Ilona Švihlíková vysvětluje to, jak souvisí projekt facebookové měny Libry se současnou krizí legitimity demokratického systému.
Návrh Facebooku na zřízení vlastní měny „libry“ (Libra v angličtině vyjadřuje znamení Vah v horoskopu) vyvolal značnou vlnu kritiky. Ke kritikům varujícím před tímto novým facebookovým projektem se přidala organizace Finance Watch. Ta vydala k problémům spjatým s Librou celou publikaci, kterou si zájemce může přečíst zde.
Libra podobně jako kryptoměny spadá do sféry „fintech“, tedy do propojení mezi technologiemi a finančnictvím. Právě nové technologické možnosti dramaticky mění finanční svět, což pozorujeme i jako klienti bank. Kryptoměny jako je Bitcoin tuto technologickou změnu vyjadřují. Bitcoin ovšem nesplňuje kritéria peněz, jedná se spíše o spekulativní aktivum, které je navíc spojeno s neuvěřitelnými energetickými náklady. Bitcoin je „těžen“ na decentralizované bázi a jeho značná volatilita, stejně jako způsob získávání, brání tomu, aby se jednalo o běžně přijímaný „prostředek směny“. Kryptoměny nicméně fungují na decentralizovaném principu, což znamená, že „těžit“ je a napojit se tak na systém může každý.
Libra by taková nejspíše nebyla. Jak upozorňuje Finance Watch, Libra by fungovala na centralizovaném principu, za ní by stála asociace, sdružující silné mezinárodní korporace. Kromě Facebooku obsahuje Visa, Mastercard či PayPal.
A tady právě leží zakopaný pes, který je důležitější než některé technické nesrovnalosti a pochybnosti provázející projekt Libry. Emise peněz není primárně technologické téma, je to otázka moci. Kdo může emitovat, komu se zodpovídá a za jakých podmínek může emitovat? Na projektu Libry může být užitečné to, že tyto klíčové otázky otevře zájmu širší veřejnosti.
Většina lidí se stále domnívá, že emise „peněz“ je čistě záležitostí centrální banky. Tak je tomu ovšem jen u bankovek a mincí, kde mají centrální banky monopol (daný zákonem). Centrální banky bývají (ve vyspělých zemích) obvykle tzv. nezávislé. Toto slovo ovšem (řečeno na rovinu) víc zamlžuje, než odhaluje a v řadě případů je to dosti sporné, jako aktuálně u amerického FEDu.
Přestože centrální banky mají omezenější rejstřík nástrojů než vlády, mají moc ekonomiku dosti ovlivnit – vzpomeňme na devizovou intervenci ČNB v letech 2013–2017 (tzv. kurzový závazek), která napáchala značné makroekonomické škody, či na politiku nízkých až záporných úrokových sazeb řady centrálních bank (ECB, Japonská centrální banka), která vede k řadě deformací (záporné úrokové sazby u dluhopisů, nafukování bublin u určitých aktiv – typicky nemovitostí atd.).
Není ovšem účelem tohoto článku rozebírat dopady monetární politiky a její „moderní podobu“, ale spíše se zamyslet nad tím, jak často je ona „nezávislost“ centrální banky spíše vyjádřením toho, že se jejich vrcholní představitelé, kteří mohou napáchat velké škody, nikomu za nic nezodpovídají.
Většina „peněz“ je samozřejmě tvořena soukromými bankami pomocí tzv. úvěrové emise. Je to obrovské privilegium soukromých bank, neboť mohou emitovat veřejný statek – bezhotovostní peníze. Tato značná nerovnováha je „korigována“ regulací, kterou uvaluje centrální banka na tyto soukromé banky. Nicméně, objevují se teorie, které do určité míry tuto privilegovanou roli soukromých institucí napadají (psali jsme o konceptu Vollgeld, jinak se na celou problematiku dívá moderní měnová teorie).
To, že chce nyní Facebook v konsorciu s firmami spjatými s finančnictvím emitovat vlastní měnu, ukazuje nejen na nárůst technologických možností ve finanční oblasti, které zdaleka nebyla vyčerpány (neboť peníze se vyvíjejí svou formou, ale nikoliv funkcemi, které plní), ale především na rostoucí ekonomickou moc těchto firem.
Jako již mnohokrát v dějinách je to předzvěstí zápasu, který probíhá i na dalších úrovních. Tento zápas na první pohled vypadá jako střet mezi mocí politickou a mezi ekonomickou (na !Argumentu jsme psali o určité analogii historie, která se týkala železnic). Podobný příklad bychom našli u zdaňování nadnárodních korporací.
Bohužel, situace není tak jednoduchá, jak ji prezentuje Finance Watch a nespočívá „jen“ v tom, že Libra bude postavena mimo zákon, či nějak regulována.
Ekonomická moc některých firem totiž plyne z toho, že se jim podařilo infiltrovat politickou moc nevídaným způsobem. Zajetí státu je vrcholem ledovce, ale dobývání renty (tj. parazitování na veřejných zdrojích, tvorba zákonů na míru, vytváření příležitostí pro soukromý zisk, kdy veřejný sektor má nést ztráty atd.) je extrémně rozšířeno. Právě zde je možné najít kořeny oné „krize liberální demokracie“, či krize „politického systému“, o kterém se i u nás začíná hovořit. Různé symptomy (jako je volání po přímé demokracii, nárůst popularity anti-establishmentových stran či paradoxně přímý vstup oligarchů do politiky) reflektují zásadní pokles legitimity systému, který paraziticky „spojil“ ekonomické a politické zájmy v naprosto nebývalé míře.
Libra je dalším příznakem nárůstu moci korporací, ale také součástí mnohem širšího problému – problému ztráty legitimity současného systému. Flikováním a „regulací“ nelze radix – kořen problému – rozpojení moci a odpovědnosti vůči veřejnosti vyřešit.