Dossier !A: V našem přehledu se dozvíte více o tom, jaký je celosvětový stav bezpečnosti novinářů a které země pro ně byly nejnebezpečnější v roce 2018. Kolik novinářů bylo zabito a nebo je vězněno.
Novináři po celém světě pracují v nebezpečných podmínkách, informuje statistický web Statista. Jak vyplývá z výroční zprávy organizace Reportéři bez hranic, 348 pracovníků médií je v současné době uvězněno. 60 bylo uneseno, 3 jsou pohřešováni. Zabito jich bylo 80, z toho 49 cíleně v souvislosti s jejich prací a 31 při výkonu povolání, ale nikoli úmyslně kvůli jejich činnosti. K nejnebezpečnějším zemím se pro novináře za rok 2018 stal Afghánistán, Sýrie, Mexiko, Jemen, USA a Indie.
Více infografiky na Statista
Více než polovina uvězněných se nachází pouze v pěti zemích (Čína, Egypt, Turecko, Írán a Saúdská Arábie). „Roční údaje Reportérů bez hranic (Reporter ohne Grenzen – ROG) ukazují, že ozbrojený konflikt zůstává pro novináře největší hrozbou po celém světě. Současně je ale tolik novinářů zavražděno mimo válečné oblasti, což je děsivé znamení,“ řekl mluvčí rady ROG Michael Rediske. „Příliš často se pachatelé a objednavatelé mohou domnívat, že vraždy pro ně nebudou mít žádné důsledky. Mezinárodní společenství musí konečně najít účinné způsoby, jak zastavit beztrestnost kdekoli na světě.“
Nejnebezpečnější země: Afghánistán, Sýrie, Mexiko, Jemen a Indie
Nejvíce zabitých novinářů, občanských novinářů a mediálních pracovníků bylo v těchto zemích: Afghánistán (15), Sýrie (11), Mexiko (9), Jemen (8) a Indie (6). V USA také zemřelo 6 novinářů, z nichž čtyři (americká média uvádějí 5 mrtvých – pozn. red.) byli zabiti při útoku na lokální noviny Capital Gazette dne 28. června 2018.
V oblasti ozbrojených konfliktů zemřelo 44 mediálních pracovníků, 36 mimo tyto oblasti. Stejně jako v předchozím roce bylo Mexiko zemí bez ozbrojeného konfliktu, ve které byla zavražděna většina novinářů. Nahlašování korupce a trestné činnosti související s drogami je nadále životu nebezpečné. Ochrana poskytovaná ohroženým novinářům je často nedostatečná a neúčinná.
Od roku 2000 bylo v Mexiku zavražděno více než 80 mediálních pracovníků. Další byli uneseni nebo zmizeli. Mnozí informovali o obchodování s drogami, korupci a propojení politiky s organizovaným zločinem. Pachatelé budou sotva potrestáni. Proto se mnoho médií vyhýbá citlivým tématům, autocenzura je samozřejmostí. K násilí vůči reportérům dochází také při politických nepokojích a protestech. Koncentrace vlastnictví, zejména televizních a rozhlasových stanic, je vysoká. Mnozí novináři jsou špatně placeni a náchylní ke korupci.
Za deset let 702 zabitých novinářů
49 z 80 zabitých pracovníků sdělovacích prostředků bylo úmyslně zavražděno pro svou novinářskou práci. Zbývajících 31 bylo zabito při výkonu povolání. Mezi zabitými bylo 63 profesionálních novinářů, 13 občanských novinářů, 4 zvukaři a řidiči. Tři ze zabitých byly ženy. Během uplynulého desetiletí bylo celosvětově zabito 702 profesionálních novinářů.
Počet zabitých novinářů z řad občanů se meziročně téměř zdvojnásobil (ze 7 na 13). Občanští novináři hrají stále důležitější roli při podávání zpráv, zejména v zemích s autoritářskými režimy a válečnými zeměmi, kde je mnoho regionů sotva přístupných profesionálním novinářům. Tyto regiony jsou zároveň oblastmi, kde jsou zvlášť ohroženi nezávislí zpravodajové. V roce 2018 také prudce vzrostl počet zadržených občanských novinářů – a to o 40 % (ze 107 na 150).
Čína
V Číně je mezi zadrženými 46 občanských novinářů, kteří se snaží uniknout stále častější kontrole komunistické strany nad tradičními médii. Někteří byli zatčeni za pouhý příspěvek na sociálních sítích nebo kvůli messenger službám. Mnoho zadržených v Číně zažívá špatné zacházení, někteří jsou mučeni. Deseti čínským novinářům hrozí smrt kvůli jejich špatnému zdravotnímu stavu.
Podle hodnocení zprávy Reportérů bez hranic jsou čínská média předmětem přísné cenzury. Ministerstvo propagandy zasílá denně směrnice, které kontrolují zpravodajství. O sebeupalování Tibeťanů, masakru na náměstí Nebeského klidu 4. června 1989 a dalších citlivých otázkách nesmí být informováno. Čínský firewall blokuje mnoho webových stránek, včetně Facebooku, YouTube a Twitteru. Čínská twitterová verze „Weibo“ je cenzurována. Čína je jednou ze zemí s nejvíce uvězněnými novináři a blogery v celém světě.
Turecko
Turecko zůstalo i v roce 2018 zemí, kde je vězněno za svou práci nejvíce profesionálních novinářů na světě. Skutečnost, že v porovnání s rokem 2017 je jich méně, neznamená, že se situace zlepšila. Mnozí lidé jsou propouštěni pouze na podmínku a stále čekají na svůj rozsudek v první nebo vyšší instanci.
Po pokusu o převrat v červenci 2016 bylo zatčeno více než 100 novinářů, zhruba 150 médií bylo uzavřeno a více než 700 tiskových průkazů zrušeno. Kritičtí novináři jsou všeobecně podezříváni. Několik zbývajících nezávislých médií pracuje v neustálém strachu. Zahraničním novinářům byla opakovaně odmítána akreditace nebo odepřen vstup. Kromě toho vzájemná politická a ekonomická závislost mnoha významných vlastníků médií potlačuje kritické hlasy.
Rusko
Podle informací Reportérů bez hranic byli v roce 2019 v Ruské federaci zatčeni celkem 4 novináři a 1 bloger. Jak dále hodnocení uvádí, je v Rusku televize pod kontrolou Kremlu a nezávislá média jako jsou Echo Moskvy nebo telekanál Dožď čelí často nátlaku. Násilí na novinářích zůstává často nepotrestáno. Blogy kritické k vládě jsou někdy celé smazány a země má striktní kontrolu internetu.
Saúdská Arábie
Saúdská Arábie přilákala mezinárodní pozornost, když byl opoziční novinář Džamál Chášukdží 2. října 2018 zavražděn na saúdském konzulátu v Istanbulu. V Saúdské Arábii je v současné době zadržováno alespoň dalších 28 pracovníků médií za jejich práci. Mnoho z nich bylo zatčeno během vlny zatýkání, kterou inicioval korunní princ Muhammad bin Salmán na podzim roku 2017.
Království vidí média jako propagandistický a vzdělávací nástroj. Cenzura je v Saúdské Arábii samozřejmostí. Zakázána je například kritika náboženských vůdců a neoprávněné zprávy o soudních řízeních. Dlouhé tresty odnětí svobody, zákazy zveřejňování a cestování jsou běžné. Například zprávy o šíitských menšinových protestech, nebo kritika diskriminace žen, jsou trestány. Za rouhání, které je interpretováno velmi široce, hrozí trest smrti. Přibližně 400 000 webů je zablokováno. Nicméně internet je velmi populární jako alternativa k rozsáhlým tradičním médiím.
Únosy na Blízkém východě
Z 60 únosů se jich odehrálo 59 na Blízkém východě, zejména v zemích jako je Sýrie, Irák a Jemen. V samotné Sýrii je v současné době nejméně 31 pracovníků médií v rukách různých ozbrojených skupin a v Iráku bylo uneseno 11 pracovníků.
Reportéři bez hranic bojují v OSN za lepší ochranu novinářů
K tomu, aby konečně pohnali osoby páchající trestné činy k odpovědnosti a prolomili cyklus beztrestnosti, organizují Reportéři bez hranic v OSN důraznou podporu jmenování zvláštního zástupce OSN pro ochranu novinářů. Tak by se mělo koordinovat úsilí různých institucí OSN na ochranu novinářů, prosazovat stávající mezinárodní právní předpisy a nakonec účinně snížit počet násilných činů proti novinářům. Jako první parlament na světě se za žádost ROG postavil německý Bundestag dne 23. června 2017.
Ačkoli existuje řada rezolucí OSN, které již poskytují novinářům lepší ochranu, zejména v oblastech konfliktů, měli doposud malý dopad na situaci postižených.
Ve zprávě Reportérů bez hranic jsou kromě statistik také zmiňovány konkrétní případy únosů či vražd novinářů.
