Exkluzivně: Česko-polský tým investigativně prozkoumal nejen téma mezistátního sporu o těžbu uhlí a její přeshraniční dopady, ale také otázku odchodu od uhlí a spravedlivé transformace.
Úvodem: proč Turów?
Hnědouhelný důl Turów a česká obec Uhelná se v roce 2021 dostaly na titulní stránky novin a zpravodajských portálů po celé Evropě. Poprvé v historii žaloval jeden členský stát EU jiný členský stát u Soudního dvora EU z ekologických a environmentálních důvodů. Česká republika se domnívala, že provoz polského povrchového dolu odebírá vodu obyvatelům pohraničí. Polsko s tím nesouhlasilo. Když Soudní dvůr EU vydal předběžné nařízení k zastavení těžby, vláda ve Varšavě se odmítla podřídit. Důl fungoval dál a vláda za to raději zaplatila mnohamilionové pokuty s tím, že nemůže obyvatele pohraničí připravit o jejich jediného významného zaměstnavatele. Místní ekonomika regionu Zhořelec je totiž téměř výhradně založena na dolu Turów a stejnojmenné elektrárně, kterou zásobuje.
Polsko a Česká republika podepsaly dohodu o Turówě v únoru 2022. Více než rok po jejím uzavření se zdá, že vlády ve Varšavě a v Praze jsou s ní skutečně spokojeny. „Z 90 bodů dohody o dolu Turów bylo již 20 splněno,“ uvedla v červnu 2022 česká ministryně životního prostředí Anna Hubáčková. Její polská kolegyně Anna Moskwová opakovaně zdůraznila, že následné úkoly stanovené v dohodě jsou plněny podle plánu, a dokonce rychleji.
Vypravili jsme se do českého příhraničí, do Liberce, do Hrádku, Václavic a Uhelné a do polského města Bogatynia, které vyrostlo v sousedství dolu. K tomu, abychom pochopili historii sporu a význam dolu Turów pro region, jsme sáhli po archivních materiálech. Chtěli jsme zjistit, jak tento vysoce medializovaný konflikt ovlivnil obě sousedící obce, prozkoumat praktické dopady dohody a zamyslet se nad budoucností. Koneckonců dohoda předpokládá polsko-českou spolupráci jak v otázkách životního prostředí, tak i spravedlivé transformace propojených regionů. Důl nebyl uzavřen v roce 2021, ale uhlí v ložisku vystačí na necelých 30 let. Otázka budoucnosti regionu, který zatím žije díky dolu a elektrárně, se stane opět akutní. Zároveň se objevují signály od českých ekologů, že dohoda s Polskem problém nevyřešila: hladina podzemní vody stále klesá.
V průběhu práce na této reportáži nabyl případ Turówa nových rozměrů. Znovu se objevil v polské volební kampani, ve správním soudním řízení a svou stížnost na důl podalo i německé město Žitava. I nyní, když předkládáme výsledky naší práce, jsme si vědomi, že se kolem Turówa ještě mnohé stane. Nezbývá než popřát obyvatelům polského okresu Zhořelec a českého Libereckého kraje, aby konečný výsledek tohoto přechodu – který nevyhnutelně přijde – byl šťastný. Spravedlivá a ekologická transformace průmyslových regionů v duchu úcty k pracujícím lidem a péče o životní prostředí je v současnosti jednou z největších výzev jak pro Turów, tak pro celou Evropu.
Problematika zelené transformace vyvolává také řadu otázek, na které jsme se v naší práci snažili v rámci možností odpovědět. Pojem spravedlivé transformace vyvolává v české a polské společnosti o to více otázek a pochybností. Obě země stále žijí ve stínu vzpomínek na transformaci z 90. let, která rozhodně nebyla spravedlivá. Případ Turówa je důkazem, že tato traumata a špatné zkušenosti ovlivňují současnost a způsob, jakým mnozí vnímají současné změny. Není totiž snadné věřit v možnost spravedlivé transformace, když si člověk vzpomene na předchozí, rovněž „nevyhnutelnou“, avšak zdaleka ne spravedlivou a udržitelnou transformaci.
Dědictví předchozí transformace není jen mentální. Nelze přehlédnout, že ekonomická transformace 90. let silně ovlivňuje škálu nástrojů a možností, které mají naše země při zahájení ekologické transformace k dispozici. Polsko ani Česká republika by neměly své současné postavení v evropské a světové ekonomice, zejména v oblasti energetiky, kdybychom neměli relativní výhodu přístupu k levné a nepříliš ekologické energii a také k levné pracovní síle.
Naše reportáž je výsledkem společné práce polských a českých autorů. Přeshraniční charakter turówského příběhu na nás kladl zvláštní nároky. Donutil nás vystoupit z našich národních ulit a pokusit se podívat na Turów nejen z „českého“ či „polského“ hlediska, ale v mnohem širší a pestřejší mozaice souvislostí. Nejenže jsme si rozdělili úkoly, ale také jsme společně plánovali, kam se ještě vydáme a jaké otázky si položíme, vzájemně jsme se informovali o postupu prací, informovali jsme se o nových objevech a závěrech, ke kterým jsme dospěli. Diskutovali jsme, nejen sepisovali protokol o rozdílech. Jsme přesvědčeni, že takový dialog a spolupráce – doufejme, že ku prospěchu lidí na obou stranách hranice – jsou možné i v širším měřítku. Všichni chceme žít v důstojných podmínkách, v čistém prostředí, se stabilní a dobře placenou prací. Budeme schopni za to společně bojovat?
Małgorzata Kulbaczewska-Figat, Nasze Argumenty-Nadace Naprzód
Veronika Sušová-Salminen, !Argument
Na co se můžete těšit?
Připravili jsme pro Vás celý seriál reportáží o dolu a jeho ekonomickém významu a enviromentálních dopadech, přeshraničních vztazích v regionu, o dilematech odchodu od uhlí (a ještě většího v případě rapidní dekarbonizace), o spravedlivé transformaci a jejích možnostech i o tom, jak se k ní staví politici a další aktéři v Polsku i Česku. Seriál umožní v jednotlivých nezávislých kapitolách ukázat různé stránky turówského příběhu. Všechny reportáže vycházejí v českém a v polském jazyce.
Začínáme první, úvodní částí:
Důl Turów – ztracená šance na spravedlivou transformaci (1.díl)
Małgorzata Kulbaczewska-Figat začíná polskou část reportáže o turówském dolu: jak těžbu uhlí v tomto regionu a spor o ní vlastně vnímají Poláci a jak ho akcentují polští politici?
Před tím, než se o hnědouhelném dolu Turów začalo mluvit v celé Evropě, velká část Poláků by ho nedokázala ukázat na mapě. Turoszówský výběžek, Bogatynia, Trojstátí jsou nejen geografickým okrajem Polska, ale také okrajem povědomí. V hovorové představivosti je uhlí spojeno s Horním Slezskem. O hnědém uhlí jsme se učili ve škole, ale kolik z nás si uvědomilo, že na rozhraní polských, českých a německých hranic se nachází region, jehož prosperita je na něm téměř zcela závislá?
V letech 2022 až 2023 jsou hnědouhelný důl Turów a stejnojmenná elektrárna v hledáčku nejvýznamnějších polských politiků. Pro některé jsou symbolem energetické suverenity země, důkazem, že Polsko může na základě vlastních zdrojů samostatně utvářet svou hospodářskou politiku a že se pod vládou konzervativní pravice stalo asertivním státem, který účinně hájí svůj smysl života. Jiní, spíše ti, kteří hlasují pro liberální opozici, vidí v turówském kombinátu symbol devastace životního prostředí a nesmyslného (a nákladného) vstupu do konfliktu jak s Evropskou unií, tak se svými sousedy. Ve skutečnosti to už dospělo tak daleko, že znáte-li názor respondenta na otázku Turówa, můžeme s vysokou mírou pravděpodobnosti vědět i to, jaký je jeho názor na další otázky rozdělující polské veřejné mínění a také to, koho volí.
Konflikt o Turów byl v médiích označován jako polsko-český konflikt. Ano, byla to Česká republika, která podala stížnost na Polsko u Soudního dvora Evropské unie a obvinila důl z ničení životního prostředí, způsobování úbytku podzemních vod, hluku a prašnosti v příhraničních oblastech. Ale převádět věc do národnostních souvislostí je iluzorní: ani Poláci, jak již bylo uvedeno výše, a ani Češi nejsou v otázce dolu a uhlí jednotní. Je to o to nesmyslnější, že na jaře 2023 podalo žalobu kvůli povrchovému dolu také německé město Žitava. Kauza Turów je spíše propletencem sociálních a ekonomických otázek: jak sladit průmyslovou činnost, která funguje pro skutečné společenské potřeby, se zájmy životního prostředí, jehož ochrana v dobrém stavu je i v zájmu nás všech? Může region, který byl po desetiletí spojen s jediným velkým závodem, který se kvůli němu měnil a kvůli němuž získal nové obyvatele, úspěšně projít další zásadní transformací? Kolik je třeba udělat pro to, aby náklady této transformace nedopadly na obyčejné lidi?
Je možné mluvit o Turówě a plánovat konkrétní změny s ohledem na zájmy místních obyvatel, a nejen házet hesla o obraně národní suverenity?
Energetičtí experti i zástupci polské Polské energetické skupiny (PGE) říkají: důl a elektrárna Turów se podílejí na výrobě 5-7 % polské energie, dodávají elektřinu 3,3 milionu spotřebitelů a zajišťují teplo pro obyvatele Bogatyně. V okrese Zhořelec, kde působí, si lze jen těžko představit kulturní nebo sportovní akci bez podpory státní společnosti PGE, které důl patří. Ta je největším zaměstnavatelem v regionu a největším plátcem daní.
Představitelé PGE, odbory a někteří představitelé místní samosprávy – někteří, protože tu už není zřejmý problém – dodávají: mělo by jim být umožněno pracovat až do vyčerpání uhelných ložisek, a pak by se mělo dbát na spravedlivou transformaci regionu, na zajištění nových pracovních míst, na zabránění sociálního kolapsu.
Ekologové, kteří se obrátili na soud kvůli koncesi na těžbu v dole Turów, říkají: odkládání uzavření dolu nutí obyvatele žít v nejistotě. Kdyby polská vláda netrvala na uhlí, získala by prostředky na spravedlivou transformaci od Evropské unie. Prosazuje řešení, které nemá budoucnost, přitom existují i jiné možnosti, zelená energie by také mohla přinést energii i pracovní místa.
Zástánci, odborníci na obnovitelné zdroje energie, zase tvrdí, že opuštění těžby uhlí neuzavírá možnosti rozvoje Turówa. Region může rozvíjet obnovitelné zdroje energie (OZE) a jámu bývalého povrchového dolu přeměnit na přečerpávací elektrárnu.
Obyčejní občané Bogatyně, kteří souhlasili s rozhovorem o budoucnosti svého města, říkají: pokud nebude důl, nezůstane tu nic.
Předvolební kampaň v Polsku nepřispívá ke zklidnění emocí, věcnému rozhovoru, dohodě na vizi a přijímání rozhodnutí s dlouhodobými důsledky. Otázka budoucnosti dolu Turów byla již před podpisem dohody s Českou republikou předmětem spíše zpolitizované než věcné debaty. Ve volební kampani v roce 2023 se stala jedním z velkých témat vládnoucí strany Právo a spravedlnost. Na konci června Právo a spravedlnost demonstrativně přesunulo svůj sjezd do Bogatyně. Na úpatí elektrárenského komplexu premiér Mateusz Morawiecki slíbil, že nedopustí uzavření kombinátu. Když tato slova pronesl, ležela již u správního soudu stížnost Greenpeace, sdružení Eko Unie, Nadace Frank Bold a německé Žitavy na ekologické rozhodnutí, které udělilo dolu Turów koncesi platnou až do roku 2044. Morawiecki a další členové jeho vlády otevřeně napadli soud a opakovaně prohlásili, že žádný verdikt nepovede ke skutečnému uzavření dolu.
Během ekonomické transformace v 90. letech se po celém Polsku zavíraly továrny, které byly považovány za nerentabilní a nadbytečné, někdy i ze dne na den. Pokud byly v dané lokalitě největšími zaměstnavateli, obyvatelé zůstali na holičkách. Teoreticky se od nich očekávalo, že se přizpůsobí kapitalistickému hospodářství a projeví podnikavost. V praxi se jména jako Wałbrzych, kde byly uhelné doly likvidovány expresním tempem, stala synonymem kolapsu: masové nezaměstnanosti, degradace infrastruktury, propadu celých obcí do chudoby.
Představitelé polské vlády, místní samosprávy i představenstvo státní Polské energetické skupiny, do níž Turów patří, ujišťují, že takovou katastrofu nedopustí. Lze jim věřit? Názory Poláků – obyvatel Bogatyně – se rozcházejí. Jedno je jisté: nezbývá mnoho času. Plán transformace místní ekonomiky a připravenost k jeho realizaci jsou potřeba hned.
Turoszówský výběžek prošel nejednou sociální proměnou. Tehdy, když zde byl založen první důl a v zemědělském koutě Saska vznikl velkoprůmysl. Tehdy, když byly vytyčeny nové hranice a Polsko výstavbou nové elektrárny učinilo z Turoszówa jeden z klíčových bodů na energetické mapě – na úkor místní krajiny a životního prostředí. Pak, když se díky modernizaci tyto gigantické ztráty na životním prostředí snížily.
Mohla by se podařit i další transformace, v jejímž centru by byli místní lidé?
Na přípravě reportáže se podíleli Piotr Lewandowski, Iwona Lewandowska a Czesław Kulesza.
Seriál investigativních reportáží v česko-polské kooperaci vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.
Journalismfund.eu v rámci své finanční podpory nezasahuje do práce novinářů a zaručuje jim naprostou nezávislost v jejich práci.
