Privatizace má být součástí snahy odstranit Moralesův “diktátorský” režim. Ve hře jsou také velké zásoby lithia.
Nová vláda v Bolívii začíná s privatizací ekonomiky. Znamená to návrat notoricky známé fáze historie země, kterou ukončil svržený prezident Morales. Na konci 90. let šla vláda tak daleko, že „privatizovala oblohu“, když bylo zakázáno shromažďovat dešťovou vodu.
Prozatímní prezidentka Jeanine Añezová, která se dostala k moci po svržení bývalého prezidenta Evo Moralese, pohání privatizaci bolivijských státních podniků. Její „ministr pro produktivní rozvoj a hospodářskou pluralitu“ Wilfredo Rojo řekl: „Jsem liberál. Vláda by měla nechat soukromým společnostem větší prostor.“
Společnosti, které v současné době spravuje stát a vykazují známky „neefektivnosti“, musí podle Roja řídit soukromé společnosti. Za bývalého prezidenta Evo Moralese bylo založeno 17 státních podniků a nyní musí být privatizovány. Rojo věří, že ty, které nevykazují žádné známky přiměřených zisků, by již neměly být podporovány státním aparátem a měly by být místo toho prodány zahraničním kupujícím. Rojo konkrétně jmenoval bolivijskou telekomunikační společnost Entel. „Proč by měla být Entel chráněna?“ Jak strategické to je?” Citovaly noviny Opinión ministra.
Tento poslední krok k privatizaci ekonomiky je součástí snahy „odstranit diktátorský režim Evo Moralese“, cituje Agencia Fides ministryni pro komunikaci v nové vládě Roxanu Lizarragaovou.
V roce 1996 byl pod tlakem Mezinárodního měnového fondu privatizován ropný a plynárenský průmysl země. YPFB (Bolivijská plynárenská a ropná společnost) byla rozdělena do tří společností a 50 % akcií bylo vydraženo do soukromého sektoru. Tento proces přenesl kontrolu nad klíčovými aktivy YPFB na soukromé společnosti. Vítězové aukce, včetně společností Enron, Shell a Repsol YPF, nebyli požádáni o zaplacení svých akcií. Místo toho se zavázali investovat částku po dobu sedmi let, která se rovná alespoň „prodejní ceně“, napsal Brent Z. Kaup v článku Latinskoamerických perspektiv nazvaném „Neoliberální znárodnění“ (A Neoliberal Nationalization? The Constraints on Natural-Gas-Led Development in Bolivia).
Voda v zemi byla také privatizována. Americká společnost Bechtel zvýšila ceny vody na takovou úroveň, že si ji Bolivijci mohli stěží dovolit: voda a odpadní voda tvořily více než polovinu průměrné roční mzdy v Bolívii. Bechtel také přesvědčil tehdejší bolivijskou vládu, aby „zprivatizovala“ oblohu, tj. nedovolila shromažďování dešťové vody. Výsledkem bylo masové hladovění, které vedlo k celonárodním protestům a známé „vodní válce v Cochabambě“, uvedl The Economist.
Zejména bude zajímavé sledovat, kdo bude mít přístup k rozsáhlým lithiovým zásobám v zemi. Lithium je považováno za strategickou surovinu pro automobilový průmysl. Krátce před svým svržením uzavřel Morales velkou smlouvu s Číňany, kteří by nyní měli zaostávat v boji o koncese na nerostné suroviny.