolupráci s Tureckem. Turecko se tak stává čím dál vlivnějším aktérem v oblasti Perského zálivu a je to hlavní protivník Saúdů. Turecko má své jednotky v Kataru. A jeho vztahy se Saúdskou Arábií se od vraždy saúdského novináře na tureckém konzulátu dál zhoršily.
Od Ománu se neočekává, že by se přidal k embargu, protože si drží striktně neutrální pozici. Situace je pro něj výhodná v tom, že náklady určené do Kataru musí proplouvat jeho přístavem Sohar, protože nemohou do dubajského. Spojené arabské emiráty se obávají, že nový přístav, který se v Ománu staví, mu ukradne ještě víc obchodních příležitostí. Obě dvě země mají komplikované vztahy, plné hraničních sporů a obvinění ze špionáže. Saúdové na to jdou jinak, snaží se přesvědčit Trumpovu administrativu, že Omán příliš pomáhá Íránu.
Omán se pojistil velkým vojenským cvičením britských jednotek. A také se snaží najít nové spojence. Omán nejrychleji směřuje k diplomatickým vztahům s Izraelem. A Omán se hned také snažil prezentovat jako prostředník mezi Íránem a Izraelem. Což na chvíli uklidnilo kritiky v USA i v Perském zálivu.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.