Nový rok začal pohledem do propasti. Evropané musí udělat maximum pro to, aby nezačala válka. V rukou mají ale málo.
Evropané (myslí se tradičně EU – pozn. redakce) musejí nyní čelit důsledkům nečekaného zabití druhého nejmocnějšího muže Íránu, uvádí komentátorka Barbara Weselová pro anglickou mutaci Deutsche Welle. Jako vždy, Evropané bez informací a bezmocní stojí tváří tvář dopadům jednostranných a spontánních akcí amerického prezidenta. Jsou v pasti, ze které se sami nedostanou, konstatuje dále autorka.
Iluze o tom, že by bylo možné se současným Bílým domem dosáhnout racionální kooperace, jsou ty tam. Bezmoc Evropy podtrhla cynická slova ministra zahraničí Mika Pompea, že Evropané neposkytují USA na Blízkém východě dostatečnou pomoc.
Je to snad náznak šílenství, který lze slyšet ve slovech Pompea a prezidenta Trumpa, který činí tuto nebezpečnou situaci o to víc znepokojující, ptá se autorka.
Trump slíbil skončit s nekonečnými válkami na Blízkém východě a přivést americké vojáky domů. I ti nejzkušenější pozorovatelé Blízkého východu mají problém pochopit, jak tyto sliby souvisejí s posledními Trumpovými rozhodnutími a najít v nich aspoň náznak strategie.
Evropané se ocitají v pasti americké zahraniční politiky – politiky, kterou charakterizují emotivní výbuchy nevyzpytatelného prezidenta a jeho mocí opilých neokonů.
Weselová nachází jedno jediné vysvětlení pro zabití Solejmáního: „Protože můžeme“.
Evropa vypadá slabě a bezmocně, když ve společných prohlášeních volá po ukončení eskalace a USA zatím dělají vše pro to, aby eskalace pokračovala.
Snad je tu ještě šance na diplomacii, která by zabránila dalšímu zhoršení: Írán chystá odplatu a její forma určí další vývoj situace. Rozhodnutí o odvetě nemuselo ještě padnout. Evropský nejvyšší představitel pro zahraniční politiku a bezpečnost Josep Borell kontaktoval svého íránského kolegu a snaží se ho dostat na evropské krizové jednání.
Teherán ovšem definitivně odstoupil od jaderné dohody JCPOA, kterou se právě evropské velmoci, Německo, Francie a Velká Británie, snažily udržet. Dveře se ale ještě zcela nezavřely, mezinárodní inspektoři mohou stále do země. Je tu pár náznaků, že by Írán s Evropany mohl mluvit.
Weselová přitom zmiňuje, že v Evropě pro Kásima Sulejmáního nepláčou, protože byl zodpovědný za mnoho mrtvých v Sýrii nebo Jemenu.
Evropané přesto byli jeho zabitím šokováni. Musejí teď využít všechny kontakty s Íránem a apelovat na smysl pro přežití tamějšího režimu. Konflikt s USA by režim nepřežil, míní autorka a připomíná i špatnou ekonomickou situaci v zemi.
Evropští vyjednavači nemají moc v rukou, ale snaha zabránit otevřené válce za pokus stojí. Začátek letošního roku, končí Weselová tvrdě, ukáže, jak silné sklony k sebevraždě mají všichni zúčastnění. Jeden by doufal, že by tento „skok do propasti“ hned v prvních dnech nového roku mohl pár měsíců počkat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.