Bude se chtít Turecko vydat i v případě Ukrajiny cestou Náhorního Karabachu?
10. dubna navštívil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij Istanbul, začíná svůj komentář o turecké strategii vůči Ukrajině a Rusku Dmitar Bečev na stránkách Al Džazíry. Cílem cesty byla účast na devátém zasedání turecko-ukrajinské Rady pro strategickou spolupráci na vysoké úrovni. Zelenskij ale u tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana především hledal podporu proti Rusku.
V posledních týdnech se zostřila situace na hranici mezi Ukrajinou a Ruskem. Kyjev tvrdil, že u hranic se shromáždilo asi 40 tisíc ruských vojáků, stejný počet je na Krymu, který Rusko anektovalo v roce 2014. Zelenskij se sice spoléhá hlavně na USA, má ale důvody počítat i s Tureckem, neboť Ankara neuznává připojení Krymu k Rusku a Ukrajině nabídla rétorickou podporu.
Prezident Erdogan se také znovu přihlásil k takzvané Krymské platformě. Jedná se o iniciativu, kterou spustil Kyjev a za níž stojí Bidenova administrativa, jejímž cílem je vyvinout tlak na Rusko. Turecko chce tuto zahraničněpolitickou iniciativu využít k nasměrování hospodářské pomoci krymským Tatarům v regionech sousedících s poloostrovem.
Nejde ale pouze o rétoriku. Ukrajina v roce 2019 nakoupila 12 bezpilotních vzdušných prostředků Bayraktar TB2 (UAV). Jedná se o zbraňový systém, který poskytoval tureckým spojencům výhodu na bojištích v Sýrii, Libyi a Náhorním Karabachu. Generál Ruslan Chomčak, který je vrchním velitelem ukrajinských ozbrojených sil, potvrdil plány Ukrajiny na získání dalších pěti.
Ukrajina a Turecko již dlouho jednají o zahájení společné obranné výroby. Turecko těží z ukrajinského průmyslu a Ukrajina získá přístup k technologii bezpilotních letounů. Vazby na Ukrajinu mají Erdoganovi napomoci v naladění vztahů s Washingtonem, míní autor dále. Ve Washingtonu ale neberou vážně Erdoganův potenciál jako představitele jediné mocnosti připravené a ochotné potlačit rozpínavost Moskvy, ať už v Libyi, Sýrii nebo na jižním Kavkaze. Erdoganův dvojboj s Putinem zanechal za Atlantikem trvalý negativní dojem, píše dále Bečev.
Růst napětí mezi Kyjevem a Moskvou je pro Turecko příležitostí k posílení vztahu s USA a NATO. V předvečer summitu Erdogan-Zelenskij turecké úřady oznámily, že do Černého moře míří dva americké torpédoborce USS Donald Cook a USS Roosevelt.
Pentagon ale z tohoto oznámení nadšený nebyl, obě lodě sem totiž mířily v rámci pravidelné rotace. USA posléze jejich vyslání do Černého moře zrušily. Washington pak upřednostnil sankce proti Rusku za jeho vměšování do americké politiky, nikoliv za přístup k Ukrajině.
Bečev hodnotí jako nepravděpodobné, že by Turecko riskovalo čelní srážku s Ruskem kvůli Ukrajině. Na společné tiskové konferenci se Zelenským vyzval Erdogan k uvolnění napětí v Černém moři. Nic tak nenasvědčuje, že by Ankara byla připravena jít obdobnou cestou jako v Náhorním Karabachu, kde poskytla přímou vojenskou pomoc. Zvrátit situaci ve prospěch Kyjeva bez tvrdých následků Ankara nesvede.
12.dubna Rusko oznámilo, že do 1. června zastaví pravidelné a charterové lety do Turecka kvůli obavám z Covid-19. Bečev takové rozhodnutí hodnotí jako „nátlakovou kampaň“, která vyslala jasný signál, i když také mohla být spojena se skutečnými obavami souvisejícími s pandemií.
Bečev míní, že Ukrajina sama není v eskalačním módu jednání, i když ukazuje prstem na Moskvu. Prezident Zelenskij na východě neshromažďuje více jednotek, snaží se spíše o diplomatickou podporu.
Nedávné jednání amerického ministra zahraničních věcí Anthony Blinkena v Bruselu ukazuje, že NATO pravděpodobně nebude přehnaně reagovat na ruské řinčení zbraní, byť bude demonstrovat jednotu.
Bečev si všímá, že jednání mezi Tureckem a Ukrajinou prozrazuje, že přes svou aroganci Ankara stále dbá, aby se jí konkurence s Moskvou nevymkla z rukou. Erdogan si je vědom, že souboj s Rusy o Donbas či Krym s sebou nese mnoho nákladů a jen málo (pokud vůbec) zisků.
Nejlepší tureckou možností je podle Bečeva „měkké vyvažování“: souběžná spolupráce s Ruskem v postsovětském prostoru, skrývání se za ochranný štít NATO a budování bezpečnostních vazeb s Ázerbájdžánem, Gruzií nebo Ukrajinou. Jako v roce 2014 se Ankara bude snažit vyhnout se konfliktu, aniž by ztratila tvář, končí Bečev.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.