Snaha nalézt tradiční konsensus v afghánské společnosti, a tím ukončit občanskou válku, je obtížná.
Bývalý indický diplomat M. K. Bhadrakumar píše pro Asia Times o tom, jak obtížné je ukončit dlouholetou občanskou válku. Roli hrají nejen domácí, ale i zahraničí síly, včetně Islámského státu, jehož vojáci se vracejí ze Sýrie.
Bhadrakumar píše o „loya jirga“ jako tradičním afghánském institutu získávání konsenzu při projednávání významných otázek. Kábul jej začíná znovu používat, ale obnova tohoto institutu a jeho legitimity je po tak dlouhé době občanské války obtížná. Ukazuje to na fragmentaci společnosti a probíhající mocenský boj v zemi.
Prezident Ašraf Ghání sestavil seznam lidí a chce od nich „konsenzus“, který by mohl schválit. Účastníci „loya jirga“ mají naslouchat názorům a analýzám zástupců všech společenských vrstev a najít řešení dvou klíčových témat: definovat mír a cestu k němu a definovat limity a rámec pro jednání s Talibanem.
Bhadrakumar tvrdě píše, že je to Gháního divadýlko. Jde o to, aby získal legitimitu, ale hlavně pro sebe.
Političtí oponenti současného afghánského prezidenta požadují vznik přechodné vlády, v níž by byl zastoupen i Talibán, chtějí dojednat příměří a novou ústavu. Talibán ale tvrdohlavě odmítá jednat s Gháním. Podle nich je jen „americkou loutkou“.
Ghání však má i spojence. Indie dala najevo, že si přechodnou vládu nepřeje a chce takovou vládu, která bude jednat s Tálibánem. Ghání se snažil získat i podporu Íránu. I zde dostal ujištění, že Írán chce, aby o své budoucnosti rozhodoval sám afghánský lid. Írán tedy iniciativu prezidenta vítá a jemně naznačena byla i „pomoc“. Kromě toho se, nepřekvapivě, Íránu nezamlouvají americké záměry a je spíš pro regionální přístup v mírovém procesu.
Zdá se, že Indie a Írán jsou na stejné vlně. Bhadrakumar to ale vyvrací. Indii jde dominantně o to, aby se v Kábulu nezformovala žádná vláda, který by byla příliš nakloněna Pákistánu. Íránu zase, aby se Afghánistán nedostal do americké osy a nepřidal se k „maximálnímu tlaku na Írán“. Indii americká vojska v Afghánistánu nevadí, kdežto Teheránu se představa americké armády a tajné služby na své východní hranici nelíbí ani za mák.
Vše je ještě komplikované tím, že afghánská vláda otevřeně vyslovila „nedostatek důvěry“ v amerického zvláštního vyslance Zalmaje Chalílzáda. Mike Pompeo volal Ghánímu a prohlásil, že jednání mezi USA a Talibánem musí akceptovat, a že musí spolupracovat.
Mezitím se USA s Ruskem a Čínou shodly na podpoře vnitřního afghánského dialogu. Ghání se snaží mocné trojici kontrovat právě svoláním „loya jirga“. Je jasné, tvrdí Bhadrakumar, že ukončení války v Afghánistánu je těžší než Vietnam.
Chalílzád se má vypravit do Indie. Citlivost Indie k otázkám Afghánistánu může být přebita tím, že Indové nebudou ochotni kvůli Afghánistánu „křížit meče“ s USA.
Je tu ovšem Írán. Dokud bude pokračovat americko-íránská konfrontace, Teherán bude pro USA vše komplikovat.
Vztahy mezi Pákistánem a Íránem se značně zhoršily kvůli únorovému teroristickému útoku. Írán se obává, že Saúdové a USA mohou využít své „zástupce“ v Afghánistánu, aby prováděli teroristické útoky přes pákistánskou hranici.
A kromě toho – je tu opět Islámský stát. V Biškeku se v rámci Šanghajské organizace spolupráce nechal slyšet ruský ministr obrany Sergej Šojgu, že v Afghánistánu vzniká živná půda pro extremisty a teroristické buňky.
Představa, že by se Rusko v Afghánistánu angažovalo stejně jako v Sýrii, je ovšem vyloučena, píše bývalý indický diplomat. Moskva sice má skvělé vztahy s řadou afghánských představitelů, například s bývalým prezidentem Hámidem Karzaím. Má také kontakty s Tálibánem, dobře vychází s Pákistánem a zároveň spolupracuje s Íránem v boji proti Islámskému státu. Otázkou je, jakou formou se Rusko zapojí.
Bhadrakumar cituje Sergeje Šojgu: „Považujeme za extrémně důležité podporovat vnitro-afghánský mírový dialog, který povedou sami Afghánci.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.