Podívejte se na to hlavní z reportáže deníku El País ze španělské polní nemocnice pro pacienty s onemocněním COVID19.
Španělský deník El País ukazuje realitu boje s koronavirem v první linii. Navštívil provizorní nemocnici pro pacienty s koronavirem, která vznikla v několika pavilonech kongresového a výstavního centra Ifema v Madridu. Jeden z pavilonů, pavilon 5, který již funguje déle než týden, má celkem 350 lůžek.
V původním článku najdete fotogalerii, která ukazuje situaci v nemocnici. Klikněte zde.
Vstup do pavilonu 5 je možný jenom v ochranném oblečení, stejném jako se používalo pro ošetřování pacientů s virem Ebola. Hned u vstupu do pavilonu se nachází žlutý stan se sedmi kójemi na převlečení a dezinfekci. Každý, kdo vchází a vychází, musí tímto stanem projít. V minulém týdnu čelila provizorní nemocnice chaosu, který vznikal právě zde, docházelo totiž k porušování individuální ochrany pracovníků (přeplněnost místa, dlouhé čekání), což vyvolalo protesty u zdravotníků, uvádí článek dále. Ovšem provizorní nemocnici tíží i další problémy a stížnosti: pavilon 5 je přeplněný, pacienti nemají žádné soukromí a dobře řešena není ani hygienická stránka fungování nemocnice.
Největší prozatímní nemocnice v zemi
Není divu. Prozatímní nemocnice vznikla v pátém pavilonu výstavního centra před asi týdnem, do té doby sloužil jako garáž, nyní má kapacitu 350 lůžek. V průběhu týdne se nemocnice rozšířila i do pavilonů 7 a 9, takže nyní je na výstavišti k dispozici celkem 1300 pacientských lůžek. Za prvních šest dní fungování bylo nemocnicí přijato 610 pacientů, 198 bylo propuštěno, došlo také k šesti přestupům a dvěma úmrtím. Během pondělí pak bylo přijato 1203 nemocných, 44 osob bylo propuštěno a došlo ke 4 úmrtím (jedná se o celkové číslo za dobu fungování nemocnice – pozn.red.). Výstavní centrum Ifema v Madridu se tak postupně stává největší nemocnicí v zemi. V plné kapacitě by v ní mělo na směny sloužit 400 lékařů a 400 sester, všichni však zároveň pracují v jiných madridských nemocnicích nebo mají soukromé praxe. Na zřízení nové nemocnice se podílelo kolem dvou tisíc lidí, včetně zdravotníků, hasičů, vojáků a dobrovolníků. Zásadní technickou výzvou byla instalace kyslíkových zařízení v podzemních prostorách pavilonů 7 a 9.
Lékařský šéf prozatímní nemocnice Fernando Pratos je člověk, který má zkušenosti jako lékař v nouzových situacích. Získal je nejen v mezinárodních misích na Haiti, v Pákistánu či na Filipínách, ale také při teroristických útocích v Madridu 11. března 2004. Pratos říká, že v podobné krizi je nutné mít schopné a rozhodné vedení, protože „narozdíl od teroristického útoku, kdy krize trvá čtyři dny, tato krize bude trvat mnohem déle.“
Když překročíte kontrolní bod vchodu do pavilonu 5, začíná „nečistá zóna“, projdete chodbou a na jejím konci je na zemi ručně psaný nápis „No volver“ (nevracet se). Pavilón je rozsáhlý, má plochu deset tisíc metrů čtverečních a je 10 metrů vysoký. Prostor je osvětlen výkonnými bodovými světly. Prvním dojmem je bouřlivé ticho.
Na pravé straně jsou postele pro muže, na levé pro ženy. Téměř všichni pacienti jsou napojeni na kyslíkové přístroje. Lůžka jsou rozdělena do skupin, o které se starají konkrétní lékaři a sestry. Všichni zdravotníci jsou oblečeni do ochranného oblečení. Jejich směna nesmí trvat déle než 4 hodiny – ochranné oblečení způsobuje pocení, dehydrataci a často i nevolnost. Pohled na lékaře a sestry v ochranných oblecích evokuje dystopickou atmosféru.
Dopolední ticho přerušuje potlesk. Tleská se dalšímu pacientovi, který je právě propuštěn. Jiný pacient to štěstí nemá, jeho stav se v noci zhoršil natolik, že bude převezen do běžné nemocnice.
Zdecimovali jsme si zdravotnictví
Jeden ze zdravotníků, který pracuje v pavilonu 5, je Paco, kterému je 60 let a má 34 let zkušeností jako lékař. V této nemocnici se stará o celkem 67 lůžek: „Cítím se v tyto dny potřebným. Tato krize nám ukázala, že lidstvo je jen miliontinou ničeho. Dokáže nás porazit mikroorganismus. Měli bychom být pokornější.“
Vyléčený jedenasedmdesátník, kterého z nemocnice právě propouštějí, se svěřuje s jiným názorem. Podle něj mělo Španělsko nejlepší veřejný zdravotní systém, zdecimovalo ho, rozdalo cizincům a zničilo jeho strukturu.
Na jedné z postelí v sále sedí 93letá pacientka napojená na kyslík, pohled ztracený na obzoru. „Nemám nikoho. Jsem tady, protože nemám kam jít. Jsem bezmocná,“ šeptá. Ozývá se další potlesk pro 74letou pacientku, která nemocnici opouští po pěti dnech. Loučí se s ní také 51letá zdravotní sestra Pilar, která za normálních okolností pracuje na zdravotním středisku. „Je zde hodně pacientů, kteří nejsou tak staří,“ říká Pilar, která při nástupu očekávala, že se setká hlavně se starými lidmi.
Manuel, kterému je čtyřicet let, a díky koronaviru přišel o práci, byl povolán do nemocnice jako ochranka. Nastoupil v pondělí. „Nejtěžší je, že jsou tu lidé izolováni od rodin. Je tu hodně lůžek a lidské utrpení se na vás přenáší“, říká o své zkušenosti.
Nejsme Němci
Pavilon 9 se od pavilonu 5 dost liší. Byl dokončen později a je zde již zatím umístěno více než 200 lůžek. K dispozici je celkem 15 ošetřovatelských kontrolních bodů po 50 lůžkách. Vedle toho má pavilon také 14 lůžek intenzívní péče, jejich počet je možné zvýšit na 60. V pavilonu 7 provizorní nemocnice je dalších 550 lůžek a 30 lůžek intenzívní péče, celé pondělí tam byli stěhováni pacienti z pavilonu 5. Dva novější pavilony jsou vybaveny lépe, lůžka jsou oddělena zástěnami, přívody kyslíku jsou vedeny pod podlahou. Jsou zde radiologická zařízení a vojenské sanitární vybavení. Odpolední atmosféra je zde tišší než v pavilonu 5, ticho přerušuje jen kašel nemocných.
Lékař Jorge, který tu pracuje, požádal, aby mohl říct svůj názor: „Nemocnice jsou přeplněné a jsme nuceni improvizovat. Spadli jsme do krize bez dostatečných zdrojů, nejsme zemí, která vyrábí testy a respirátory, které tolik chybí v boji proti koronaviru. Nejsme Němci. V době, kdy už jsem v mém zdravotním středisku sledoval první případy, lidé stále ještě posedávali na terasách barů. V oblasti Madridu zemřela polovina lidí v pečovatelských domech. Bude nutné pečlivě analyzovat mnohé z toho, co se stalo.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.