Pavel Janíčko (ČMKOS) píše o tom, že v Česku je stále velký prostor pro zvyšování minimální mzdy, která patří k nejnižším v EU. Proč?
Všichni ti, co trochu pozorněji sledují současné společenské dění, zejména jeho ekonomické aspekty, si jistě všimli, že velmi frekventovaným tématem je otázka minimální mzdy. Často to opravdu vypadá, že úroveň minimální mzdy je otázkou „života a smrti“ našeho jinak prosperujícího (a možná ve světovém, ale určité v evropském měřítku) unikátně úspěšného ekonomického modelu.
My, kteří se v této otázce angažujeme na straně odborů (konkrétně v rámci ČMKOS), vnímáme především „argumenty“ podnikatelů, kteří nám říkají, že tlak na růst minimální mzdy je pro konkurenceschopnost ekonomiky škodlivý, neboť ve svém důsledku vede k celkovému nadměrnému růstu mezd nad úroveň produktivity práce, a to zejména v méně kvalifikovaných profesích a odvětvích s nízkou mzdovou úrovní, a tím vlastně vytlačuje právě tuto méně kvalifikovanou pracovní sílu z trhu práce a přispívá k vyšší nezaměstnanosti.
Minimální mzda je podle definice nejnižší přípustnou mzdou, kterou je možno v daném státě vyplatit a která tedy významným způsobem ovlivňuje některé oblasti ekonomického a sociálního života příslušných zemí. Kromě tohoto pohledu je rovněž pojmem a veličinou, se kterou je možno provozovat různé teoretické hrátky a spekulace, které se často neopírají o fakta, ale spíše o apriorní ideologické záměry a přístupy.
Na území dnešní ČR (tehdy tedy ještě v Československu) byla minimální mzda oficiálně zákonem zavedena v r. 1991. Pokud jde o země EU, pak je v zákonné podobě veličina minimální mzdy stanovena ve 22 z 28 států Evropské unie. V některých dalších, především severských zemích, není sice explicitně legislativně upravena, je však vyjednávána v rámci kolektivního vyjednávání a vzhledem k vysoké odborové organizovanosti v daných zemích a vysoké autoritě mechanismů kolektivního vyjednávání má takové ujednání významný celospolečenský dopad.
Mezi základní definiční atributy a společenská pozitiva minimální mzdy patří nepochybně plnění jejích základních funkcí.
V této souvislosti jsou zmiňovány především tyto:
Sociálně ochranná funkce
Minimální mzda má zaměstnance ochránit před chudobou a umožnit mu žít na úrovni skromné hmotné spotřeby a sociálních kontaktů. Zaměstnavatelům má minimální mzda zajistit základní rovné podmínky mzdové konkurence a zabránit mzdovému podbízení domácích i zahraničních pracovních sil.
Ekonomicko-kriteriální funkce
Minimální mzda (MM) vytváří předpoklady pro příjmovou motivaci občanů k vyhledávání, přijetí a vykonávání pracovních činností, to znamená, že má zvýhodnit osoby s pracovním příjmem proti osobám se sociálním příjmem. Pro zaměstnavatele představuje minimální mzda nejnižší úroveň nákladů na mzdy zaměstnanců.
I z těchto definic vyplývá, že stanovení minimální mzdy je v každém případě faktorem ovlivňujícím řadu makro i mikroekonomických veličin daných ekonomik, a to v prvé řadě v oblasti odměňování, ale následně i v oblastech spojených obecně s trhem práce a postavením subjektů pohybujících se na trhu práce – tedy firem a zaměstnanců.
Nyní se podívejme na některá fakta.
Následující graf ukazuje vývoj minimální mzdy v ČR od počátku transformace do roku 2018.
Jak je patrné, především v letech 2007–2012 došlo ke stagnaci úrovně MM v letech pravicových vlád. Tento trend se pak z našeho (odborářského) hlediska příznivě změnil počínaje rokem 2013 (vláda J. Rusnoka) až do současnosti. Od 1. ledna 2019 platí, že MM je na výši 13 350 Kč a za několik dnů se bude na tripartitě jednat o jejím dalším navýšení v roce 2020. Požadavkem ČMKOS je zvýšit její úroveň na 15 000 Kč měsíčně.
Výmluvným popřením argumentů hovořících o údajném negativním vlivu růstu MM na zaměstnanost a nezaměstnanost je pak v tomto kontextu pohled na vývoj nezaměstnanosti v ČR.
Z údajů výše uvedených je zřejmé, že růst MM nejenže nevedl v daném období k růstu nezaměstnanosti, ale naopak po překonání krize 2008–2009 od roku 2013 „navzdory“ zvyšování MM nezaměstnanost rapidně klesla a vzrostl i počet volných pracovních míst. Jednoduchá ekonomická úvaha v této souvislosti praví, že mzdový růst, pokud tedy skutečně není extrémně neadekvátní v porovnání s vývojem produktivity, přispívá k růstu celkové poptávky v ekonomice a tím i k pozitivnímu vývoji HDP. Jde tedy o prorůstový ekonomický stimul. Navíc, jak bylo výše uvedeno, má MM i významný sociální aspekt, neboť její zvyšování přispívá k odstraňování pracovní chudoby.
V tomto smyslu ale „máme co dohánět“. Vzhledem k tomu že ukazatel míry příjmové chudoby je stanoven relativně jako 60 % mediánu, pak s rostoucími příjmy se její hranice posunuje vzhůru. Zda tomu stačí i vývoj MM, lze posoudit z následujících údajů:
Jedním z argumentů ČMKOS pro zvyšování minimální mzdy je tedy i fakt, že stále nejnižší povolený pracovní příjem v ČR neochrání jeho příjemce před chudobou.
ČMKOS rovněž argumentuje mezinárodními srovnáními, z nichž vyplývá, že ČR patří k zemím, kde je úroveň minimální mzdy nízká.
Je tedy jasné, že podle ČMKOS existuje v ČR velký prostor pro další zvyšování MM, aniž by došlo k nějakým negativním důsledkům pro ekonomiku ČR.