Ozbrojené konflikty zabíjejí nejen lidi, ale také masivně ničí životní prostředí. OSN pracuje na řešeních na ochranu přírody během války. Vědcům na celém světě to ale nestačí.
Toxické látky z bomb pronikají do podzemních vod a způsobují u lidí nemoci. Rakety zasahují rafinérie a kontaminují zem ropou. Bojovníci pustoší lesy a ničí tak životní podmínky nepřítele. Ve válce je ochrana životního prostředí vedlejší záležitostí. To však může mít dlouhodobé důsledky a vést k novým problémům v době míru. „Válka a životní prostředí nejdou dohromady,“ říká emeritní profesor mezinárodního práva Manfred Mohr v rozhovoru pro Deutsche Welle. „Války nebo vojenské konflikty se pro životní prostředí stávají víceméně obtížnými.“ Vědci a politici po celá desetiletí diskutují o tom, jak lze v případě války chránit přírodu a zvířata.
Ropa, trosky a zápach
Wim Zwijnenburg na vlastní oči viděl, jak války ničí přírodu. Pracuje pro nizozemskou mírovou organizaci PAX, která pozoruje a analyzuje ničení životního prostředí ve válkách po celém světě. Nedávno se Zwijnenburg zabýval situací v Iráku a Sýrii. „Je to složitý konflikt,“ říká výzkumník k občanské válce v Sýrii. Už osm let se bojuje, mnoho lidí zemřelo. Téměř 12 milionů Syřanů muselo opustit svou domovinu. Válka ovlivňuje také ekosystémy a zemědělství.
„Existují různé úrovně ničení životního prostředí,“ říká Zwijnenburg. Ropný průmysl v Sýrii se stal terčem masivních útoků. V některých regionech se úniky ropy rozšířily a extrémně zatěžují přírodu. „Na severovýchodě Sýrie ropa dokonce plave na hladině řek,“ vysvětluje Zwijnenburg. „Naštěstí není většina velkých rafinérií blízko obydlených oblastí.“
Mimo ropný průmysl byla vážně zasažena i vodní infrastruktura, vysvětluje Zwijnenburg: „Byly napadeny čistírny odpadních vod, takže mnoho lidí již nemá přístup k čisté vodě.“ V důsledku toho také chybí voda pro zemědělství. Zemědělci mají menší výnosy, což ovlivňuje zásobování potravinami v regionech. Kromě toho se řízení státu v jiných oblastech částečně zhroutilo. Odpadky se kupí v ulicích. Nikdo neví, kam se zbytky zničených domů. „S miliony tun suti se musí něco stát,“ říká Zwijnenburg. „Často se však mísí s těžkými kovy nebo toxickými látkami.“ Lidé dokonce pálí své odpadky, ale s dopadem na životní prostředí: „Mnozí si stěžují na znečištění ovzduší a zápach.“
Výchozí bod: Vietnamská válka
Nejedná se o nové problémy. Ve vietnamské válce, která skončila v roce 1975, byly úmyslně způsobeny závažné škody na přírodě. Na příkaz prezidenta Johna F. Kennedyho americké letectvo v té době vystříkalo tuny defoliantu. Cílem prostředku „Agent Orange“ bylo přispět k prořídnutí lesů a zničit rýžová pole. USA chtěly svému soupeři vzít úkryt a jídlo. Později se ukázalo, že „Agent Orange“ obsahuje vysoce toxický dioxin. Kontaminoval půdu a způsobil malformace u novorozenců. Ačkoli lékařské studie ukazují opak, USA stále popírají, že by nemoci měly k přípravku vztah.
„Úmyslná destrukce životního prostředí pro vojenské účely byla mezitím naštěstí vyloučena úmluvou ENMOD (Convention on the Prohibition of Military or Any Other Hostile Use of Environmental Modification Techniques) z roku 1976,“ vysvětluje právník Mohr. Po válce ve Vietnamu vypracovala OSN na návrh Sovětského svazu první pravidla, jak zacházet s přírodou ve válkách. Úmluva ENMOD zakazuje cílené vojenské zásahy do přírodních procesů. Dohodu podepsalo 77 států, včetně USA.
„Zároveň došlo k pokusům o úpravu mezinárodního humanitárního práva,“ říká Mohr. Stanovilo se v něm, že „bojující strany musí zacházet s životním prostředím co nejšetrněji“. Kromě toho má každý právo na zdravé životní prostředí, říká Mohr. Existuje tedy již řada nařízení, která mají zabránit cílenému ničení přírodního a zvířecího světa ve válkách. Ale ne všechny státy se toho držely. Například irácké jednotky v první válce v Zálivu v roce 1991 zapálily v Kuvajtu na 700 ropných vrtů. Uhašení požárů trvalo měsíce, pro životní prostředí to byla katastrofa.
Nová Ženevská konvence?
Komise OSN pro mezinárodní právo se snaží zajistit, aby k tomu znovu nedocházelo. V srpnu se v Ženevě sešlo 34 nezávislých právních expertů. Přijali 28 zásad, aby zabránili ničení životního prostředí ve válce. Například se uvádí, že by nemělo být napadeno přírodní prostředí. Aby to fungovalo, měly by být definovány ochranné zóny, které budou během války ušetřeny. Kromě toho by každý útok musel zohlednit důsledky pro přírodu. Státy by tedy musely po válce zaplatit také za ničení přírody.
Ale podle kritiků je předpisů příliš mnoho. V otevřeném dopise 24 vědců z celého světa volá po lepší ochraně životního prostředí v případě války. Jedním z nich je José Brito z portugalské univerzity v Porto. „Vyzýváme Komisi, aby zvážila myšlenku páté Ženevské úmluvy,“ říká Brito s tím, že předchozí čtyři úmluvy zahrnují pouze práva lidí ve válce. „Pátá úmluva by chránila životní prostředí.“
„Je to úctyhodný pokus,“ říká právník Manfred Mohr, ale nová úmluva prostě není nezbytná: „Existuje dostatek pravidel, stačí je vynutit.“ Již dnes mohou být válčící strany odpovědné za poškozování životního prostředí, říká Mohr. Ale stává se to velmi zřídka. Kromě toho, státy světa v současné době nejsou připraveny schválit novou Ženevskou úmluvu: „Nyní je politická situace taková, že se sotva prosadí nové regulace.“ Obzvláště země, které v současné době vedou války, by náhle nesouhlasily. To by podle Mohra zvýšilo náklady na válečné nasazení.
Ať už prostřednictvím řady zásad nebo nové Ženevské úmluvy – pro budoucnost je zvláště důležité, aby se tématu destrukce životního prostředí ve válce dostalo větší pozornosti, říká Wim Zwijnenburg z PAXu. „Často to není vysoká priorita.“ Proto je také obtížné získat peníze na obnovu přírody po konfliktech. Existuje také větší mezinárodní zájem o daný problém. „Vláda ve válčících zemích nepomáhá s řešením problémů.“ Přírodě trvá často roky, než se zotaví a dojde tak k obnovení životních podmínek pro lidí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.