Situace na trhu se zemním plynem dokazuje, jak prázdným nástrojem jsou sankce.
Nick Butler píše pro Financial Times o tom, že hrozba energetické bezpečnosti nebrání zájmu o ruský zemní plyn.
Používání sankcí zase zesílilo – Írán je nejnovější příklad, píše Butler. Íránská ekonomika je oslabená, ale je sporné, zda sankce skutečně budou efektivní.
Na Rusko uvalily USA rozsáhlé sankce. Kvůli anexi Krymu, kvůli vměšování do americké politiky a kvůli pokusu o vraždu bývalého agenta Skripala. Jenže nic z toho Rusko na kolena nedostalo, Rusko si místo toho upevňuje pozici na trhu se zemním plynem.
Legislativa byla přijata napříč stranami a měla Rusko donutit, aby se chovalo podle mezinárodních norem, tvrdí dále Butler. Trump kritizoval i projekt Severní proud 2 a tvrdí, že se jedná o hrozbu pro NATO, ale evropští spojenci jej ignorují a výstavba plynovodu stále pokračuje. Dokončení se očekává v tomto roce, podobně jako v případě Tureckého proudu. Ani jeden z projektů nebyl americkými sankcemi ovlivněn.
Rusko ale rozšiřuje svůj vliv také mimo Evropu. Například plynovod Síla Sibiře, který vede k čínské hranici, by také měl začít fungovat v prosinci tohoto roku. A Rusko navíc dokončilo další závod na zpracování zkapalnělého zemního plynu na Jamalu.
Putinovy schopnosti spočívají v tom, že vtáhne do infrastruktury těchto projektů zahraniční partnery.
Evropský trh se ovšem mění, upozorňuje Butler, v EU se stále více využívají obnovitelné zdroje. Jistě, bude se dál používat i zemní plyn a jsou tu země jako USA či Katar, ale nikdo z nich nedisponuje takovou infrastrukturou jako Rusko.
Energetická bezpečnost zřejmě není tak zásadní téma především v Německu. Anebo si v Německu myslí, že i Rusko je závislé na prodeji zemního plynu a že závislost je tedy vzájemná.
Situace ukazuje, jak prázdným nástrojem sankce jsou. USA mají na sankčním seznamu třicet států, od Venezuely po Severní Koreu, a není snadné najít země, které by pod jejich vlivem skutečně změnily své chování. Sankce spíš vyvolávají pozdvižení v zemi, kde jsou schváleny.
Írán je samozřejmě zranitelnější než Rusko, ropné příjmy jsou pro něj důležitější než pro Rusko příjmy z plynu. Ale i tak budou americké sankce fungovat jen tehdy, když si USA zajistí podporu dalších klíčových aktérů – Číny, Indie a Turecka. Evropské firmy mají z USA hodně velký strach, přesto ale budou spolu s vládami stále stavět mosty k Íránu a doufat, že se situace změní. Sankce změnu režimu nezpůsobí, k tomu je potřeba násilné a přímé intervence.
A na ni nic neukazuje, myslí si Butler. Írán by totiž pod tlakem mohl sáhnout k odvetě. Je sice oslaben, ale pořád je tu Hormuzský průliv – klíčová ropná cesta. Jak ukazuje Rusko, sankce dnes slouží hlavně k tomu, aby ukázaly limity americké moci.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.