K udržení výdajů pravděpodobně použijí vládní fond ve výši 150 miliard dolarů.
Rusko tvrdí, že cenovou válku vydrží až deset let. Sáhne do svého suverénního fondu, aby udrželo výdaje i v případě, že cena za barel ropy klesne ke třiceti dolarům. Přestože cenová válka postihla i rubl, ruské ministerstvo financí věří, že vydrží víc než Saúdové.
Analytici nicméně míní, že Rusko považuje současnou situací za přechodnou a těmito výroky jen dává najevo, že je připraveno na jakoukoliv eventualitu.
Zdá se, že ruské ropné firmy se od počátku stavěly proti snižování těžby a nebyly nijak zvlášť nadšené z angažmá Ruska ve formátu OPEC+.
Igor Sečin, šéf ruské státní ropné společnosti Rosněfť, prohlásil, že vzhledem k americké těžbě z břidlic se dohody o snižování těžby mezi Ruskem a Saúdskou Arábií staly „bezpředmětnými“. Ruské firmy, jak Rosněfť, tak i Gazprom, kvůli cenové válce ztratily na kapitalizaci.
Podle dalšího analytika bylo „zaříznutí formátu OPEC+“ riskantním krokem, jehož logika není zřejmá. Rusko totiž nemůže navýšit produkci o víc než tři procenta, takže nedokáže vykompenzovat ztráty z propadu ceny.
Rusko si skutečně chce vyřídit účty s americkými těžaři břidlic, pro které je nižší cena likvidační. Také počítá s tím, že ruský rozpočet i ekonomika jsou v lepším stavu než v roce 2014 a že vydrží víc než Saúdská Arábie.
Rusko potřebuje pro vyrovnaný rozpočet cenu kolem 42 dolarů za barel, kdežto Saúdové dvojnásobek. Rusové také mají větší finanční rezervy.
Spoléhají se na svůj suverénní fond, který tvoří asi 9 % HDP Ruska. Jenže Vladimir Putin je pod velkým veřejným tlakem, a proto již v lednu nařídil, aby z fondu byly financovány sociální programy. To může znamenat, spekulují další analytici, že Rusko se k jednacímu stolu bude muset vrátit. Putin musí jít cestou zvyšování výdajů, ale zároveň je patrné, že si nebude přát velký deficit, který by rezervy příliš vyčerpal, ukázal by tím totiž zranitelnost Ruska vůči případným dalším sankcím.