Jan Kavan komentuje volební kampaň ve Velké Británii a vysvětluje v čem jsou zítřejší parlamentní volby zvláštní.
Předčasné britské volby, které proběhnou ve čtvrtek 8.června, jsou velmi zajímavým fenoménem. A to hned z několika důvodů. V Británii nejsou předčasné volby běžným způsobem řešení politických krizí, i když to v posledních letech již není zcela výjimečné. Tentokráte se britská premiérka Theresa Mayová rozhodla je svolat, aniž by k tomu byla nucena. Došla k názoru, že by bylo vhodné využít její popularity, resp. nepopularity hlavního opozičního vůdce Jeremy Corbyna k výraznému posílení své pozice před zahájením nesmírně složitého vyjednávání s EU o formách Brexitu a zvláště o vztahu Británie a EU po jejím definitivním vystoupení z unie.
“Radikál” Corbyn
Ve zvláštní situaci je i labouristický vůdce Jeremy Corbyn, který čelí opozici téměř 75 % svého vlastního poslaneckého klubu a ostré kritice největších britských médií kvůli své – podle médií a odpůrců – extrémní levicovosti. Corbyn se stal lídrem strany jen díky tomu, že naprostá většina obyčejných členů strany a labouristických sympatizantů mu dala hlas proti doporučení vedení strany a většiny poslanců. Corbyn byl vždy solitér a rebel. Je poslancem již od roku 1983, ale více než 500krát hlasoval proti politice vedení své strany. Naprostá většina sdělovacích prostředků a různých výzkumů veřejného mínění jej odmítala jako politika, který nemůže být nikdy zvolen předsedou vlády. Mluvil jsem s ním o tom během jeho nedávné návštěvy Prahy, ale jen se tomu zasmál s tím, že je třeba vyčkat rozhodnutí občanů a nespekulovat. V těch dnech podle výzkumů vedla Konzervativní strana nad labouristy o obrovských asi 20 %. V posledních dnech se podle některých výzkumů náskok konzervativců snížil dokonce jen na 3 % a vzhledem k předpokládanému úspěchu skotských nacionalistů nelze zcela vyloučit jistou patovou situaci v Dolní sněmovně.
Stoupenci Brexitu v referendu těsně vyhráli, ale nikoliv proto, že by většina britských občanů vědomě odmítla politiku EU. Mimochodem zajímavý byl poznatek Googlu, že nejčastější otázka na jejich serveru pro vyhlášení výsledku referenda byla otázka: “Co je to vlastně EU?“. Brexitáři vyhráli díky nespokojenosti většiny občanů s jejich životní situací, s chudobou, se škrty ve veřejných výdajích apod. Je ovšem třeba přiznat, že tyto nespokojené občany nebyla dosud Corbynova Labour party schopná významně oslovit. Labour Party nedávno v komunálních volbách ztratila 382 radních, zatímco Konzervativci Theresy Mayové získali více než 550 radních a to dokonce i v tradičně labouristických krajích. Corbynovi labouristé celkově oslabili o 4 % a ztratili všech sedm krajských rad, které dosud kontrolovali. Ve Skotsku, které bylo vždy hlavním zdrojem síly Labour Party, dopadla strana přímo strašlivě. Toryové, kteří donedávna měli ve skotském parlamentu jen jednoho zástupce, se vyhoupli na druhé místo za skotské nacionalisty a labouristé ztratili dokonce i kontrolu nad Glasgowem, poprvé po 40 letech.
Jenomže během posledních zhruba deseti dnů se situace velmi rychle mění. Labouristická strana náskok vládnoucí strany snižuje až na dohled. I novináři se přestávají Corbynovi vysmívat, i když ho stále nazývají nevolitelným. Tři teroristické útoky během tří měsíců před volbami by normálně pomohly stávající vládě, kterou jsou lidé vždy ochotni podpořit v dobách ohrožení a krize. To se zatím nijak neprojevilo. Naopak objevily se připomínky, že Teresa Mayová je bývalou ministryní vnitra, která byla zodpovědná za zajištění bezpečnosti a za prosazení protiteroristických opatření. Ta nyní během posledních tří dnů slibuje zavést.
Mayová není typická toryovka
Theresa Mayová není typickou toryovkou, jako byla například Margaret Thatcherová. Současná premiérka například překvapila obhajobou demokratického uspořádání na pracovištích. Navrhla prosadit do správních rad velkých firem zástupce zaměstnanců podle německého vzoru. Tak dalece nešlo ani vedení Labouristické strany. Reforma samozřejmě zůstává dost nekonkrétní. Není jasné, kdo a jak bude vybírat zástupce zaměstnanců, zda se reforma bude týkat všech firem nebo jen těch nad jistou velikost apod. Někteří známí novináři konstatovali, že tímto postojem Theresa May „zaparkovala tanky na labouristické louce“.
Premiérka navíc chce zabránit velkým firmám, které platí minimální daně, aby pohlcovaly konkurenci. (Nejznámějším příkladem je snaha firmy Pfizer pohltit farmaceutickou konkurenci firmy AstraZeneca). Populárním a kontroverzním se stal návrh Theresy Mayové snížit obrovské platy manažerů velkých firem, což dříve konzervativní poslanci již několikrát odmítli. Mayová se snaží být obhájkyně lidí, kteří ”zůstali vzadu”, kteří mají finanční problémy a hlasovali pro Brexit, protože si již nedovedou představit, že by se věci mohly ještě zhoršit. Argumentuje nyní pro více sociálně zodpovědný kapitalismus.
Volební kampaň však Toryové vedou až překvapivě amatérsky. Nevím, zda organizátoři došli k závěru, že mají snadné vítězství již v kapse anebo se kampaně ujali lidé nekompetentní. Nejvíce své straně ovšem uškodila sama premiérka, kterou novináři přistihli při jednoznačné lži. Theresa Mayová veřejně deklarovala, že její vláda nebude škrtat ve finanční podpoře stále velmi populárního zdravotnictví, které od roku 1945 funguje téměř jako socialistické. Mayová odmítla i spekulace o privatizaci velké části zdravotního systému. Ovšem tuto pokryteckou lež prozradili někteří vysocí úředníci a na veřejnost se dostaly i konkrétní plány na postupné odstranění veřejného charakteru NHS (Národní zdravotní systém). To rozhořčilo mnoho potenciálních voličů vládní strany. Přes veškeré problémy, s nimiž se NHS již řadu let potýká, je systém pro mnoho lidí stále srdeční záležitostí a jsou ochotni za jeho zachování emocionálně bojovat. Popularita premiérky Mayové se rázem stala minulostí.
Je třeba přiznat, že její volební program není nezajímavý. Vláda slibuje dát více peněz do školství a dokonce i kontroverzně do zdravotnictví a omezit migraci zvláště z východní a střední Evropy právě odchodem z Evropské unie. Migraci ze zemí mimo EU vláda slibuje snížit ze současných zhruba 300 000 migrantů na pouhých 100 000 ročně. Něco podobného již v minulosti sliboval bývalý premiér David Cameron, ale slib se mu nepodařilo splnit. Pro srovnání Česká republika ze současných běženců, kteří na svou budoucnost čekají většinou v řeckých a italských přístavech, převzala 12 osob a do voleb žádného dalšího nepřijme. V toryovském programu je i slib snížení rozpočtového schodku a snížení daní z příjmů právnických osob. Nepříjemnou zprávou pro důchodce je plán zpomalit navyšování důchodů a příprava systému, kdy si důchodci budou muset připlácet za péči podle hodnoty vlastních nemovitostí.
Tón volebního programu je poměrně výrazně protievropský. Premiérka dokonce předjímá i možnost nedohody s EU a tvrdí, že žádná dohoda je lepší než špatná. S touto možnou roztržkou s EU ostře nesouhlasí skotská vláda. Na odmítnutí britské vlády opakovat referendum o skotské nezávislosti se již nyní konají protestní demonstrace, například v Glasgow vyšlo do ulic asi 10 000 lidí.
Programové body Labouristů
Jeremy Corbyn naopak slibuje, že se s EU dohodne, v případě jeho vítězství, na „budoucím úzkém partnerství“. Program neobsahuje žádné sliby týkající se migrace. Ale lidé, jejichž partneři žijí legálně v Anglii, by měli usnadněné spojení a pobyt v Británii. Labouristé rovněž slibují zaručit práva občanům EU, kteří nyní žijí a pracují v Británii a srovnatelně by musela být zajištěna práva britských občanů žijících ve státech EU. Na rozdíl od Theresy Mayové slibuje Corbyn investovat do NHS více než 80 miliard liber.
Ve svém volebním programu slibuje opětovné znárodnění železnic, pošty, autobusů a i některých částí energetického systému. Současně slibuje zlevnění železničních jízdenek (ve vlacích bude zdarma WIFI) a investice do zlepšení dopravní infrastruktury. Populární u mladých je slib zrušení školného na anglických univerzitách (na skotských žádné neexistuje). Mladí by rovněž získali volební právo již od šestnácti let věku. Počítá rovněž se zvýšením daní pro 1.2 milionů nejbohatších pěti procent občanů, jejichž plat převyšuje 80 000 liber ročně. (asi 2 400 000,-Kč). Naopak chudším lidem by se poskytovala finanční pomoc na palivo během zimy. A důchodci by mohli používat autobusovou dopravu zdarma. Minimální mzda by se do roku 2020 měla zvýšit na 10 liber za hodinu. Daně chce zvýšit i velkým korporacím, což by přineslo do státního rozpočtu asi 19.4 miliard liber. Úřady stíhající daňové úniky by získaly více pravomocí. Labouristé postaví 100 000 sociálních bytů a 4 000 bytů bude poskytnuto bezdomovcům.
Program vyhlášený Jeremy Corbynem je populární a získává labouristům hlasy. Jeho odpůrci zdůrazňují, že nikde Corbyn nevysvětluje, čím se slibovaná štědrost zaplatí.
Pokud Toryové vyhrají, ale Theresa Mayová nezíská tu výraznou většinu, o níž si řekla pro zlepšení vyjednávací pozice s EU, tak budou volby vnímány jako její porážka. Pokud labouristé neutrpí porážku srovnatelnou s výsledky komunálních voleb, budou volby vnímány jako posílení pozice Jeremy Corbyna a britské levice. Odpovědi budeme znát již zítra.