Svou iniciativou chce EU především otevřít nové trhy pro evropský kapitál. Způsob, jakým je „Globální brána“ orientována, bude dále reprodukovat asymetrický vztah mezi Evropou a Afrikou.
Po téměř dvou letech je bilance „Global Gateway“ (brány do světa) špatná: málo projektů, nízká transparentnost, neúspěšný přístup.
V únoru 2022 představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na šestém summitu EU-Afrika první projekt Global Gateway. Jednalo se o investiční závazek ve výši 1,6 miliardy eur na výrobu zelené energie v Maroku. Tím byly rovněž zdůrazněny priority strategie oznámené o tři měsíce dříve: zaměření na Afriku, infrastrukturní projekty a energetické projekty.
„Globální brána“ je však chiméra. To, co je označováno za novou stěžejní strategii EU a změnu paradigmatu, je v podstatě jen pokračováním přístupů a projektů z posledních let.
„Global Gateway“ je iniciativa Evropské unie, jejímž cílem je zejména překlenout „investiční mezeru“ v oblasti rozsáhlé a globální infrastruktury. Proto je v prohlášeních označována jako „strategie propojení EU“. EU chce v období 2021-2027 mobilizovat 300 miliard eur z „rozvojových fondů“, z nichž polovina je určena pro Afriku. Zaměřuje se na energetiku, dopravu, digitální technologie, zdravotnictví, vzdělávání a výzkum.
Vzhledem k opakovaně zdůrazňovanému významu této iniciativy se lze podivovat nad jejím pomalým prováděním. Například v roce 2022 se objevily pouze barevné dokumenty s květnatými slovy. Teprve v březnu 2023 bylo zveřejněno 87 stěžejních projektů. Ani koncem léta 2023 – více než rok a půl po oficiálním zahájení – nepracují všechny výbory pro realizaci „Globální brány“; některé, jako například „Podnikatelská poradní skupina“ (Business Advisory Group), nejsou ještě ani personálně obsazeny. Na říjen příštího roku je ohlášeno první fórum „Global Gateway“.
„Globální brána“ se rovněž vyznačuje nízkou transparentností a nedostatkem cílů nebo ukazatelů. Například v tiskové zprávě z poloviny prosince 2022 se uvádí, že pro regiony subsaharské Afriky, Latinské Ameriky a Asie a Tichomoří existuje „40 připravovaných projektů od evropských finančních institucí“. Iniciace, výběr a podklady pro rozhodnutí o zmíněných 87 hlavních projektech nejsou srozumitelné – což by pojmenovalo jeden z rozhodujících bodů kritiky: nedostatek transparentnosti.
Globální protiprojekt
EU touto strategií sleduje geopolitický, geoekonomický a geostrategický přístup, jak dokládá například tisková zpráva z prosince 2022, která bez ostychu hovoří o „prosazování evropských zájmů“. Z pohledu EU je Global Gateway nabídkou, kterou je třeba koordinovat se zájmy partnerských zemí. V případě ohlášených strategických investic v oblastech, jako je digitalizace, klima a energetika, doprava, zdravotnictví, vzdělávání a výzkum, však EU upřednostňuje své vlastní zájmy a pravidla – a primárně africké země na to pak mohou reagovat vlastní nabídkou. Často zveřejňovaná a ohlašovaná změna z „dárcovského přístupu“ na „partnerský vztah“ se tak téměř nebere v úvahu.
„Globální brána“ je prezentována jako protiprojekt čínské iniciativy „Pásmo a cesta“ (BRI). Touto „novou Hedvábnou stezkou“ čínská vláda prosazuje své rozsáhlé investiční projekty do africké infrastruktury. EU inzeruje především to, že se její nabídka financování liší od ostatních dárců tím, že minimalizuje riziko předlužení afrických zemí – což je rétorický rozdíl oproti čínské angažovanosti, která je opakovaně obviňována z netransparentních praktik, jež vedou dokonce k zadlužení mnoha afrických států. Jak však vypadají vlastní úvěrové podmínky jednotlivých projektů v rámci „Global Gateway“, je zatím nejasné a veřejně nesdělované.
Zredukování Globální brány na její roli jako protějšku k BRI je však nedostatečné. Global Gateway reaguje také na americkou iniciativu Build Back Better (BBB) (a v menší míře na rozvojové a geopolitické investice z Japonska a Indie). Konkurence iniciativě BBB je však komunikačně potlačena, neboť EU se domnívá, že zde s USA „hodnotově soupeří“.
Tři globální strategie spojuje zaměření, přesněji řečeno rozsáhlé omezení infrastrukturních projektů a dopravních koridorů. Například nedávno byl v červenci 2023 zahájen „Lobito (atlantický) koridor“, železniční trať vedoucí v délce téměř 1300 km z angolského přístavu Lobito k hranicím Demokratické republiky Kongo a o 400 km dále do centra měděných a kobaltových dolů v okolí Kolwezi – financovaný v rámci BBB.
Evropský „Green New Deal“ jako cíl
Z 87 vlajkových projektů navržených v březnu 2023 je 43 v Africe.
Jak vyplývá ze seznamu na oficiálních webových stránkách projektu, vlajkové projekty jsou jednoznačně prioritní v oblastech „klima a energetika“ (19) a „fyzická infrastruktura“ (15 dopravní, 6 digitální). V obou oblastech se v současné době klade důraz na zahájení a realizaci místních plánů, aniž by byly opomíjeny projekty s viditelným zaměřením na evropský zájem – například rozšíření a modernizace struktury přístavu Pointe-Noire (Konžská republika) nebo rozšíření a obnova přístavu Banjul (Gambie). Ukazují směr, kterým by se měla ubírat: jde o další přepravu surovin prostřednictvím strategických koridorů a „závodu o přístavy“ (tj. převzetí vlastnických struktur nebo finančních podílů přístavů), který lze v současné době pozorovat v mnoha afrických zemích.
Ve studii zveřejněné v září 2022 identifikovali výzkumníci pro EU „jedenáct prioritních strategických koridorů v Africe“, otevřeně nazývaných „koridory nerostných surovin“. Uvádějí rovněž počet těžebních nemovitostí a surovin (např. bauxitu, zlata, platiny atd. v členění podle stupně a typu výroby), které se v nich nacházejí. Na tomto základě přechází EU k činům: v březnu 2023 přislíbila EU 50 milionů eur na těžební sektor a infrastrukturní projekty v Demokratické republice Kongo v rámci projektu „Global Gateway“. I když, jak upozornila nedávná studie, podrobnosti o investicích ještě nejsou k dispozici, strategický zájem EU lze již nyní identifikovat.
Zaměřením na infrastrukturu se „Globální brána“ již neuchyluje k cíli industrializace Afriky, který byl opakovaně propagován v evropských dokumentech, ale africká infrastruktura se dává do služeb evropského „zeleného nového údělu“. To je patrné zejména v oblasti výroby energie. Kromě výše zmíněného projektu s Marokem podepsala EU v roce 2022 s Namibií partnerství v oblasti zeleného vodíku a kritických surovin, které označuje „za jednu z klíčových iniciativ strategie Global Gateway“. Vedle EU a nizozemské vlády je jedním z hybatelů projektu také Německo. Zejména od doby, kdy zakázku získalo německé konsorcium Hyphen, se nachází ve zrychlené fázi plánování a realizace. Projekt s investičním objemem 9,4 miliardy amerických dolarů zahrnuje plochy pro výrobu, zpracování a přepravu – a to v ekologicky citlivé oblasti národního parku Tsau Khaeb. Organizace občanské společnosti poukazují na ekologická a ekonomická rizika a zpochybňují vznešené sliby nových pracovních míst. Skutečnost, že obnovitelná energie má být vyvážena především do Evropy, a proto jen stěží přispěje ke klimaticky neutrálnímu zásobování elektřinou v samotných producentských zemích, zůstává v oficiálních prohlášeních rovněž většinou nezmíněna.
Oznámené investice do farmaceutického odvětví jsou nezbytné, ale stále nedostatečné. Pokud jde o „Investiční balíček zdraví“ (Investment Package Health), jako jediná dosud realizovaná aktivita je uvedena distribuce vakcín COVID-19 prostřednictvím iniciativy COVAX. Samotná iniciativa COVAX již byla tvrdě kritizována, například organizací medico international. Další aktivity se zaměřují na výrobu vakcín, léků a zdravotnických technologií v Africe, přičemž vybrané projekty se realizují ve Rwandě, Senegalu, Ghaně a Jihoafrické republice. Vzhledem k odhadované částce jedné miliardy eur (a rétorice o globálně spravedlivé zdravotní péči) se však zdá, že se EU téměř nepoučila, což by stálo za zmínku. I když totiž EU podporuje mRNA hub WHO, instituci pro vývoj vakcín, v Jihoafrické republice, otázka práv duševního vlastnictví zůstává. Například americká biotechnologická společnost Moderna zatím souhlasila pouze s tím, že nebude vymáhat své patenty, pokud jde o vakcíny COVID-19, ale ne v případě, že se tato technologie použije k vývoji jiných vakcín. EU se takovým nárokům na rozšířené použití opět vyhýbá.
Falešné nálepky
Nelze se ubránit dojmu, že všechny velké projekty s (poměrným) financováním EU dostávají nálepku „Global Gateway“, i když byly plánovány již před rokem 2021. V portfoliu projektů je například Partnerství pro přechod na spravedlivou energii (JETP – Just Energy Transition Partnership), které bylo dohodnuto již v listopadu 2021 mezi Jihoafrickou republikou, Francií, Německem, Spojeným královstvím a USA. Cílem tohoto partnerství je snížit emise v jihoafrickém energetickém sektoru a urychlit postupné ukončení využívání uhlí. Patří sem také projekty realizované s německou podporou v Tunisku (pokládka podmořského kabelu mezi Itálií a Tuniskem) nebo zastřešující projekty „Správa dat v Africe“. Obě investice lze nalézt také mezi vlajkovými projekty Global Gateway. Člověk si s údivem protírá oči a ptá se: Kde je to nové?
Financování a financializace
Ačkoli EU opakovaně zmiňuje plánovanou investiční částku 300 miliard eur, v rámci vnější prezentace se jako důležitější jeví nový přístup „týmu Evropa“, tj. spojení aktérů („koordinace dárců“). „Tým Evropa“ zahrnuje EU, členské státy EU (včetně jejich rozvojových bank) a finanční instituce EU. Tento přístup se zviditelnil také rozšířením: od 1. ledna 2022 má Evropská investiční banka (EIB) vlastní oblast pro své mezinárodní aktivity – „EIB Global“.
Plánovaných 300 miliard eur tvoří záruky (135 miliard eur), investice finančních institucí/rozvojových bank (145 miliard eur) a tzv. pákový efekt soukromého kapitálu. Ten má být přilákán prostřednictvím rozpočtových záruk z rozpočtu EU ze strany Komise EU a členských států EU.
Podle oznámení německé vlády je zájemcům z řad německých podniků teoreticky k dispozici celé portfolio německé podpory zahraničního obchodu, jako jsou záruky za vývozní úvěry a investice a záruky za nevázané finanční úvěry. V současné době se rovněž zkoumá možnost mobilizace kapitálu prostřednictvím Německé společnosti pro investice a rozvoj (DEG – Deutsche Investitions- und Entwicklungsgesellschaft). Zejména na rozdíl od BRI je cílem udržitelnost, standardy a nízké riziko zadlužení. „Globální brána“ se svým zaměřením na finanční pomoc a půjčky, jako např. ze strany Německa v rámci JETP s Jihoafrickou republikou nebo jiných megaprojektů, jako např. na výrobu vodíku v Namibii, není pro „přijímající země“ v žádném případě finančně bezriziková. V současné době je k dispozici jen málo informací o podmínkách, za kterých je finanční pomoc poskytována, a o struktuře financování, nebo nejsou k dispozici vůbec žádné.
„Globální brána“ v podstatě pokračuje v cestě, kterou se ubíráme již dlouhou dobu: financializace rozvojové politiky. Například v rámci „Iniciativy EU pro zelenou energii v Africe“ se připravuje 15 miliard eur, kterým však odpovídá pouze 3,4 miliardy eur finanční pomoci EU. Část těchto peněz má být zajištěna zárukami a smíšeným financováním od soukromých investorů. Aby EU zůstala atraktivní pro finanční kapitál, podporuje „Globální iniciativu pro zelené dluhopisy“, jejímž cílem je získat více investorů pro udržitelné investice na trzích partnerských zemí.
Kromě toho nemusí jít nutně o dodatečné prostředky. Například navýšení prostředků EU o 600 milionů eur, které bylo oznámeno v září 2022 na zmírnění potravinové krize v nejzranitelnějších zemích, je pouhým přesunem z 10. a 11. Evropského rozvojového fondu.
Ohlášené selhalo
Téměř dva roky po svém vyhlášení je „Global Gateway“ daleko od svého tvrzení, že zahájí rozvojovou nebo strukturální politickou transformaci, a již nyní existují náznaky, že ambiciózních cílů nebude dosaženo.
Svou iniciativou chce EU především otevřít nové trhy pro evropský kapitál. Způsob, jakým je „Globální brána“ orientována, bude dále reprodukovat asymetrický vztah mezi Evropou a Afrikou. Chybí koherentní strategie pro snižování chudoby prostřednictvím udržitelného hospodářského rozvoje. EU se stále drží představy, že investice do dopravních a infrastrukturních projektů vytvoří také obchodní a hodnotové řetězce nebo výrobní sítě (a tím i pracovní místa). K těmto očekávaným vedlejším účinkům však vůbec nedochází. Jinými slovy: EU, stejně jako již po desetiletí, jde proti své vlastní politice, když prohlašuje uzavření „dohody o hospodářském partnerství“ mezi EU a Keňou za úspěch „Globální brány“ a zároveň bezvýhradně zdůrazňuje, že tato dohoda je otevřena i ostatním státům Východoafrického společenství – ačkoli ji keňská občanská společnost ostře kritizuje.
Také z rétorického hlediska se EU pohybuje po dobře vyšlapaných cestách. Zdá se, že v žádném oficiálním prohlášení nechybí výrazy „nové vztahy“, „partnerství rovných“ nebo „win-win“. Nicméně „Globální brána“ je strategií, jejíž jednostranná strategie se skrývá za prázdnými frázemi.
„Globální brána“ navazuje na již existující iniciativy, jako je „Pakt s Afrikou“, který byl zaveden během německého předsednictví G7 v roce 2017 – a jehož účinky jsou rovněž nejasné. Zatímco na počátku 21. století se evropské snahy soustředily téměř výhradně na liberalizaci obchodu – klíčové dohody o hospodářském partnerství –, které byly doprovázeny určitým odporem afrických vlád, občanských společností a odborů, v současných iniciativách EU se již žádné odkazy na dohody o volném obchodu neobjevují. Ty jsou nyní sjednávány bilaterálně, jak ukazuje výše uvedený příklad Keni. Zdá se, že „Globální bránou“ se EU chce vyhnout odporu.
Financování příslušných infrastrukturních projektů, jako jsou železnice, digitalizace a především investice do obnovitelných zdrojů energie, je nepochybně nezbytné. Ale bez doprovodu dalších opatření, jako jsou iniciativy na odpuštění dluhů nebo daň z CO2 z obchodu s fosilními palivy, zůstávají tyto pokusy uvězněny v logice neoliberálně orientované politiky.
Protože v současné době nelze očekávat žádné masové hnutí proti této politice, zdá se, že nejlepším východiskem je poukázat na slabiny „Globální brány“. Kromě kritiky, že evropský „Green New Deal“ reprodukuje strukturální závislosti, je třeba se zaměřit na nedostatečnou transparentnost iniciativy a existující riziko zadlužení. K tomu by však sociální levice musela překonat své paušální odmítání zabývat se „zelenými dluhopisy“, finanční pomocí a „smíšeným financováním“, tj. veřejným financováním rozvoje s cílem aktivovat toky soukromého kapitálu – a vnést do diskuse konkrétní, proveditelné protimodely. Pak by se také naskytla šance napravit chyby „Globální brány“.
O autorovi: Andreas Bohne je vedoucím oddělení pro Afriku v Centru pro mezinárodní dialog a spolupráci Nadace Rosy Luxemburgové.
Zdroj: Etikettenschwindel „Global Gateway“ (rosalux.de)
Ilustrační obr.: European Commission, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.