Pavel Gavlas zhodnotil bezpečnostní situaci v dnešním světě v kontextu světové pandemie koronaviru. Potřebujeme skutečně zbrojit?
Premiér Andrej Babiš na tiskové konferenci dne 18. března 2020 zmínil možnost odložit plánovaný nákup vojenské techniky (BVP za 50 mld. Kč) a prostředky věnovat na boj s koronavirovou pandemií a jejími následky v ekonomice a životě občanů. Ihned se ozvali mnozí politici a takový „nápad“ odsoudili. Za všechny titulek na jednom internetovém servru: „Poslanec Bartošek: Nemůžeme škrtat armádní nákupy, vždyť jde jen o epidemii!“
Je to „jen“ epidemie, ale už dnes ekonomové prognózují významný propad ekonomiky, nehledě na dopad na jednotlivce nemocné i zdravé. K vyjasnění situace si položme několik otázek: Jak naléhavá je potřeba nových BVP a jak je naléhavé v co největší míře ochránit občany a ekonomiku? Nakolik je dnešní armáda bojeschopná, jak se její bojeschopnost zvýší (změní) po dodání nové techniky? Jak je naléhavé tuto bojeschopnost zvýšit. Proti komu by měla být armáda České republiky a ostatní armády NATO použity?
Praxe výcviku vojsk NATO v posledních letech ukazuje jednoznačně, že protivník je na východě, kam se posunují síly i prostředky NATO a také vojenská infrastruktura. Konec konců největší cvičení vojsk NATO za posledních 30 let, Defender 2020, na kterém má více než 35 tis. vojáků procvičovat přísun sil přes Atlantik a následný přesun ze západoevropských přístavů až k hranicím Ruské federace (a jehož rozsah je nyní v důsledku pandemie koronaviru částečně omezen) o tom zcela jistě svědčí. Svědčí o tom ale i oficiální dokumenty jako jsou Národní bezpečnostní strategie (NBS), Národní obranná strategie (NDS) či vojenské strategie USA, ale i Ruska. Porovnáme-li tyto dokumenty, můžeme dojít k poměrně hodnověrnému závěru. Pokusme se tedy o takovou analýzu podle čtyř zvolených kritérií:
1. Jak hodnotí mezinárodně politickou a vojenskou situaci daný stát? Jaké zaujímá místo v systému mezinárodních vztahů a jakou úlohu z toho pro sebe vyvozuje?
Spojené státy americké: stále se považují za lídra svobodného světa, i když se v dokumentech objevují zmínky o ohrožování amerických zájmů, amerického způsobu života a americké prosperity, o nespravedlivých obchodních vztazích či nedostatečném financování obrany evropskými spojenci. Je to známka toho, že Spojené státy připouští, že začíná dlouhá etapa změny hegemona a že jejich pozice začíná slábnout nebo být zpochybňována.
Ruská federace si je vědoma dominantního postavení USA ve světě, je s tímto faktem srozuměna, ale s chováním hegemona nesouhlasí. Usiluje o status Ruska jako jedné z vedoucích mocností, jejíž činnost směřuje k udržení strategické stability a vzájemně výhodných partnerských vztahů v podmínkách polycentrického světa. Chce být respektována a podílet se na formování rovnoprávných vztahů ve světě.
2. Jaké základní cíle pro stát a jeho ozbrojené síly staví?
Spojené státy americké: posílit ozbrojené síly, vyvinout nové bojové prostředky, zesílit americký vliv ve světě i s pomocí ozbrojených sil rozmístěných ve všech důležitých regionech světa. Nedopustit, aby byly Spojené státy kýmkoliv předstiženy, udržet a posílit svoji pozici hegemona, získávat nové spojence.
Ruská federace: zajištění rovnoprávného a respektovaného postavení Ruska jako jedné z vedoucích mocností, jejíž činnost směřuje k udržení strategické stability a vzájemně výhodných partnerských vztahů v podmínkách polycentrického světa. Vojenská politika Ruské federace je zaměřena na zadržování a odvracení válečných konfliktů. Jedním z hlavních cílů je dosáhnout nasycenosti moderními vysoce přesnými zbraněmi a municí s koncovým navedením tak, aby RF nezaostávala ze Spojenými státy, a dosáhnout schopnosti odstrašovat agresora s použitím jen vysoce přesných konvenčních zbraní. Zároveň intenzivním výzkumem nedovolit jiným státům, aby získaly vojenskou, nebo technologickou převahu.
Nově zdůrazňovaným úkolem státu je strategické rozvinování ozbrojených sil, mobilizace ozbrojených sil a ekonomiky, jakož i realizace opatření teritoriální obrany a civilní obrany, Rusko nevylučuje agresi proti sobě. V případě zahájení agrese proti RF a/nebo jejím spojencům, v souladu s chartou OSN mají ozbrojené síly (OS) odrazit agresi, způsobit agresorovi ztráty, které ho donutí k přerušení agrese v podmínkách příznivých pro Ruskou federaci. S použitím OS mimo území Ruska a jejich spojenců v ODKB (Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti), Národní bezpečnostní strategie ani vojenská doktrína nekalkulují.
3. Co je považováno za nebezpečí a hrozbu (vnější i vnitřní)?
Spojené státy americké: V období posledních deseti až patnácti le, se objevily nové subjekty, které se přibližují svým dlouhodobým rozvojem úrovni Spojených států alespoň v některých ukazatelích. Spojené státy začínají být ohrožovány, zejména ekonomicky, jinými státy – nejvíce Čínou, která již dosáhla vyššího HDP měřeného podle parity kupní síly než USA, a Ruskou federací, která je předstihla ve vývoji některých strategických jaderných i nejaderných systémů. Oficiálně je to ale pro USA výzvou, nikoliv ohrožením. Jsou to státy, o kterých Národní bezpečnostní strategie (NBS) píše: „Je stále více jasné, že Čína a Rusko (revizionistické síly) chtějí vytvořit svět, který bude v souladu s jejich autoritářským modelem: získávat pravomoc vetovat ekonomická, diplomatická a bezpečnostní rozhodnutí jiných národů“. (Tím se má zřejmě na mysli např. svrhávání cizích vlád – třeba v Sýrii.) Konstatování v NDS, že: „Omezování národních zájmů USA, především Čínou a Ruskem, je největší hrozbou bezpečnosti“, a „Dnes je největším problémem národní bezpečnosti USA strategické soupeření mezi státy, nikoli terorismus“, o tom svědčí. Na druhé straně je pro svět nebezpečná tendence prezidenta USA vypovídat nepředvídatelně smlouvy nejen obchodní, ale také bezpečnostní, týkající se i jaderných zbraní.
Ruská federace: Za největší ohrožení své bezpečnosti považuje RF rozšiřování bloku NATO a jeho infrastruktury i vojsk ke svým hranicím, rozvinování PRO narušující stabilitu, vytváření nepřátelských režimů ve státech sousedících s Ruskem, jejichž politika ohrožuje zájmy Ruské federace. Za ohrožení nejen své, ale i světové bezpečnosti, považuje politiku vlády USA vedoucí ke svrhávání nepohodlných vlád a zahajování válek bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, které vedou k destabilizaci a chaosu a nerespektování mezinárodního práva.
4. Jaké volí prostředky a způsoby, jimiž mají být cíle dosaženy a hrozby odvráceny, jaké jsou principy pro použití jaderních zbraní?
Spojené státy americké: V praxi mezinárodních vztahů je pro USA charakteristické, že díky své síle svrhávají vlády a zahajují války bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Příkladem budiž Ukrajina 2014, kde svržení vlády prezidenta Janukoviče stálo podle náměstkyně Ministerstva zahraničí USA paní Victorie Nuland pět miliard dolarů nebo napadení Iráku v roce 2003 a svržení S. Husajna, či nevyžádaný, a tedy nelegální, pobyt amerických vojsk v Sýrii s chvályhodným záměrem boje proti ISIS, ve skutečnosti podpory opozice proti Bašáru Asadovi a s tajným cílem svrhnou ho.
Využívají k tomu nejen vlastní ozbrojené síly rozmístěné téměř po celém světě, ale i spojenců, zejména v NATO, a svoji ekonomickou sílu, zejména skutečnost, že jako světová rezervní měna funguje americký dolar a platby jdou přes americké banky, díky čemuž mohou účinně uvalovat embarga a sankce k prosazení vlastních zájmů na téměř kohokoliv.
Ruská federace: Ozbrojené síly Ruské federace a systém jejich rozvinování v případě napadení jsou budovány tak, aby byly schopné odrazit agresi vůči Rusku a jejím spojencům, způsobit takové ztráty vojskům agresora, které ho přinutí zastavit agresi za podmínek vyhovujících Rusku a jejím spojencům. S použitím OS mimo území Ruska a jejich spojenců v ODKB Národní bezpečnostní strategie ani vojenská doktrína nekalkuluje, s výjimkou použití OS s mandátem OSN a na základě dohod v souladu s chartou OSN. Ozbrojené síly RF jsou rozmístěny na teritoriu Ruska (s výjimkou Sýrie a Venezuely) a jejich struktura a vybavenost nedovoluje provádět větší námořní výsadkové a výsadkové operace na vzdálených teritoriích.
Plánovaná reforma ozbrojených sil realizovaná v letech 2010–2020 významně posílila odstrašovací funkci ozbrojených sil, a zvláště Strategických jaderných sil. Kromě toho nyní Ruská federace disponuje takovými typy zbraní, jako jsou hypersonické létající aparáty či podmořské drony, které ještě žádná armáda ve výzbroji nemá.
Jaderné zbraně: Spojené státy a Ruská federace vlastní více než 90 % všech strategických jaderných zbraní na planetě a velkou většinu taktických. Ani jedna analyzovaná bezpečnostní či vojenská strategie neuvádí použití jaderných zbraní jako první.
Spojené státy americké: „…by pouze za extrémních okolností zvážily použití jaderných zbraní k obraně životních zájmů Spojených států, jejich spojenců a partnerů. Nicméně pokud se nepodaří protivníka odradit, Spojené státy se budou snažit ukončit jakýkoli konflikt na nejnižší úrovni možných škod a na nejlepších dosažitelných podmínkách pro Spojené státy, spojence a partnery“, říká Zpráva o stavu nukleárních sil 2018 (NPR). Explicitní závazek „nepoužít jaderné zbraně jako první“ není již uveden, toto konstatování je poměrně neurčité, dovoluje i více výkladů, včetně použití jaderných zbraní jako první.
Ruská federace: má ve své platné vojenské doktríně uvedeno, že jaderné zbraně nemají být použity jako první, jen jako odvetný úder s výjimkou případu, kdy by byla ohrožena existence Ruska i ve válce s použitím jen konvenčních zbraní.
Závěrem
Americké pojetí bezpečnosti je pojetí globální, svoji pozornost přesunuje postupně z Evropy na Indo–pacifickou oblast. Cokoliv na planetě může být pro USA a jejich zájmy nežádoucí. Americké ozbrojené síly jsou budovány a připravovány k obraně národních zájmů USA a vedení války kdekoliv na planetě. Jsou dislokovány na území více než čtyřiceti států a vojenské námořnictvo operuje na všech světových oceánech. Významně se podílejí i na aktivitách ve vesmíru a kyberprostoru. Politika prezidenta D. Trumpa „America First!“ je politikou asertivní až agresivní, se základním cílem kontrolovat dění na planetě a nedovolit ohrožení amerických zájmů. Tento cíl je realizován nejen ozbrojenými silami, ale i v oblasti ekonomické, finanční, diplomatické, a také při šíření amerického vlivu na myšlení lidí a prosazování amerického vnímání hodnot, svobody a demokracie. Při zajišťování vlastní bezpečnosti a zájmů dochází k násilnému svrhávání nepohodlných vlád a agresivním válkám, které vyvolávají chaos ve světě. Hlavní hrozbou pro USA je ohrožování jejich zájmů kdekoliv na světě a omezování volnosti v jednání především Čínou a Ruskem. Za takovou hrozbu může být považováno i úsilí o dodržování charty OSN, mezinárodního práva a rovnoprávných vztahů mezi státy.
Ruská bezpečnostní politika a strategie je zaměřena na zajištění bezpečnosti vlastního státu a území spojenců v ODKB, a na prosazování dodržování charty OSN a mezinárodního práva v mezinárodních vztazích, včetně nevměšování se do vnitřních záležitostí jednotlivých států. Ozbrojené síly jsou budovány k odražení agrese a bojové činnosti v rádiusu tzv. blízkého zahraničí (s výjimkou misí OSN). Vojenskou doktrínu lze charakterizovat jako obrannou. Za největší hrozbu je považována Severoatlantická aliance, resp. její rozšiřování k hranicím Ruské federace, kde jsou instalovány základny PRO i dislokovány ozbrojené síly a předsunutá výzbroj jednotek, budována vojenská infrastruktura států aliance, což je v souladu s americkou koncepcí „Průlomových operací“. Za ohrožení nejen své bezpečnosti je také považována politika vlády USA vedoucí ke svrhávání nepohodlných vlád, válek bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a nerespektování mezinárodního práva.
K obraně strategických zájmů státu v (dalekém) zahraničí je určeno vojenské námořnictvo, které však nedisponuje letadlovými loděmi, sborem námořní pěchoty a vojenskými základnami po celém světě jako americké, a není tudíž schopné námořních vyloďovacích operací v dalekém zahraničí.
Chceme-li odpovědět na otázky položené na začátku této úvahy, musíme konstatovat, že je možné odložit nákup nové bojové techniky, protože v daný moment nehrozí zahájení války proti nám – ČR ani NATO. Kromě toho, že Ruská federace se k takovému kroku nechystá (ani politicky a propagandisticky, ani vojensky), nedisponuje armádou schopnou dobýt a ovládnout Evropu, jak jsme stále některými politiky, vojáky a médii strašeni.
Rusko i Čína nás, liberální demokracie západního typu, ale skutečně „ohrožují“ – tím, že chtějí na mezinárodní scéně mít stejná práva a privilegia jako my, což my, a zejména USA, nehodláme dopustit. A tak zatím vedeme válku studenou II., hybridní, kybernetickou… Je otázkou času, kdy také tu horkou, protože vůle dohodnout se je minimální ba žádná. Uvidíme, zda koronavirus nezmění naši stupnici hodnot (k lepšímu).