Rusko má velké ambice stát se hlavní geoekonomickou a geopolitickou křižovatkou střední Asie, severní Asie a jihovýchodní Asie.
Komentátor Asia Times Pepe Escobar shrnul svoje poznatky o ruském konceptu „Velké Eurasie“, které mohl poznat na jednom z akademických seminářů v Moskvě.
Velká Eurasie (EAEU) je jedním z dlouhodobých témat ruské zahraničněpolitické diskuze a je také jedním z hlavních návodů pro ruskou zahraniční politiku, míní Escobar. Ruský prezident Vladimir Putin se snaží tento koncept prosadit už od roku 2016, kdy hovořil na Petrohradském ekonomickém fóru o euroasijském partnerství.
Konceptuálně je jádrem Velké Eurasie ruský obrat na východ, do Asie, která bude místem ekonomických i technologických trhů budoucnosti. Jde tedy o symbiózu čínské Nové Hedvábné stezky a ruské Velké Eurasie, i když to neznamená, že Rusko bude zanedbávat své četné vztahy k Evropě.
Mezi ruskými experty na Dálný východ vládne povědomí o tom, že značná část ruské elity je eurocentrická. Po celá tři století bylo Rusko propojeno s Evropou, a to ekonomicky, demograficky i ideologicky. Rusko si od Evropy vypůjčilo vysokou kulturu i vojenskou organizaci, ale nyní podle mínění ruských odborníků nastal čas profitovat z ruského dědictví fúze různých civilizací. Jde o chápání Ruska nejen jako obchodního nebo dopravního koridoru, ale i jako civilizačního mostu.
Podle Escobara je ruské pojetí Velké Eurasie absolutně novátorské, a přitom ho Západ ignoruje. Rusko chce vytvořit nové paradigma nejen v geopolitice a geoekonomice, ale i kulturní a ideologické. A podmínky k tomu uzrávají, Escobar poukazuje na mocenské vakuum v severovýchodní Asii a prioritu Trumpovy administrativy – zadržování Číny. I Japonsko a Jižní Korea se pomalu ale jistě s Ruskem sbližují.
Ruští analytici hovoří v souvislosti s Velkou Eurasií jednak o dědictví Byzance, jednak o dědictví Čingischánovy říše, které Rusko i Čínu spojuje.
Na Západě charakterizují ruský politický systém jako autoritářský či neliberální, ale ruští odborníci jsou toho mínění, píše Escobar, že tržní systém opírající se o vojenskou moc má lepší výsledky než liberální demokracie s jejími krizemi. (Chce se dodat, že toto byl názor, který zastával například generál Pinochet, pozn. red.)
Čína se zase orientuje na západ, a Velká Eurasie a Jedno pásmo, jedna stezka budou fúzovat. Díky zeměpisným podmínkám představuje dopravní koridor přes Kazachstán a Rusko nejlepší cestu západním směrem. Pro měkkou sílu Ruska je zásadní, aby ruský jazyk zůstal lingua franca v Mongolsku, střední Asii i na Kavkaze.
Transsibiřská magistrála je nyní nejvýznamnějším dopravním a komunikačním jádrem Eurasie, dopravní a železniční systémy středoasijských republik jsou na ni napojeny. Tato skutečnost dostane nový rozměr, jakmile dojde k dalšímu propojení prostřednictvím čínské železniční rychlodráhy.
Vedle toho Írán a Turecko pracují na vlastních vztazích s Asií. Írán podepsal dohodu o volném obchodu s Eurasijskou ekonomickou unií a zároveň je velkým hráčem čínského transportního koridoru Sever-Jih, který umožní další integraci mezi Ruskem a Indií.
Po nedávném dosažení dohody mezi pěti pobřežními státy se významným bodem pro obchod ve střední Asii stává Kaspické moře, Rusko a Írán chtějí postavit plynovod až do Indie.
Středoasijský Kazachstán je příkladem toho, že EAEU a Jedno pásmo, jedna stezka jsou komplementární, je totiž členem obojího. Podobně je to i s přístavem Vladivostok, který hraje roli v obou projektech. A nakonec je tu plán na plné propojení Transsibiřské magistrály a Čínské východní železnice i ruská snaha co nejlépe využít vlastní nerostné zdroje a půdu na Dálném východě.
Jak dále Escobar připomíná, eurasiánství počátku 20. století chápalo Rusko jako unikátní komplex Východu a Západu, což by podle ruských analytiků mělo platit i dnes. Velká Eurasie není koncepcí proti Západu a proti Evropě, zdůrazňují. Počítá s tím, že zahrne významnou část EU. Čína i Rusko vidí svoje projekty v rámci Eurasie jako „společenství“. Ruští i čínští experti trvají na tom, že Velká Eurasie je společným prostorem pro ekonomickou, logistickou a informační spolupráci, mír a bezpečnost od Šanghaje po Lisabon a od Nového Dillí až k Murmansku.
Ovšem koncept Velké Eurasie se teprve tvoří. Jak seminář v Moskvě ukázal, píše Escobar, Rusko má ambici stát se hlavní geoekonomickou a geopolitickou křižovatkou střední Asie, severní Asie a jihovýchodní Asie.
Rusko a Čína se tak stávají nevyhnutelnými partnery. A čínské snahy o vytvoření národních vysoce technologických platforem pochopitelně probouzejí hněv Západu. Navzdory štěkotu démonizace, zadržování, sankcí, a dokonce války se ale karavana eurasijské integrace dál posouvá dopředu, míní v závěru Escobar.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.