Přečetli jsme: Projekt Nové Hedvábné stezky budí kritiku a obsahuje četná rizika, nicméně i tak je šancí nejen pro rozvojové země nastartovat ekonomiku, napsal čínský ekonom z London School of Economics Kche-jü Ťin o čínském projektu.
Euronews. Peking hostí summit celkem 65 států, které jsou připojeny k projektu “jednoho pásma, jedné stezky” či Nové Hedvábné stezky, píše profesor London School of Economics Kche-jü Ťin na webu Euronews. Je to pionýrský program, který má nalít miliardy dolarů investic do infrastrukturních projektů v Asii, Africe a v Evropě. I přes silný ekonomický efekt, reakce na projekt byly ale smíšené.
Hlavním impulzem je fyzická propojenost: výkonná infrastruktura, která posiluje produktivitu a investice a snižuje náklady obchodování. V takovém rámci, píše Kche-jü Ťin, vznikne efektivní kanál pro výměnu zboží a dobře propojené informační sítě, růst se akceleruje a porostou také možnosti růstu a sníží se nerovnosti.
Klíčem k úspěšnosti projektu jsou komparativní výhody jednotlivých zemí, což může být kapitál, technologické know-how, logistické a stavební možnosti, zdroje nebo dokonce průmyslové zboží. Takový přístup může prudce nastartovat rozvoj v zemích s malými příjmy a pomoci rozvíjejícím se ekonomikám vyhnout se pasti země se středním příjmem. To je dobrá zpráva, domnívá se dále Kche-jü Ťin.
Politická a finanční rizika
Ale fungující fyzická spojenost nevyžaduje jenom velké finanční zdroje. Vyžaduje také masivní politickou koordinaci a regulační harmonizaci. Což může znamenat, že v krátkém časovém úseku mohou být investice do infrastruktury zabrzděny politickými nebo finančními riziky.
Pro začátek je tu riziko, že politici dají přednost krátkodobým politickým ziskům a zájmům před dlouhodobější vizí. Může se jednat o celou škálu kroků od zrušení mýtného, přes problémy se zadlužením až k redukci investic do vzdělání, zdraví a ochrany přírody. Podobně mohou vzniknout problémy se soukromými investory a s jejich ochotou do dlouhodobých projektů investovat – zvláště v zemích, kde vznikají masivní přidané výdaje díky špatnému vládnutí.
Kche-jü Ťin dále argumentuje, že Čína toto všechno vidí a uvědomuje si nutnost investic do silnic, železnic, letišť, přístavů, elektráren a energetických zdrojů v rozvojových zemích. Uvědomuje si také problémy spojené s jejich zabezpečením.
Thukydidova past a Čína
Od té doby, co Čína projekt Nové Hedvábné stezky začala, objevuje se řada názorů, že chce získat větší kontrolu nad rozvojovým světem a vyřadit USA z pozice globální supervelmoci. Odkazují na Thukydidovu past, kde velmoc na vzestupu se nakonec zkusí postavit té etablované.
Tato varování podle Kche-jü Ťina přehlížejí poučení z Thukydidovy metafory, a to že tyto velmocenské zápasy skončí většinou neúspěšně pro obě strany. To nicméně nesnížilo obavy z projektu Nové Hedvábné stezky. Příkladem je Srí Lanka, kde napřed politici vítali čínské investice, ale potom se vítr obrátil. Srí Lanka se obrátila proti Číně k Indii a USA, kteří ji nutné finanční investice přislíbili, ale čekání na ně se ukázalo marným. Srí Lance nezbylo než se vrátit zpět k Číně.
Jistě, že Čínu lze vinit z toho, že prosazuje svoji vlastní agendu, a to kdekoliv na světě. A do určité míry je to pravda, jako je to pravda v případě jiných velmocí vyvážejících svoje investice. Jak Kche-jü Ťin připomenul, Marshallův plán po 2. světové válce byl zaměřen nejen na ekonomickou rekonstrukci, ale byla také politickým nástrojem zadržování SSSR.
To všechno neznamená ale že Čína nemohla udělat nic lépe v prosazování projektu Hedvábné stezky. Naopak. Měla být více efektivnější v utváření hospodářské politiky ve vztahu k fyzické propojenosti, myslí si Kche-jü Ťin. Podobně mohly mít čínské společnosti lepší přístup k lokálním podmínkám, respekt ke kulturním odlišnostem a také k životnímu prostředí. To jsou nicméně záležitosti, které lze napravit.
Větším problémem se ukazuje nicméně vytvoření instituce, která by koordinovala tolik iniciativ v rámci celého projektu Nové Hedvábné stezky. Na tomto poli bude úspěch možný jenom, když země nenechají politiku zatemnit jejich úsudek. Podle Kche-jü Ťina neexistuje argument pro to, odmítnout hospodářsky realizovatelnou globální iniciativu jen proto, že ji vede Čína.
Názory publikované v sekci Přečetli jsme se nemusí shodovat s názorem redakce.