Veronika Sušová-Salminen končí českou část reportáže: jaké paradoxy a dilemata odhaluje turówský případ a kde jsou slabiny a rizika Zeleného dealu i spravedlivého přechodu?
Turówský případ ukázal na celou řadu otazníků, dilemat a paradoxů. Z pohledu místních lidí na české straně je pokračování těžby v polském dolu otázkou ekologických vlivů na jejich okolí a jejich domovy. Odvodňování zdejší přírody je v zemi, která trpí dlouhodobě suchem díky kombinaci klimatických změn a dlouhodobých změn krajiny (kterou mimochodem důlní činnost představuje), dost zásadním tématem, které nemá zdaleka jenom místní nebo přeshraniční význam. Lidé na české straně hranice v sousedství dolu ale čelí této nejistotě o něco intenzivněji. S ohledem na problém sucha a nedostatku vody česká vláda Petra Fialy alespoň symbolicky ukázala, že tento problém buď nechápe, nebo ho nepovažuje za natolik palčivý. Heslo turówské kampaně Voda nebo uhlí, dostalo také díky podepsání dohody jasnou odpověď: uhlí. Jenže tato odpověď má svoje souvislosti, které mimo jiné utváří i domácí politika a ekonomika, včetně nejrůznějších zájmů.
Turówské spory vidí jinak česká strana a jinak polská strana, což ale není důsledkem pouhého „národního“ nedorozumění. Je daleko spíš příkladem toho, jak tržní ekonomika s orientací na zisky dovede efektivně rozdělovat lidi, a dokonce stavět lidi proti lidem. Často lidi, kteří mají společného mnohem víc, než je ve skutečnosti rozděluje. Paradoxně samotné hranice jsou obvykle místa propustná a sdílená, byť se to na mapě může jevit jinak. Vzduch nebo voda hranice neznají a současné zužování enviromentální krize jen na otázku národní politiky se dávno ukazuje jako velký problém, který česko-polský spor o Turów ilustruje velmi dobře. Z hlediska přírody jsou čáry na mapě ostatně opravdu čistě lidským konstruktem.
I když se v turówském případě lehce dostal do hry nacionalismus, problémem je tu mnohem víc rozpor mezi přírodou a kapitalistickou společností a mezi prací a kapitálem orientovaným na zisky, kterých dosahuje stále prostřednictvím exploatace lidí i přírody. Ekologická krize jako celý souběh krizí současného ekosystému je důsledkem těchto rozporů a má bezesporu také důležitý sociální a politický rozměr, které od sebe nelze oddělit. „Ekologická krize je dnes i politickou krizí,“ komentoval pro nás současnou komplexní situaci sociolog Oleg Suša z české Akademie věd. Jedním z jejích projevů je současný souboj mezi na jedné straně polovičatými řešeními „natírání na zeleno“ a na druhé straně na nedůvěře (a často oprávněné) stojící popíračství.
Příběh sporu o důl v Turówě nejde vidět mimo globálnější kontexty. Po celé planetě jsou dnes totiž tisíce nejrůznějších Turówů a ani Zelený úděl bohužel neohlašuje jejich konec. Odchod od uhlí i přechod od fosilních paliv k jiným formám těžby či k OZE vyžadují koncepční, realistická a eko-sociální řešení, aby mohla fungovat pro lidi a přírodu a životní prostředí. Současný akcent na technologie a zdroje není ale rozchod s minulostí, který se z logiky věci musí týkat toho, jak současná společnost funguje, včetně exploatačního přístupu k přírodě jako „zdroji“ k dobývání. Tady je asi největší slabina současných zelených údělů jdoucích věrně ve stopách na zisky orientované ekonomiky a komercializace bez hranic a omezení.
Ale i čistě technicky je hlavní podmínkou pro úspěšnou společenskou a hospodářskou transformaci schopnost předvídat, dlouhodobě a koncepčně plánovat a mít jasnější představu o budoucnosti, které ale musí doprovázet znalost konkrétních národních kontextů a problémů. Bez toho se i dobře míněné změny v dnešním kontextu stanou „jízdou na tygru do tmy“, jak to popsal sociolog Oleg Suša. Pokud předvídavost a představivost chybí, tak je nahrazují nejrůznější „ersatzy“ nebo odvádění pozornosti jinam v rámci domácích žabomyších politických válek a her. Zdánlivě a v kontextu Turówa by tato výtka mohla být lehce směřována především na polské politiky, jejichž rozhodnutí v Dolním Slezsku připomínají časy markýzy de Pompadour a jejího hesla „Après nous, le déluge“ (Po nás potopa). Nicméně platí bohužel i u nás doma. A ve vztahu k opravdovému řešení ekologické krize dost možná obecně. I když by se chtělo věřit v opak.
Seriál investigativních reportáží v česko-polské kooperaci vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.
Journalismfund.eu v rámci své finanční podpory nezasahuje do práce novinářů a zaručuje jim v jejich práci naprostou nezávislost .