Proč je tu dost důvodů nepodceňovat možnosti současného ukrajinského prezidenta?
Prezident Ukrajiny Petro Porošenko ještě může vyhrát prezidentské volby, míní Kirill Krivošev pro americkou nadaci Carnegie. Podle výzkumů veřejného mínění je Porošenko na třetím nebo na čtvrtém místě prezidentských výzkumů. Čas ale ukazuje, míní autor, že s Porošenkovou prohrou to zdaleka není tak jisté.
A uvádí tři důvody: řadu malých výher na prezidentově kontě, administrativní zdroje (termín znamená možnost využít pozice ve vládě během volební kampaně – pozn. red.) a přesvědčení, že je to právě on, kdo Ukrajinu zachránil před krachem. Navíc se Porošenkův „rekordní antirating“ postupně snižuje.
Faktor Zelenskij
Dva kandidáti – Julia Tymošenková a Petro Porošenko, oba „systémotvorní kandidáti“, mohou počítat s tím, že až v druhém kole získají první místo, píše Krivošev. Důvodem je nástup dalšího kandidáta Volodymyra Zelenského, populárního herce ( o něm více zde). Ovšem jeho kandidatura má háček. Jen málo respondentů opravu věří, že by se mohl stát prezidentem (10,3 % v lednu), a to i přesto, že ukrajinská společnost jako celek hledá nové tváře do politiky (45 % dotázaných chce, aby byl prezidentem někdo nový). Podle průzkumů má tedy menší šanci na zvolení než nepopulární Porošenko, jehož volbu pokládá za možnou 16,3 % dotázaných.
Krivošev připomíná, že i Naděžda Savčenko představovala „člověka z lidu“, do kterého se svého času Ukrajina „zamilovala“. I ona, podobně jako Zelenskij, mluvila o politice přímo a šokovala svými hrubými vyjádřeními. Následně ji ale zatkli za pokus o vojenský převrat a všichni na ni zapomněli.
Zelenskij je populární mezi mladými voliči, kteří se ale voleb účastní méně. I když se na Ukrajině nevolí „za stabilitu“, volba Zelenského bude mnohým připadat příliš dobrodružná.
Tento stav by tedy mohl umožnit další zvolení Porošenka. Přestože se hovoří o jeho „rekordním antiratingu“, ten se mu pomalu snižuje, poukazuje na posun v průzkumech autor. V prosinci by pro něj nehlasovalo více než 50 % dotázaných, v lednu 48 % a v únoru 40 %. Plně spokojených s prací prezidenta jsou jen 2 % dotázaných Ukrajinců, spíše spokojených je pak 13 %.
Někteří tvrdí, že s takovými výsledky se nedá vyhrát bez volebních podvodů či manipulací. Zvláště na to upozorňují představitelé „staré elity“ – Nikolaj Azarov a Viktor Janukovyč.
Administrativní zdroje „čestně“ a Porošenkův volební „adventní kalendář“
Krivošev míní, že se Porošenko bez administrativních zdrojů, které má mimochodem mocné, neobejde. Ovšem Porošenko má štěstí, neboť podle autorova názoru existují i „čestné způsoby“, jak vyhrát volby jen s 15 % podporou.
Prvním je zdůrazňovat, že i když jako prezident něco nedotáhl do konce nebo nezvládl, jiní by dopadli ještě hůře. Sem patří téma bojů na východě Ukrajiny a to, jak by takovou situaci tehdy v létě 2014 zvládli „prezidenti“ Tymošenková nebo Zelenskij. Porošenko toto téma plně využívá, když říká, že se nebude volit jen prezident, ale také nejvyšší velitel. A k tomu dodává, že vítězství „populistů“ ve volbách způsobí, že poslední roky strádání budou pro Ukrajinu zbytečné. Porošenkův marketing nyní dokazuje, že prezident je politik, který jen nemluví, ale že za ním jsou konkrétní činy.
Porošenko připravil pro voliče něco jako „adventní kalendář“, tvrdí dále Krivošev (Porošenko je majitelem čokoládoven, pozn.red.). Prezident vstoupil na mediální pole se svými skutečnými i částečnými úspěchy a postupně (i když ne bez chyb) posiluje svůj obraz politika činů.
Začal s tím už v srpnu 2018, když se omluvil za nesplněný slib z května 2014, že protiteroristická operace nebude trvat déle než hodiny. Okénka Porošenkova adventního kalendáře se začala víc otevírat ke konci roku. V prvním byl incident v Azovském moři – ten ale znamenal nevyhnutelné zatčení námořníků. Jejich osud Porošenkovi vrásky na čele nedělal. Válečný stav, který následoval po incidentu, byl přijat národem jako hloupý krok vedený politickými zájmy, nikoliv bezpečností. Ale čokoládky v dalších okénkách už byly chutnější.
Například nákup bezpilotních letadel Bayraktar TB2 z Turecka – na rovnováhu sil to, pravda, vliv mít nebude, ale ukrajinský volič se musí radovat z nové naděje na vítězství nad separatisty.
Největší dárek Petra Porošenka k volbám je samozřejmě získání autokefalie pro sjednocenou ukrajinskou pravoslavnou církev. Bonusem se stala novela zákona o náboženských organizacích, která do chrámů zavádí referenda – zvednutím ruky mohou farníci hlasovat pro moskveského patriarchu Kirilla (pro Moskvu), nebo pro kyjevského metropolitu Epifanie (pro autokefální církev Ukrajiny). Ovšem jsou tu detaily: není například jasné, kdo je konkrétně farník s právem hlasovat. Nevedou se statistiky a neví se ani, jak často se konkrétní lidé bohoslužeb účastní.
V adventním kalendáři bylo ještě překvapení v podobě trestního oznámení na Viktora Medvedčuka, jediného ukrajinského politika s přátelskými vztahy k Vladimiru Putinovi, který poslední roky působil jako spojka mezi Kyjevem a Moskvou. Tento krok musí být logický i pro ty Ukrajince, kteří nejsou nacionalisty. Jak je možné bojovat s Ruskem, a přitom v Kyjevě přijímat Putinova přítele, který otevřeně hají jeho zájmy?
A zatím poslední Porošenkovo otevřené okénko – to je úprava ústavy, která do ústavního textu epochálně zafixovala „evropskou cestu“ Ukrajiny a „nenávratné“ směřování do NATO. Nešlo ovšem jen o předvolební tah, jde i o pojistku v případě prohry, dodává Krivošev.
A další „dárečky“
Porošenko má ovšem program i pro ty Ukrajince, kteří politikou nežijí, například posunutí monetizace dotací na březen. Čtyři miliony rodin na Ukrajině, skoro polovina populace, dostávají dotace na placení služeb na bydlení, spatří je ovšem jen ve formě slevy na konečné faktuře, o částku dotace se snižuje cena k zaplacení. Od března tomu ale bude jinak, velká část těch, kdo dotace dostávají, získá příspěvek v podobě peněžní sumy, kterou pak bude – teoreticky – platit tytéž služby v plné ceně. Ale v případě, že bude rodina dobře počítat a šetřit, mohou peníze zbylé z dotace zůstat lidem v peněžence.
Ale i tady je háček. Dotace má mít hodnotu 1500 hřiven, zatímco průměrná cena za komunální služby dělá na Ukrajině 2000 hřiven. Vláda očividně počítá i s tím, že do voleb lidé dostanou dotace ve formě peněz, účty za služby bez dotací dostanou ale až po volbách.
Julia Tymošenko se ve své kampani docela úspěšně opírá o jedinou tezi: horší, než to je, už to být nemůže. Už roky Ukrajincům opakuje, že za Porošenkovy vlády se mají špatně. A je pravda, že stav nemocnic nebo škol je pro mnohé Ukrajince důležitější než bezpilotní letadla nebo plácání po ramenou v Bruselu.
Porošenko versus Tymošenková
Tymošenková slibuje „polské mzdy“ a nové vyhodnocení systému penzí, slibuje lidem nástup lepších a šťastnějších časů. Plakáty na jejích předvolebních mítincích jsou také dost jednoduché. Hlásají například „VerJu“ (“věřím” s koncovkou Ju-lia) nebo „Ja za Ju“ (Jsem pro Ju-lii).
Jako kandidátka Tymošenková téměř netematizuje Donbas. Mluví jen o tom, že diplomacie je vhodnější než vojenská cesta a že do jednání o míru je nutné přizvat i Čínu, protože ji mír na Ukrajině musí zajímat v souvislosti s Hedvábnou stezkou.
Porošenko obviňuje Tymošenkovou zejména ze spolupráce s Moskvou, ale úspěch s tím moc nemá, ani její velcí kritici nevěří, že by pracovala pro někoho dalšího než pro sebe.
Porošenko tak bude muset proti Tymošenkové použít i špinavější „čestné“ metody. S Porošenkovým týmem je např. spojen Jurij Tymošenko, kandidát-spojler, veterán ATO a poslanec parlamentu. Nejde o jediného „technického kandidáta“, jak soudí odborníci. V Kyjevě se také objevily plakáty, které Tymošenkovou zesměšňovaly ve stylu „Rok 2019, poslední šance pro babičku“.
Poslední ratingy ukazují, že takové „klacky pod nohy“ ze strany prezidenta mají výsledky, na konci ledna se Tymošenková propadla na třetí místo podpory.
Konkurence ze strany „agentů Moskvy“ je v nynějších volbách rozdělená, tj. není zde jeden kandidát reprezentující jihovýchod země, ale hned tři, píše autor, panuje totiž nesoulad mezi proruskými oligarchy. Rozdíl mezi třemi kandidáty je pro voliče minimální a jejich šance dostat se do druhého kola je nulová.
Porošenko se za posledních pět let naučil reagovat na nejrůznější výzvy a nyní bude až do konce bojovat za to, aby byl znovu prezidentem. Pokud ale prohraje, stane se opozičníkem, který bude nebezpečným pro každého, kdo zasedne na jeho místo. Zvláště s ohledem na to, že záhy po prezidentských volbách začne na Ukrajině kampaň pro parlamentní volby. Ty určí podobu ukrajinské politiky na dalších pět let.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.