V posledních třech desetiletích peníze a finance, stejně jako moc a válka, rozšířily svou moc nad životem, píše Riccardo Petrella. Tuto expanzi částečně umožnily technologie – nové biotechnologie a umělá inteligence –, ale také vysoce financializované tržní ekonomiky a jejich základní principy dobývání a vykořisťování.

Zásadní globální veřejné společné statky, které jsou životně důležité pro všechny lidi, prošly v posledních desetiletích procesem komodifikace, zpeněžení a privatizace – především voda, osivo, zdraví a lesy. V poslední době se s celou přírodou („přírodním světem“) začalo zacházet jako s pouhým „přírodním kapitálem“ a podrobilo se systematickému přivlastňování. Mezi velkými soukromými nadnárodními korporacemi se množí eskalující konflikty o vlastnictví a kontrolu půdy, vody, oceánů a dalších přírodních zdrojů. Tato eskalace rovněž zintenzivňuje spory mezi jednotlivými národy, z nichž tyto korporace pocházejí. Zatímco se globální ekonomika militarizuje (a naopak) ve jménu „národní“ bezpečnosti (což je mystifikace), jako klíčový faktor se ukázaly znalosti. Příkladem toho je „strategický“ význam patentů na život – od roku 1980 vedlo několik přelomových rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států k patentovatelnosti života – a nedávný závod o patenty kolem umělé inteligence. Kromě toho probíhající globální válka o světovou nadvládu, která se v současnosti odehrává mimo jiné na Ukrajině kvůli přírodním energetickým zdrojům a vzácným zeminám, a konflikt mezi Spojenými státy a Čínou, který se točí především kolem umělé inteligence, významně ukazují, jak se vojenská bezpečnost jako koncept spojuje s pojmem technicko-ekonomické bezpečnosti. Tento nedávný vývoj by mohl mít ještě ničivější dopad než války v minulosti.

V této souvislosti je nezbytné a naléhavé, aby se občané silně mobilizovali v otázkách souvisejících s financemi a byli připraveni bránit, chránit a podporovat všeobecná práva a všechny globální veřejné společné statky, které jsou nezbytné pro udržení života, neboť převaha logiky války vedla k rozsáhlé militarizaci světa, zatímco převaha logiky peněz vedla k financializaci života.

Pojem financializace je poměrně nový. Jako politický ekonom mám pod pojmem financializace na mysli nejen její technický rozměr, kdy se při jakémkoli financování stále častěji využívá finančních trhů namísto tradičního bankovního systému, ale také ekonomický rozměr vyplývající z rostoucího významu finančního sektoru v národních ekonomikách a především společenský rozměr vyplývající z toho, jak logika finančních trhů a jejich aktérů ovlivňuje – a dokonce formuje – politické, ekonomické a sociální strategie současných společností.

Pokud jde o společenský rozměr, zásadní význam má redukce životních prvků na finanční aktiva (tj. na zboží nebo úvěry náležející určitému subjektu).

Financializace vody

Také financializace vody se objevila nedávno. Od 70. let 20. století se na této transformaci podílela Světová banka. Od roku 1978 Světová banka podmiňovala poskytování půjček „zaostalým“ zemím privatizací jejich veřejných služeb („opatření strukturálního přizpůsobení“ – „structural adjustment measures“). Další klíčovou roli sehrála Velká Británie, která za vlády M. Thatcherové provedla v roce 1989 úplnou privatizaci státních vodohospodářských služeb. Během krátké doby se privatizace vodárenského sektoru stala symbolem ekonomik poháněných globalizací.

V roce 2000 založila švýcarská banka Pictet první soukromý investiční fond zaměřený na podporu aktivit souvisejících s vodou, zejména na čištění odpadních vod a kvalitu vody. V roce 2023 vznikla řada veřejně obchodovaných investičních fondů specializovaných na vodu, jako jsou Pictet-Water, Thematics Water, Lyxor, Robeco a AllianzGI, které řídí osud vody ve všech činnostech souvisejících s vodou – a dosahují v nich vysokých zisků. Kromě toho je důležité vyzdvihnout konkrétní investice do vody ze strany společností BlackRock, Vanguard a State Street, což jsou tři největší investiční fondy na světě s investicemi napříč všemi sektory. [1]

Nebylo tedy žádným překvapením, když v prosinci 2020 otevřela Chicagská burza, přední světová komoditní burza, své derivátové trhy, které jsou ze všech nejspekulativnější, komerčním transakcím s vodou („water futures“). Tímto rozhodnutím mohly finanční trhy rozšířit svou kontrolu a nadvládu nad vodohospodářskými společnostmi i na vodu samotnou.

Abychom si ujasnili, co jsou „water futures“: cena vody se stává finančním aktivem (aktivem pro prodávajícího a závazkem pro kupujícího) na velmi volatilních a vysoce nepředvídatelných finančních trzích. Na vodě můžete vydělat nebo prodělat tím, že budete spekulovat na volatilitu tržních hodnot vody, aniž by se množství a/nebo kvalita vody, na kterou se kontrakt vztahuje, skutečně změnila. Spekulace se zaměřuje výhradně na cenu finančního produktu, konkrétně „futures kontraktu“.

Voda není jediným přírodním veřejným statkem, který se dostal do rukou globálního spekulativního soukromého financování.

Financializace přírody

Aby si zajistila jejich stále pevnější základy, rozhodla se newyorská burza v září 2021 na popud přední světové soukromé investiční společnosti BlackRock vytvořit novou třídu finančních aktiv zahrnující všechny prvky přírody, tzv. „přírodní aktiva“, spolu s novou kategorií kótovaných společností „Natural Asset Companies“ (NAC). Jinými slovy, příroda, naše Matka Země, již není existenčním referenčním rámcem pro všechny živé druhy (včetně lidí), ale je nyní kapitalistickou tržní ekonomikou redukována na pouhou kategorii „přírodního kapitálu“ – spolu s kategoriemi výrobního kapitálu, technologického kapitálu, finančního kapitálu a „lidského kapitálu“. Z přírody se stalo finanční aktivum. Její hodnotou je cena, kterou určují finanční trhy. Takto se hovoří o financializaci přírody. Jde o naprosté převrácení pojetí samotného života. [2]

Tyto trendy silně podporují podnikatelské a finanční lobby, například Business For Nature, globální síť 72 významných průmyslových, obchodních, technologických a mediálních organizací a aliancí, a také Koalice přírodního kapitálu, která zastupuje více než 400 světových průmyslových a finančních společností.

Tyto myšlenky oficiálně schválilo také 176 států, které se zúčastnily summitu OSN COP 15 Biodiverzita v Montrealu v prosinci 2022. Jeho závěrečná deklarace, „Kumming-Montrealský globální rámec pro biodiverzitu (GBF – Global Biodiversity Framework)“, pokud se na ni podíváme dostatečně pozorně, posvětila v podstatě tři klíčové zásady pro „financializaci“ jakékoli hospodářské činnosti nebo odvětví.

Za prvé, princip zpeněžení přírody (stanovení ceny přírody). Tato zásada byla zakotvena již v závěrečném usnesení třetího summitu Země (Rio+20) v roce 2012. Stanovení ceny přírodních prvků je klíčem k vytvoření „trhů s přírodou“, a proto je nezbytné k legitimizaci soukromých procesů přivlastňování, prodeje a nákupu přírodních prvků.

Druhým principem je účast akciových trhů navzdory jejich rostoucímu odtržení od reálné ekonomiky. Tento princip nebere v úvahu obavy o univerzální právo na vodu pro všechny bytosti, právo samotné vody na dobrý ekologický stav jako zdroje udržujícího život a zachování vody jako globálního veřejného společného dobra. Stejná argumentace platí na ještě širší úrovni pro přírodu jako takovou. Práva přírody zůstávají neuznána, obdobně jako v počátcích práv žen v Evropě na počátku 19. století.

Na akciových trzích je společenská odpovědnost firem jen fasádou: hrou na předstírání. Podobně i nedávná nařízení veřejných orgánů pro hodnocení ekologických dopadů na životní prostředí byla odsouhlasena podnikatelským a finančním světem pod podmínkou, že nová opatření budou založena na autocertifikaci. Tato opatření jsou součástí komunikační strategie a v žádném případě nepředstavují cestu odpovědnosti.

Ještě horší je, že COP 15 Biodiverzita schválila – jedná se o třetí zásadu – požadavek, aby veřejné i soukromé subjekty při posuzování ekologického dopadu svých činností zahrnovaly do svých ekonomických výpočtů finanční náklady a přínosy.

Proto vznikla dvě opatření, která logicky odpovídají těmto zásadám.

Za prvé, závěrečná dohoda COP 15 o biologické rozmanitosti podpořila myšlenku svěřit mechanismům finančního trhu řízení činností zaměřených na obnovu, zachování a podporu 30 % přírodního světa, včetně 30 % nejvíce degradovaných oblastí půdy a vody – což znamená, že se při určování hodnoty přírody spoléhá na ceny na burze. Za druhé, dohoda také silně zdůraznila potřebu podpůrného politického prostředí pro ty, kteří se zabývají ochranou, zlepšováním a obnovou přírody. Tento důraz je veden cílem zachovat schopnost přírodního kapitálu vytvářet hodnotu pro finanční kapitál, který do něj byl investován. Tímto postupem COP 15 dále posílila podřízenost států zájmům globální tržní ekonomiky.

Výsledek konference COP 15 o biologické rozmanitosti proto splnil očekávání a návrhy podnikatelského a finančního sektoru [3], které byly na konferenci COP masivně zastoupeny a mohly její průběh ovlivnit více než státy.

Pod rouškou boje za udržitelný rozvoj (tj. rozvoj ochrany přírody, zastavení úbytku biologické rozmanitosti, podpora nových ekologických služeb atd.) COP 15 ve skutečnosti široce napomáhá podřízení přírody a života logice moci a poskytuje prostor pro obohacení a nadvládu hlavních globálních hráčů v oblasti soukromých financí – světových pirátů 21. století.

Přestože příroda byla vždy vnímána a prožívána jako základní základ a referenční rámec života na Zemi (jako Matka příroda) – COP 15 Biodiverzita se přizpůsobila rámci kapitalistické kultury, která definuje hodnotu přírody prostřednictvím její finanční hodnoty a redukuje ji na finanční aktivum.

To je hluboce nesmyslné. Ekosystémy a z nich vycházející přírodní prvky jsou ze své podstaty veřejnými společnými statky a jsou nezbytné pro obnovu života, nikoli pro ziskovost trhů.

Místo ochrany biologické rozmanitosti podporují biopirátství. Spekulativní globální finanční sektor bude nerušeně pokračovat v omezování přírody a života jako takového, aniž by se proti němu postavila významná opozice nebo účinný regulační dohled ze strany veřejných orgánů.

Odpor občanů

V roce 2021 spustila aktivistická síť Agora des Habitants de la Terre na webu Change.org ve Francii a Itálii petici s názvem „Osvoboďme vodu z burz“ („Let’s free water from the stock markets”) a získala více než 120 000 podpisů. Veřejné orgány ve Francii a Itálii jí však nevěnovaly žádnou pozornost. Není to překvapivé, protože to odráží podobné případy z nedávné minulosti. Například v červnu 2011 hlasovalo 27 milionů italských občanů v celostátním referendu proti zahrnutí kapitálové odměny (zisku) do tarifů za pitnou vodu. Navzdory výsledku referenda následující italské vlády zachovaly, a v některých případech dokonce posílily, praxi sazeb založených na zisku. Podobně v roce 2015 podepsalo 1,8 milionu evropských občanů Evropskou občanskou iniciativu (ECI), která naléhá na Unii, aby ve smlouvách EU zakotvila všeobecné právo na vodu a uznala vodu jako společný veřejný statek. Evropská komise se však rozhodla v souvislosti s tímto návrhem nejednat a použila klamnou záminku, že její stávající politiky již právo na vodu respektují a vodu již považují za společný statek.

Občanský odpor proti těmto útokům na přírodu a proti samotnému ničení přírodního světa se v posledních 50 letech objevuje všude. Ale přestože tyto odpory byly mnohočetné, masivní a globální, jejich hlavním výsledkem je, že nyní mluvíme o udržitelném rozvoji – to je to, mluvíme. Bylo učiněno nespočet slibů o boji proti globálnímu oteplování a emisím CO2, které však byly jen zřídkakdy dodrženy. Vznikla malá „Pařížská dohoda“ vznikly desetitisíce veřejných i soukromých organizací a iniciativ pro udržitelný rozvoj; stovky obrovských mezinárodních konferencí, kterých se zúčastnily statisíce účastníků; nespočet videí, televizních a rozhlasových pořadů, plánů, agend, článků, knih, filmů…. Přesto jsme stále svědky jen velmi malých strukturálních změn v dominantním systému.

Poslední zpráva IPCC o přežití života na Zemi potvrdila, že naše cesta ven je velmi úzká. Navíc schopnost občanské společnosti jednat a její vůle bojovat postupně slábne, což vyvolává dojem stále většího davu rezignovaných lidí. Je zřejmé, že moc dominantních sil byla taková, že dokázala potlačit a marginalizovat opoziční hnutí. Dnes se zdá, že samotná globální válka je nevyhnutelná. Stále se však objevují nové formy odporu, vzpoury a akce, jako je například vzpoura vědců nebo iniciativa Lulovy Brazílie a dalších zemí Jižního Centra za zastavení globální války na Ukrajině. Nesmíme zastavit odpor a rezistenci občanů ani jejich odhodlání vytvářet alternativní návrhy [4]. Budoucnost se bude teprve psát.

Tento článek Riccarda Petrelliho, emeritního profesora Univerzity v Lovani a člena sítě Agora des Habitants de la Terre, byl poprvé publikován na stránkách Pressenza.com ve francouzštině.

 

Reference

[1] Například deset největších podílů společnosti BlackRock ve společnostech z vodohospodářského sektoru je následujících: 1. American Water Works Co. Inc. 9,7 % 2. Xylem Inc. 6,4 % 3. Ferguson PLC 5,2 % 4. Geberit AG 5,2 % 5. Veolia Environnement SA 5,1 % 6. Halma PLC 5,1 % 7. Severn Trent PLC 5,0 % 8. United Utilities Group PLC 4,9 % 9. Essential Utilities Inc. 4,7 % 10. Tetra Tech Inc. 3,8 %. Zdroj: https://www.blackrock.com/fr/intermediaries/products/251913/ishares-global-water-ucits-etf0011111

[2] Další podrobnosti viz Riccardo Petrella, La COP15-Biodiversité et la financiarisation de la nature, Pressenza, 17.02.2023, https://www.pressenza.com/fr/2023/02/cop15-biodiversite-et-financiarisation-de-la-nature/

[3] Viz sebechvalná prohlášení podnikatelské sféry, https://www.reuters.com/business/sustainable-business/how-business-helped-drive-historic-agreement-nature-cop15-2022-12-21/, a Evropské komise, „COP 15: Historická globální dohoda pro přírodu a lidi“, https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_22_7834

[4] V březnu 2023 Agora des Habitants de la Terre a další nevládní organizace zahájily novou petici/požadavek ve francouzštině („Osvoboďte přírodu od nadvlády financí“). Odezva veřejnosti byla slabá. Petice má potíže s rozjezdem. Kromě dalších vysvětlujících faktorů se pravděpodobně jedná o první mezinárodní petici, která se zaměřuje na zákaz současného finančního systému v době, kdy se zdá, že finance všude triumfují jako vzrušující hra, a to zejména díky působivým a „vzrušujícím“ výkonům dosaženým v utilitárním řízení peněz a finančních záležitostí v každodenním životě (chytré telefony, počítače, mobilní bankovnictví, kryptoměny, inteligentní finance atd.)

Tento článek publikujeme ve spolupráci s Transform!Europe.