Filosof Slavoj Žižek o populismu: !Argument publikuje ukázku z nedávno publikovaného mezinárodního sborníku Velký regres, který vyšel v České republice péčí nakladatelství Rybka.

Slavoj Žižek: Populistické pokušení

Ohledně současné společnosti kolují dvě mylná zevšeobecnění. Podle prvního z nich žijeme v éře univerzalizovaného antisemitismu: úlohu, kterou kdysi hrál Žid, totiž antisemitská postava Žida, hraje dnes, po vojenské porážce fašismu, kterákoli cizí skupina, již pociťujeme jako hrozbu pro naši identitu: Latinoameričané, Afričané a obzvlášť muslimové, s nimiž dnes západní společnost stále více nakládá jako s novým „Židem“. Druhé chybné zevšeobecnění říká, že pád berlínské zdi měl za následek zbudování četných nových zdí, jež nás mají oddělovat od nebezpečného Jiného (zeď oddělující Izrael od Západního břehu, plánovaná zeď mezi Spojenými státy a Mexikem atd.) – jistě, ale mezi těmito zdmi existuje zásadní rozdíl. Berlínská zeď symbolizovala rozdělení světa v období studené války, a ačkoli byla vnímána jako přehrada, která obyvatelstvo „totalitárních“ komunistických států udržovala v izolaci, byla zároveň signálem, že kapitalismus není jedinou možností, že nějaká, byť nepovedená, alternativa k němu zde přece jen existuje. Zdi, které jsou před našima očima budovány dnes, jsou naproti tomu zdmi, jejichž výstavbu spustil právě pád berlínské zdi (tj. rozpad komunistického řádu), nesymbolizují hranici mezi kapitalismem a komunismem, ale hranici, která je přísně imanentní globálnímu kapitalistickému pořádku. Když kapitalismus zvítězil nad svým vnějším nepřítelem a sjednotil svět, vrátila se tato hranice elegantním hegelovským pohybem do svého vlastního prostoru.

Pokud jde o první generalizaci, existuje docela zřejmý rozdíl mezi vlastním fašismem a dnešním antiimigračním populismem. Připomeňme si základní premisu marxistické analýzy kapitalismu: kapitalismus je vláda abstrakce; společenské vztahy jsou v něm prodchnuty, řízeny a ovládány abstrakcemi, jež nejsou jen abstrakcemi subjektivními (tedy takovými, které provádí naše mysl), ale abstrakcemi „objektivními“, tedy takovými, které vládnou společenské realitě samotné – tím, co Marx nazýval termínem Realabstraktionen, „reálné abstrakce“. Tyto abstrakce jsou v kapitalismu součástí naší společenské zkušenosti: svůj společenský život přímo zakoušíme, jako by byl řízen neproniknutelnými mechanismy, které jsou nereprezentovatelné, jež žádní jedinci nemohou ztělesňovat – dokonce i kapitalisté, kteří nahradili staré Pány, jsou otroky vztahů, které se zcela vymykají jejich kontrole. Není se tedy co divit, že ideologická prosopopoeia jen kvete: trhy začaly znovu mluvit jako živá osoba a vyjadřují své „obavy“ z toho, co se stane, jestliže volby nedokážou vygenerovat vládu, která bude mít mandát k tomu, aby pokračovala v programu úsporných daňových opatření.

Tuto abstrakci ztělesňuje figura „Žida“, který je oním neviditelným Pánem, jenž potají ovládá svět. Židé jsou do naší společnosti plně integrováni, předstírají, že jsou jedněmi z nás, a podstatou problému i úkolem je tudíž jasně je identifikovat (vzpomeňte si na směšné nacistické pokusy s přesným měřením rasové totožnosti). Muslimští migranti NEJSOU Židy dneška: nejsou neviditelní, nýbrž naopak až příliš viditelní, je zcela zjevné, že nejsou do našich společností začleněni, a nikdo netvrdí, že by potají ovládali svět, a pokud někdo v jejich „invazi do Evropy“ vidí tajné spiknutí, pak za ním musí stát Židé, jak jsme se mohli dočíst v textu, který nedávno vyšel v jednom z hlavních slovinských pravicových týdeníků:

„George Soros je jedním z nejzkaženějších a nejnebezpečnějších lidí dneška“, to on je zodpovědný za „invazi negroidních a semitských hord, a tudíž i za soumrak EU. […] [J]akožto typický talmudo-sionista je smrtelným nepřítelem západní civilizace, národního státu a bílého, evropského člověka.“ Jeho cílem je vytvořit „duhovou koalici složenou z lidí, kteří stojí na okraji společnosti, jako jsou homosexuálové, feministky, muslimové a práce se štítící kulturní marxisté“, kteří následně provedou „dekonstrukci národního státu a EU promění v multikulturní dystopii Spojených států evropských“. A které síly se Sorosovi staví na odpor? „Viktor Orbán a Vladimir Putin jsou prozíraví politici, kteří plně prohlédli Sorosovy machinace a logicky také působení jeho organizací zakázaly.“ Podle slovinského komentátora je Soros navíc ve svém prosazování multikulturalismu nedůsledný:

Prosazuje ho výlučně v Evropě a v USA, zatímco v případě Izraele souhlasí – způsobem, který je z mého pohledu zcela oprávněný – s jeho monokulturalismem, latentním rasismem a vybudováním zdi. Od Izraele také, na rozdíl od EU a USA, nepožaduje, aby otevřel své hranice a přijal „běžence“. Což je pokrytectví pro talmudo-sionismus docela příznačné.

Kromě ohromující rasistické přímočarosti tohoto textu bychom si měli povšimnout dvou momentů. Za prvé antisemitismus spojuje s islamofobií: Evropu ohrožují hordy muslimských běženců, ale v pozadí tohoto chaotického jevu stojí Židé. Za druhé, v konfliktu, který evropskou pravici rozděluje ve vztahu k Putinovi, zaujímá jasnou pozici: na jedné straně je Putin špatný, Evropu a zejména sousední postkomunistické země ohrožuje a svými machinacemi se pokouší podrýt EU; na druhou stranu prohlédl nebezpečí západního multikulturalismu a liberálnosti a moudře zabránil tomu, aby zaplavily i jeho zemi.

Jedině na tomto pozadí můžeme porozumět Trumpovu nedůslednému postoji vůči Rusku: zatímco tvrdé jádro republikánů soustavně napadalo Obamu za to, že zastává příliš měkký postoj vůči Putinovi, toleruje vojenské agrese (v Gruzii, na Krymu…), a tím ohrožuje západní spojence ve východní Evropě, Trumpovi stoupenci nyní volají po mnohem mírnějším přístupu k Rusku. Zásadní problém spočívá v tom, jak sjednotit dvě ideologické opozice: opozici tradicionalistů vůči sekulárnímu relativismu a onu druhou velkou ideologickou opozici, o niž se opírá veškerá legitimita Západu a jeho „války proti teroru“ – opozici mezi liberálně-demokratickými právy jedince a náboženským fundamentalismem ztělesňovaným především „islamofašismem“. Zde leží jádro symptomatické nedůslednosti amerických neokonzervativců: zatímco v domácí politice se profilují především jako bojovníci proti liberálnímu sekularismu (proti potratům, sňatkům homosexuálů atd.), a jejich boj je tedy bojem takzvané kultury života proti kultuře smrti, v zahraniční politice stojí na straně zcela opačných hodnot liberální kultury smrti.

… pokračování v knize.

Další informace o knize:

Velký regres: Mezinárodní rozprava o duchovní situaci dneška
Autoři: Zygmunt Bauman, Slavoj Žižek, Václav Bělohradský, Nancy Fraserová, Ivan Krastev, Paul Mason, Robert Misik, César Rendueles, David Van Reybrouck, Eva Illouzová, Bruno Latour, Arjun Appadurai, Pankaj Mishra, Oliver Nachtwey, Wolfgang Streeck, Donatella della Porta, Heinrich Geiselberger
312 stran, Rybka Publishers

Anotace:

V knize Velký regres, vycházející souběžně ve třinácti jazycích, sedmnáct intelektuálů, renomovaných sociologů, politologů a filozofů, z nichž mnozí jsou české veřejnosti známi (např. Zygmunt Bauman, Slavoj Žižek, Václav Bělohradský), pátrá po příčinách a souvislostech znepokojivého stavu, v němž jsme se ocitli. Po éře, v níž vládl historický optimismus a kdy se zdálo, že ideály liberální demokracie již definitivně zapustily kořeny a jejich šíření v čím dál větší části světa už nic nezastaví, přichází bolestné prozření a deziluze, s níž je spojena nejistota, destabilizace, rozvrat a chaos.

Symptomy regresu jsou všudypřítomné: nárůst populismu, nacionalismu, autoritářství, extremismu, xenofobie, výbuchy “lidového hněvu”, rostoucí (oprávněná) nedůvěra, ba odpor k etablovaným institucím, jakož i ke globalizovaným elitám, volání po nových zdích a nových hranicích, uzavírání se do sebe. Veřejný prostor je čím dál více zamořován demagogií a siláctvím, politická a mediální scéna se vulgarizuje a hysterizuje, snášenlivost a slušnost jsou považovány za slabost, ne-li zradu. Konspirační teorie jen bují, trollové řádí, hranice mezi pravdou a lží se stírají, postfakticita se stavá normou. Slovo pokrok ztratilo veškerý svůj obsah. To všechno jsou nepřehlédnutelné projevy patologického stavu, jemuž můžeme čelit pouze tehdy, když mu porozumíme. Právě o to se pokusili autoři tohoto sborníku.
Kniha, jejímž iniciátorem je berlínské nakladatelství Suhrkamp, vychází v Německu, Francii, Itálii, Španělsku (ve španělském i katalánském překladu), Portugalsku, Nizozemsku, Bulharsku, České republice, Velké Británii, Turecku, Spojených státech amerických a Jižní Koreji. Byla též přeložena do čínštiny, čínskému vydání ovšem zatím úspěšně brání cenzura.