Zatím ledacos nasvědčuje tomu, že pro americké stažení z Afghánistánu má svoji platnost vietnamský scénář.
Edward Luce píše pro Financial Times o podobnostech mezi válkou ve Vietnamu a v Afghánistánu.
Hlavní Trumpův velvyslanec pracuje na „vietnamském“ scénáři pro Afghánistán, myslí si Luce a připomíná, že Vietnam padl do komunistických rukou hned, jak odletěla poslední americká helikoptéra. Tím, že je afghánská vláda vyčleněna z mírových rozhovorů s Tálibánem, to vypadá, jako když USA už balí k odchodu.
Trump ovšem jen plní slib, stáhnout USA z „nekonečné války“, připomíná Luce. Od roku 2004 není moc chuti se angažovat v zahraničních válkách. Obvykle se prezident snaží podpořit „klientský režim“, bývalý prezident Barack Obama to zkusil v Afghánistánu, George Bush v Iráku a selhali oba.
Trump ovšem nemá moc skrupulí, takže klidně nechá Kurdy jejich osudu v tureckých rukou a stejně tak i Afghánistán dá Tálibánu, tvrdí Luce. Trumpovi kritici mají ovšem jeden vážný problém – nemají žádný lepší nápad. Afghánistán dnes, píše tvrdě Luce, není o nic bezpečnější, než byl v roce 2001 – a stálo to jeden bilion dolarů, 2400 amerických životů a 18 let.
Paralela s Vietnamem má svou validitu. I tenkrát totiž Američané vyčlenili spojence z jednání. Podobně dnes vyslanec Zalmaj Chalízád opustil myšlenku jednání s Afghánci a pro ně, místo toho je tu on a Tálibán. Povstalci kontrolují venkov, to je také podobnost s Vietnamem. Ale je také jasné, že Trump chce odejít do příštích voleb. „Deal“ je jasný – Tálibán se zaváže, že nebude dělat nepřátelské akce vůči USA, americké jednotky se stáhnou domů.
Historie za to Trumpa odsoudí, jenže co by dělali jeho kritici jinak? Demokraté se chtějí stáhnout taky, jen by to možná udělali jinak. A jestřábí republikáni trvají na tom, že musejí vyhrát válku, která se vyhrát prostě nedá. Slib Tálibánu nic není, říkají, a v tom mají asi pravdu. Jenže Islámský stát a podobné organizace působí i v zemích, které USA neokupují.
Reálným nákladem je postavení USA ve světě. Připomínáme si 70 let NATO. Po útocích na USA 11. září spojenci přišli na pomoc, více než 1000 z nich v Afghánistánu zemřelo. Ovšem spojenci jsou z rozhovorů vyčleněni. Toto opuštění spojenců bude mít svou cenu, varuje Luce. Americká reputace na Blízkém východě dostane další ránu. A podobně i v Indii, která správně chápe, že Tálibán je nástroj Pákistánu. Čína si také „udělá poznámku“ o tom, jak se USA pokoušely stabilizovat zemi s 35 miliony lidmi po celou jednu generaci.
Chalízad dělá to, co po něm USA chtějí. Koneckonců Henry Kissinger dostal Nobelovu cenu míru, že? A ani Chalízad, ani Trump skutečnou cenu za návrat Tálibánu platit nebudou.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.