Neřešené dopady vnitřní migrace z venkova do měst a rychlé urbanizace teď přispívají k městským nepokojům a protestům.
Velká města po celém světě byla v roce 2019 paralyzována protivládními protesty, jednalo se o města jako La Paz v Bolívii, Santiago v Chile, Monrovia v Libérii, Bejrút v Libanonu a další, píše politolog Henry F. (Chip) Carey. Každý z těchto protestů v této vlně nepokojů má své vlastní příčiny a místní dynamiku. Podle autora však zároveň sdílejí určité charakteristické rysy: občané na celém světě, pobouřeni rostoucí nerovností, korupcí a pomalým ekonomickým růstem, požadují ukončení korupce a obnovení demokratické vlády respektující zákon.
Latinská Amerika, kde bylo nejvíce zemí svědky dlouhotrvajících bouřlivých protestů, vykazuje nejpomalejší regionální růst na světě. Pro rok 2019 se očekává pouhých 0,2 %. V tomto regionu jsou ale také rekordní nerovnosti.
Kdysi mocný bolívijský prezident, Evo Morales, který měl nejsilnější podporu na venkově, byl 11. listopadu po údajných volebních podvodech svržen armádou v reakci na masové nepokoje ve městech. V říjnu rezignoval po masových protestech také libanonský prezident.
Carey ukazuje na to, že jedním z nedostatečně zmiňovaných faktorů pro vznik těchto protestů je problém vnitřní migrace z venkova do měst. Ve všech hlavních městech postižených protesty tvoří totiž vysoké procento obyvatel chudí venkované, které do měst vyhnala změna klimatu, státní politika, která postihuje drobné farmy, a globální systém obchodu, který ožebračuje místní zemědělství.
Během posledních sedmi desetiletí rostla města po celém světě neudržitelným tempem.
Článek uvádí konkrétní čísla. V roce 1950 existovaly pouze dvě megalopole, tj. města s více než 10 miliony obyvatel: newyorská metropolitní oblast a Tokio. V roce 1995 vzrostl jejich počet na 14 a dnes je jich 25. Ze 7,6 miliard lidí na světě 4,2 miliardy (čili 55 %) žije ve městech nebo městských osídleních. Podle OSN se jich v chudých zemích do roku 2050 přesídlí do měst další 2,5 miliardy. (Animace z dílny Visual Capitalist ukazuje vývoj megaměst do roku 2100.)
Většina megalopolí je v rozvojových regionech Afriky, Asie a Latinské Ameriky. V těchto městech se počet lidí zvyšuje díky příchodu migrantů z venkova, kteří zde hledají lepší život. Místo toho však najdou rozsáhlá neformální sídliště, často zvaná ‚městské slumy‘. Tyto části měst v rozvojovém světě – v Brazílii takzvané ‚favelas‘, na Haiti ‚bidonvilles‘, v Argentině ‚villas miserias‘ – jsou si na celém světě nápadně podobné. Většinou postrádají kanalizaci, čistou pitnou vodu, elektřinu, zdravotnická zařízení a školy, zatímco jejich problémy městská správa ignoruje.
Situaci ve slumech ovlivňují ekonomicky a často i politiky organizované zločinecké skupiny, gangy. Gangy profitují z nezákonného obchodu s drogami, lidmi a zbraněmi. Následně mohou tyto gangy být spojeny s politickými stranami a sloužit jako jejich ozbrojení vymahači. Mnozí venkovští migranti (bez dokladů, bez nároku na ubytování ani na sociální nebo finanční služby) jsou nuceni pracovat v těchto ilegálních sférách.
Zdrojem hněvu mnoha protestujících je nespravedlnost jejich každodenní existence, píše Carey. Od Quita v Ekvádoru k Bejrútu v Libanonu vedla extrémní marginalizace tolika lidí k nepokojům.
Například na Haiti většina demonstrantů, kteří uspořádali devět týdnů trvající masivní protesty proti dokumentované korupci úřadů, nedostatku potravin a benzínu, jsou extrémně chudí obyvatelé Port-au-Prince. Jsou nanejvýš motivováni v protestech pokračovat, protože čelí hladu.
Dokonce i v Chile je ohromné množství velmi chudých lidí. Protestů proti náhlému zvýšení jízdného na metru v Santiagu se tak účastnil neúměrný počet mladých lidí a venkovských migrantů z chudých předměstí; po Panamě vykazuje Chile druhou nejvyšší míru vnitřní migrace ze všech latinskoamerických zemí. B
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.olívie je na pátém místě.
Podle analýzy z roku 2015 nevede samotná migrace z vesnice do města k těmto sociálním otřesům. Příčiny spočívají spíše v nuzných a nerovných vzdělávacích a ubytovacích podmínkách a v sociální ekonomické marginalizaci.
Lidé, kteří uprchli ze zbídačelého venkova a pak i ve městech našli jen chudobu, dnes požadují více, uzavírá Carey. Dvě století po rolnických revoltách, které svrhly monarchie napříč Evropou, jsou to města, jež se stala dějištěm rozhořčení a frustrace, jež by mohla destabilizovat celé státy.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.