Veronika Sušová-Salminen píše tom, jak je to s nápadem dvou ruských poslanců dát účastníkům okupace Československa status veteránů bojových akcí.
Českým tiskem na samém konci května a začátku června prolétla informace, která vesměs tvrdí, že „Rusové“ chtějí udělit bývalým sovětským vojákům, kteří se účastnili operace Dunaj v roce 1968 status válečných veteránů. Některé noviny hlavního proudu pak dokonce tvrdily, že Duma tento status „přijme“.
Tak nejprve k samotnému návrhu a bez věšteckých dovedností. Návrh je iniciativou dvou poslanců za opoziční Komunistickou stranu Ruské federace. Česká média si ho dnes všimla v souvislosti s notickou o tom, že se na půdě ruské Dumy konal kulatý stůl, ve kterém se návrh předložený už v červenci 2018 diskutoval (více pak zde).
Jedná se o návrh staronový, podobný padl v roce 2016 a Dumou neprošel. I tehdy o něm informovala česká média s větším zájmem než později o tom, že návrh nakonec neprošel. Negativní vyjádření k němu tehdy dala vláda Ruské federace. Jako hlavní důvod uvedla, že operace Dunaj nebyla ve skutečnosti bojovou operací.
Nyní leží v Dumě návrh nový a probíhá jeho posuzování ve výborech, je tedy ve druhé fázi zákonotvorného procesu – mluvit o tom, že ho „Duma přijme“, je předčasné, protože ho čekají ještě tři čtení, čtení v Senátu, cesta k prezidentovi a až následně, pokud všude projde, bude skutečně „přijat“.
S návrhem se pojí hned dvě roviny. První je podstata věci: návrh chce dát status veteránů bojových operací bývalým sovětským vojákům, které vláda SSSR v roce 1968 poslala do Československa v rámci operace Dunaj. S tímto statusem se pojí především sociální ochrana a příslušná penze – jde tedy (nebo by mělo) v první i poslední řadě o peníze a o přijetí odpovědnosti za ty, kteří na základě plnění rozkazu sloužili právnímu předchůdci Ruské federace SSSR.
Zákon o veteránech, který současný návrh chce novelizovat, rozděluje veterány do několika skupin a obsahuje také seznam bojových operací, které na takový status vytvářejí nárok. Patří sem i tak kontroverzní bojové operace jako jsou zimní válka v letech 1939-40 anebo intervence v Maďarsku v roce 1956. Z novějších operací tam najdeme například válku v Afghánistánu nebo v Sýrii od roku 2015, ale i válku v Čečensku z 90. let.
Veteránský status by alespoň teoreticky neměl být spojený s hodnocením konkrétní operace (správná-špatná), spíš by měl vyjadřovat odpovědnost státu za ty, kteří nasazovali životy „za stát“. Bohužel navrhovatelé se hodnocení v případě návrhu nevyhnuli, což otázku sociální posouvá do roviny historické a politické.
Stojí za to se podívat na balíček návrhu, protože ten je na webových stránkách Státní Dumy k dispozici a je možné se s ním seznámit. V dokumentaci se píše, že stávající federální zákon by se měl doplnit o formulaci: „Plnění úkolů spojených s potlačením pokusu o státní převrat a zabezpečení stabilizace situace v Československé socialistické republice v průběhu konání široké vojensko-strategické operace vojsky států-členů Varšavské smlouvy od 21. srpna do listopadu 1968.“
Komunističtí poslanci svůj návrh odůvodňují následovně: základem operace Dunaj bylo „potlačení protistátního převratu v Československé socialistické republice“. Organizace Varšavské smlouvy byla podle nich „protiváhou tehdejšímu severoatlantickému vojensko-politickému bloku zemí Západu včele s USA“.
Dále píší: „Situace v Československu napomáhala aktivizaci stratégů NATO“. Československá situace podle komunistických poslanců vypadala následovně: „Západem financovaná opozice se aktivovala a spekulovala o požadavcích ‚rozšíření demokracie‘, politické a ekonomické svobody. Začala kampaň diskreditace státních struktur, orgánů státní bezpečnosti a státního uspořádání.“ Zkrátka a dobře, pražské jaro bylo takovým dalším „majdanem“ (slovo, které také padlo). Na straně NATO se prý připravoval program Zefír (z řeckého Zefyros – západní vánek) – vojska NATO měla po změně státního uspořádání rychle obsadit Československo a následně mělo dojít ke vstupu Československa do NATO.
Varšavská smlouva tak stála před volbou, zda nechat NATO, aby „drze“ expandovalo „demokracii“ a revidovalo výsledky druhé světové války, nebo se tomu rozhodně postavit. Rozhodnutí o vojenském zásahu podle poslanců nebylo „svévolné“, ale odpovídalo povinnostem SSSR a dalších členů v rámci Varšavské smlouvy.
Že je návrh fakticky inspirován vývojem po roce 1989, je nabíledni, a to včetně používání argumentů ex post, pojmů jako „majdan“ a zdůrazňování rozšiřování NATO po roce 1991.
Návrh potom tvrdí, že je omylem si myslet, že při stabilizaci Československa nebyly potřeba bojové akce a že se obešla bez ztrát na životech vojáků. Prý zde proběhly tvrdé střety s „radikalizovanými obyvateli“, uvádí se desítky střetů různého typu. Jak se zde píše, „Vojáci a důstojníci museli vydržet vážný morálně-psychologický nátlak, projevit hrdinství a statečnost, důstojně plnit vojenskou povinnost, někdy i umírat, aby nedošlo k neoprávněným obětem na straně agresivně laděného obyvatelstva.“ V návrhu se tvrdí, že operace Dunaj stála život 105 vojáků Rudé armády.
Navrhovatelé považují fakt, že vysloužilci operace Dunaj nemají nárok na status veteránů bojových akcí jako dnešní občané RF, za „nespravedlivý“ a za projev „dvojího metru“, který jindy Rusko kritizuje. Otevřeně přiznávají, že jejich návrh má co do činění s patriotismem a jeho podporou v současné „složité mezinárodní situaci.“ V závěru uvádí zpráva obou poslanců, že většina vojáků operace jsou lidé starší 70 let, kteří potřebují „morální, a část z nich i doplňující materiální a sociální, podporu státu“.
Vedle finanční rozvahy obsahuje balíček ještě další přílohu, kterou je vyjádření ruské vlády z 3. října 2018. Ve vyjádření stojí, že vojáci, které vedení SSSR vyslalo v roce 1968 během „politické krize“ (ne pokusu o převrat) v Československu se „neúčastnili bojových akcí“. A dále: „tím pádem zde nejsou důvody pro zařazení dané kategorie vojáků mezi veterány bojových akcí. Vláda Ruské federace návrh zákona nepodporuje.“ Zdá se, že česká zobecněná prohlášení o tom, že „Rusové chtějí“, jaksi neodpovídají skutečnosti. A dá se předpokládat, že návrh má velmi nízké šance na přijetí Dumou (což ale četná česká média jaksi vynechala).
Ne nadarmo se říká, že minulost je cizí země. Poslanci za Zjuganovovu komunistickou stranu to demonstrovali českému čtenáři naprosto konkrétně a mnohonásobně. Ve svém patriotistickém zápalu na prvním místě přestali být komunisty (což není žádná novinka) – to s ohledem na to, že operace Dunaj a následná Brežněvova doktrína se staly vrchním hrobařem sovětské alternativy i SSSR, o kterých přestala mít iluze nejen značná část československého „agresivního obyvatelstva“. Ale na druhou stranu je třeba jim rozumět, je o dost těžší si připustit, že to celé bylo nakonec zbytečné a že se operace Dunaj s celou tou velkou geopolitickou hrou o Československo stala pevným krokem k porážce sebe sama.
Status veterána bojových akcí a jeho udělování je na prvním místě vnitřní věc Ruska a platí tu, že oni řadoví účastníci-vojáci základní služby, které sem navelelo sovětské vedení, prostě jen plnili rozkazy v situaci, o které ve skutečnosti nevěděli skoro vůbec nic. Škoda, že za ně už zase mluví ti, kteří by neměli.