Poslední regionální volby zaznamenaly nízkou účast, což naznačuje, že prezident Macron nedokázal francouzskou demokracii oživit. Bude ho to stát křeslo?
Propad volební účasti o celých 16 procentních bodů je podle článku Politico příznakem toho, že francouzská demokracie je nemocná. V posledních regionálních volbách byl pro voliče problém najít stranu, kterou by mohli podpořit svými hlasy.
Průzkum veřejného mínění IFOP ukazuje, že důvodem nebyl koronavirus. Jen 17 % dotázaných uvedlo, že pandemie je důvodem, proč nešli k volbám. Pro politology a sociology je to špatné znamení, že Francie prochází krizí reprezentace a obdobím demokratické apatie.
Jako nemocnou vidí francouzskou demokracii Emmanuel Rivière ze společnosti Kantar. Rivière říká: „Nabízené politické možnosti se od sebe tak těžko odlišují, že vyvolávají dojem, že politický život je jen jakési stínové divadlo, kde politici mají větší zájem na tom, aby byli zvoleni než na řešení problémů, které voliče zajímají.“
Pro nadcházející prezidentské volby v roce 2022 se jedná o velký problém, který snižuje šance současného prezidenta Emmanuela Macrona na znovuzvolení a také oslabuje pozici jeho hlavní rivalky Marine Le Penové. Jejich osud bude záviset na tom, zda se voliči i nadále budou cítit stejně odcizeni od politické třídy a politické debaty, a zda se Macronovi podaří jasněji definovat svou politickou linii.
Voliči by nakonec mohli jít cestou minulých prezidentských voleb a zvolit na znamení protestu politického začátečníka. Macron i Le Penová se snaží prezentovat jako outsideři, kteří narušili politický systém, ale současná dynamika přinese výhody spíše třetí osobnosti – byť nyní není jasné, o koho by mělo jít.
Politolog Jean-Yves Dormagen k situaci ve Francii říká: „Obrovské množství voličů se už neidentifikuje s žádnou politickou stranou, což vytvořilo mimořádně proměnlivý a nepředvídatelný elektorát, tento stav by opět mohl prospět neznámé osobnosti, jako tomu bylo v roce 2017 u Emmanuela Macrona.“
Dormagen se také domnívá, že Macronovo opovrhování rozdělením na levici a pravici by nyní mohlo vést k volební neúčasti.
Velmi nízká volební účast v nedělních regionálních volbách naznačila řadu problémů pro prezidenta. Například v jednom z regionů země získala kandidátka vedená dvěma ministry současné vlády jenom 9% podpory a volební účast dosáhla 33 procent.
Ukazuje se, že Macronův hlavní argument, kterým byla manichejská volba mezi ním a radikální pravicí, ztratil svou sílu. Voliči nepřišli, ačkoliv průzkumy předpokládaly silnou podporu strany Marine Le Penové. V současnosti si 42 % dotázaných nemyslí, že by radikální pravice byla ohrožením demokracie. Je to o 6 procentních bodů více než v době, kdy se Macron stal prezidentem.
Macronovi se tak nepodařilo naplnit volební sliby o obnovení politického procesu ve Francii. Le Penová také neuspěla, jejím kandidátům v nejdůležitějších okrscích se dařilo o dost hůře než před šesti lety, i když její strana je součástí veřejné debaty v tématech jako bezpečnost, migrace nebo islám.
Dormagen si ale všiml i dalšího problému. Centralizované a personalizované prezidentství v Macronově provedení vede k tomu, že voliči už nepřikládají význam jiným volbám než prezidentským.
„Pravomoci, které má dnes francouzský prezident, nejsou tak silné jako ty, které měl generál Charles de Gaulle“, komentuje situaci sociolog Rivière. „Žijeme v iluzi, že bychom měli mít prezidenta, který se jasně zaváže k radikální změně společnosti, ale vzhledem k extrémnímu oslabení politických stran v důsledku prezidentského systému skončíme v klamné slepé uličce.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.