Populismus v jakékoliv podobě, pravicové či levicové, představuje hrozbu pro demokracii. Je prý proti názorové pluralitě.
Minouche Shafik píše pro Financial Times o tom, že ekonomická nejistota a obavy o identitu musí být řešeny. (Poznámka redakce: Článek publikujeme jako protipól tohoto článku a v rámci snahy nabízet a sledovat různé názory na konkrétní téma.)
Už v roce 1967 zaznělo na konferenci na půdě London School of Economics, že svět obchází strašidlo populismu, připomíná Shafik.
Populisté využívají anti-establishmentového pocitu a říkají, že právě oni reprezentují tu „pravou vůli lidu“. Ať už nalevo či napravo, jsou proti elitám a anti-pluralitní, tvrdí Shafik. Kdo s nimi nesouhlasí, je „nepřítel lidu“. Právě proto, že jsou proti pluralitě, jsou ohrožením demokracie.
Technologická změna a globalizace přinesly velký prospěch hornímu jednomu procentu i střední třídě, naopak střední nižší třída a pracující utrpěli ztráty. Zpráva McKinsey Global Institute uvádí, že v letech 2005-2014 měly ve vyspělých zemích dvě třetiny domácností buď stagnující, nebo klesající příjmy.
Řešení leží v politice, jsou dobře známá, ale země je nedostatečně aplikovaly: investice do vzdělávání a nových dovedností, zajištění infrastruktury v chudých regionech a redistribuce pomocí vyšších daní. Vlády ovšem musejí být i kreativní, v pomoci pracovníkům být flexibilní, ale nebrat jim jistotu.
Dánský model flexicurity (flexibilita + zabezpečení/jistota) je velice zajímavou kombinací, kdy zaměstnavatelé za flexibilitu pracovníků platí vyššími daněmi a musejí do lidí také řádně investovat. Takže nejde o „jistotu zaměstnání“, ale o „jistotu příjmu“.
Vlády musejí učinit kroky, aby byly demokratičtější, nabádá Shafik. Je potřeba okleštit ony “zvláštní zájmy“, časově omezit setrvání ve funkci a decentralizovat rozhodnutí tak, aby byla blíže občanům.
Asi to nejobtížnější bude vymyslet jiný příběh o tom, kdo jsme „my“. Hodně se mluvilo o tom, čím se odlišujeme: náboženství, pohlaví, rasa. Je potřeba se více zaměřit na to, co nás spojuje: hodnoty, historie, sport, národní události. Jako příklad by mohl sloužit francouzský fotbalový tým, který minulý rok vyhrál mistrovství světa.
Shafik rovnou rozvíjí, jak vše dopadne. Populisté budou chtít ovládnout stát, potlačit nezávislou justici, vyřadit kritiky a média. Jakmile si ale budou chtít své podporovatele „kupovat“, vyvolají nějakou krizi, dluhovou či finanční.
Chceme-li odvrátit populistické nebezpečí, zakončuje Shafik, není možné tvrdit, že starý systém byl v pořádku, je potřeba řešit legitimní stížnosti občanů. Hodnoty demokracie a pluralismu musejí být zachovány, i když se je populisté snaží zničit.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.